Summer Love (N. H. - Cz)

45. kapitola

Pohled Lily

Za tím svým stolem tam seděl chlap, který byl u nás na večeři a matka mu vyprávěla všechny ty lži o Ashley. Otočila jsem se a rozběhla se pryč.

„Počkej, stůj, co se děje?" zastavil mě Zayn.

„To on je soudce," zašeptala jsem se slzami. „Všechno je v háji, zůstanu u matky. On mě nenechá u taťky," sypala jsem ze sebe na jeden nádech.

„Cože? Lily kdo je soudce?" zeptala se zmateně Perrie.

„Ten chlap z večeře, jak mu matka lhala, že mě vyzvedli na letišti a já brečela, že mě Ashley nemá ráda a já už tam bejt nechci," brečela jsem. „Nemám šanci."

„Pojď, jdeme tam a bude to v pořádku, je to rozumný chlap, on to pochopí, vyslechne si tě a bude to v pořádku, teď běž," povzbudivě se usmál Zayn a posunul mě směrem k síni, ze které jsem utekla. Naposledy jsem se na ně podívala a se slzami v očích vešla do síně, tentokrát jsem se na nikoho nekoukala a šla si sednout na místo, které mi bylo přidělené a kde jsem měla sedět. Nikoho jsem nevnímala, jenom jednou mi pohled spadl na matku, která se na mě domýšlivě podívala, věděla, že já to vím. Ona to věděla a naznačovala mi, že ona vyhraje.

„Všichni přítomní povstaňte," ozval se hlas soudce. Nedokázala jsem se na něj ani podívat. Nedokázala jsem to, věděla jsem, že skončím u matky, prostě jsem to věděla, nikdo s tím nic neudělá, jelikož on je přesvědčení, že u taťky bejt nechci a ubližují mi tam.

„Od Andrewa a Alex jsem dostal za úkol zmlátit Lily, teda Rose," probudil mě z myšlenek hlas Jacka. Soudce ho akorát vyslýchal. „Bylo to ten den, kdy skončila v nemocnici. Vysypal jsem jí věci z tašky, ale nedokázal jsem jí ublížit, zřejmě za to mohli ty její ustrašené oči plné nevinnosti. A když potom přišli Alex a Andrew, dělali si ze mě srandu, že jsem srab, že jí nedokážu ublížit. Díval jsem se do jejích očí a viděl v nich pochopení a odpuštění, i když jsem si ho v tu chvíli nezasloužil. Když mě vyhodili, tak jsem zůstal schovaný za budovou, a když odešli, zavolal jsem jí záchranku, aby se jí dostalo pomoci," vyprávěl svou roli v mém zmlácení.

„Proč jste jí tedy nepomohl, když jste to viděl, pane McKinley?" zeptal se ho soudce.

„Měl jsem problémy, nejednal jsem vždy čistě, prodával jsem drogy a také patřil mezi lidi, kteří chodili za lidmi, kteří nezaplatili, abych z nich získal peníze. Můj táta je na vozíčku a moje mamka umřela, takže jsem na to byl sám a nikdo mě nechtěl zaměstnat," odpověděl.

„Takže se tu veřejně přiznáváte k tomu, že jste prodával drogy?" zeptal se soudce.

„Ano, přiznávám, nedokážu žít s pocitem, že jsem Lily, teda Rose, takhle ublížil a kvůli strachu o otce jsem jí nepomohl," odpověděl a při tom se díval na mě.

„Nechci, aby byl potrestaný, nepřeju si to," ozvala jsem se, když se soudce nadechoval, aby něco řekl. Stoupla jsem si a podívala se do jeho očí. „Přišel sem kvůli mně a já nechci, aby byl potrestán," pronesla jsem hlasitěji.

„Slečno Hunter, to nezávisí na vás," uzemnil mě soudce.

„Já si to také nepřeji," ozval se otec.

„A dost, o tom, co se stane, tu rozhoduji jenom já a nikdo jiný, teď oba dva sednout. S vámi si to dořeším později," podíval se s poslední větou na Jacka, který jenom přikývl a odešel si sednout na místo. Když procházel kolem mě, pohladil mě po rameni a smutně se usmál.

„Teď řekne svou verzi Andrew Hunter," promluvil soudce. Andrew k němu přišel, pronesl slib přísahy a začal vyprávět svou verzi.

„Byl jsem akorát ve škole, když za mnou přiběhla úplně uplakaná Alex, která mi říkala, že tam nějaký kluk mlátí Rose a má zbraň, hned jsem tam běžel. Když nás viděl, tak začal utíkat, poznal jsem v něm Jacka," vypověděl svou vymyšlenou verzi. Poté na řadu přišla Alex, která podpořila jeho příběh a následně jsem byla na řadě já.

Pronesla jsem přísahu a poté se podívala na soudce. „Ten den, kdy se to stalo, a já skončila v nemocnici, jsem šla ze školy a opravdu mě napadl Jack, ale vysypal mi jenom tašku a pak řekl, že to nedokáže. Věděla jsem, že v tom nemá prsty on, a když tam přišli moji sourozenci – Andrew a Alex – měla jsem naději, že to dopadne dobře, jenže pak jsem spatřila pálky, se kterými se hraje baseball. Věděla jsem, že je něco špatně a najednou jsem věděla, proč Jack říkal, že on za to nemůžou, že mu vyhrožují. Prostě jsem věděla, že ti ‚oni' jsou moji sourozenci. Prostě jsem to věděla. Poté se mi to i potvrdilo, když si z Jacka začali dělat srandu, že je to srab, který nedokáže ani natáhnout holce. Potom ho vyhodili a těmi pálkami mě zmlátili. Poslední, co jsem si pamatovala, byla obří rána do hlavy, která mě poslala do temnoty," vyprávěla jsem jim příběh.

„Co se stalo potom? Probrala jste se v sanitce nebo jste viděla, pana McKinleyho, jak vám volá sanitku?" zeptal se jeden z mužů, který seděl ve stejné řadě jako soudce.

„Neprobrala, potom si pamatuju, jak jsem vnímala svět, když jsem byla v kómatu. Zrovna u mě byla matka se sourozenci. Bavili se o tom, jak se to bude řešit, pokud si na to vzpomenu. Chtěli mě prohlásit za blázna, aby mi nikdo nevěřil, proto jsem po probuzení hrála, že si nic nepamatuji," vysvětlil jsem.

„Pamatujete si v době z kómatu ještě něco?" zeptal se další muž.

„Ještě si pamatuji rozhovor mého taťky s Jackem, kde mu Jack řekl, co se stalo," odpověděla jsem.

„Dobře, doktor nám poslal záznam z doby, kdy jste byla v kómatu. Prý jste utrpěla dvě zástavy srdce. Jednu při té operaci a další následující noc, je to pravda?" zeptal se. Podívala jsem se na svého otce, u kterého jsem viděla vytřeštěný výraz.

„Ano, doktor mi o tom říkal," prohlásila jsem.

„Dobře, můžete jít," propustili mě a já šla zpět na své místo. Poté ještě předvolali Ashley, taťku a mou matku.

„Prosím všechny, aby povstali a poslechli si konečné rozhodnutí," prohlásil soudce a všichni si stoupli. Dívala jsem se na soudce a čekala, co řekne. „Po projednání pro a proti jsme se rozhodli, že Rosalyn Liliane Hunter, připadne do péče své ma..." pokračoval, ale já ho už neposlouchala, jelikož mé oči se naplnily slzami a kolena se mi podlomila. V uších jsem slyšela už jenom hučení a nic víc.

Co na to říkáte? Ten soudce je podle mě prostě idiot, jaký na něj máte názor vy? 😮

Díl věnuji LaraZemlickova je tu jenom díky tobě, tak si ho važ 😍

Díl měl být až večer, ale někdo mě ukecal, tak ho tu máte už teď, takže snad to oceníte a moc prosím o vote a komentáře, děkuji 💕