Summer Love (N. H. - Cz)

28. kapitola

Pohled Lily

„Nech mě, nesahej na mě, jdi pryč, nechci tě tady," dívala jsem se naštvaně na Nialla.

„No tak, přece se na mě nebudeš zlobit, já za to nemůžu," bránil se se smíchem.

„Ano, můžeš. Kdybys tu knížku neshodil, tak by se takhle nezničila. Vidíš ten ohnutý hřbet knížky? To už nikdo nevrátí zpátky," vrčela jsem na něj.

„Já ti koupím jinou, ale nemůžu za to. Hrozně ses v noci roztahovala, dostrkala si mě až k okraji postele. Díky tobě jsem spadl a při tom shodil tu knížku. A co že z toho plyne? Že za to vlastně můžeš ty," pokračoval ve smíchu.

„To není pravda, já se neroztahovala, nemohla jsem skoro celou noc spát, protože si mluvil ze spaní a chrápal," bránila jsem se. No dobře, nebyla to pravda, ale to on vědět nemusí.

„Nechrápu a ani nemluvím ze spaní," začal hned odporovat.

„A jak to můžeš tak jistě vědět? Copak ses někdy poslouchal, když si spal?" vysmívala jsem se mu. Na tváři se mi objevil vítězný úsměv.

„Dory by mi to totiž řekla," odpověděl. Nevím, jak je to možné, nebo co to způsobilo, ale měla jsem pocit, jako by někdo vzal mé srdce a začal ho mačkat. Měla jsem problém se nadechnout a bolest v srdci byla obrovská. Jenže jsem to na sobě nechtěla dát znát. Nechtěla jsem, aby si Niall dělal starosti.

„Dory?" vypravila jsem ze sebe potichu.

„Jo, vždycky byla hrozně ukecaná. Když jsem si nenapsal úkoly, nebo jsem domů přinesl poznámku, vždycky na mě řvala. Zakazovala mi počítač a dávala mi domácí práce. Musel jsem furt uklízet, protože mám jenom staršího bráchu a ten na to kašlal, takže vždycky honila mě," vysvětloval a pak se zarazil. „To byla vlastně moje mamka," vypadlo z něj a já se chtě nechtě musela začít smát. To je šašek.

„Dory na druhou stranu byla tichá, nikdy si se mnou nepovídala a jenom se na mě dívala. Neuměla totiž mluvit, ale to je normální," pokračoval.

Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak může být normální, když člověk nemůže mluvit? To je prostě nelogické.

„Občas, když jsem přišel ze školy a zapomněl jí dát najíst, tak se na mě naštvala a nedívala se na mě. Vždycky se otočila ke mně zády a nedívala se. Byla vážně chytrá a hrozně urážlivá, což jsem moc nechápal. Zato v noci mě nenechala spát. Spala hned vedle mě, a když jsem chtěl spát, pořád na mě stříkala vodu nebo narážela do akvárka, abych nemohl spát. Občas byla fajn, ale někdy zase fakt na zabití."

„Kdo že je ta Dory?" zeptala jsem se, protože mi to už nedalo. Nechápala jsem ten jeho popis.

„Přece moje rybička. Měl jsem jí od doby, co jsem poprvé viděl film Hledá se Nemo. To mi bylo deset. Miloval jsem rybičku Dory a rodiče mi jí koupili. Naštěstí nebo možná bohužel, ta moje nebyla tak zapomnětlivá, takže když se naštvala kvůli jídlu, vydrželo jí to třeba i dva dny. Když jsem šel do X-Factoru, tak jsme jí nechali dole v obýváku u zapnuté televize, aby se nenudila. Jenže když jsme přišli, našel jsem sousedova kocoura, jak má mou Dory v tlamě. Hned jsem se po něm ohnal, ale Dory už nebylo pomoci. Až se mnou pojedeš ke mně domů, ukážu ti místo, kde jsem jí jako malý zakopal. Jestli jí ten kocour nevyhrabal a nezametl po sobě stopy, měla by tam ležet ještě dneska," dokončil.

„Je mi líto Dory, slibuju, že ti jednou taky takovou koupím," usmála jsem se na něj a objala ho.

„A bude s ní i Nemo a jeho taťka?" zeptal se s nadějí.

„To ještě uvidíme," zasmála jsem se.

„Chtěl jsem se na něco zeptat," začal opatrně.

„Na co?" podívala jsem se mu do očí.

„Nechtěla bys se mnou jít ke konci července na pokračování Nema? Sehnal bych lístky a šli bychom spolu," nahodil psí očka a já mu nemohla odolat.

„Ale co ostatní lidi, nepoznají tě?" ozvala se má rozumná část, která mi ještě zůstala, ale na mou obranu, bylo jí opravdu málo.

„To nech na mně, to zařídím a teď pojď, podíváme se na nějakou pohádku, kterou bys chtěla vidět?" zeptal se.

„Nevím, naposledy jsem na pohádky koukala s taťkou, máma mi to doma nedovolovala, protože jsem měla své povinnosti a neměla čas na kraviny," vysvětlila jsem mu. Viděla jsem jeho smutný výraz, tak jsem okamžitě změnila směr jeho myšlenek. „Co tvoje břicho?" ukázala jsem na něj.

„Už dobrý, modřina začíná pomalu blednout," odpověděl, ale nedíval se mi do očí, proto jsem mu vyhrnula triko a zalapala po dechu.

„Vždyť je to snad ještě horší," prohlásila jsem nevěřícně.

„To není pravda, ten další den se to vybarvilo a teď už to pomalu bledne," prohlásil. „Tak co říkáš třeba na Ledové království? Potom si můžeme pustit Hledá se Nemo, ale musím tě varovat. Když jsem se na něj díval naposledy, brečel jsem u něj," přiznal zahanbeně.

„To jako vážně?" zeptala jsem se ho s otevřenou pusou.

„Ano, kluci si ze mě dělali srandu, ale ty to prosím nedělej." Opět nahodil ty jeho štěněčí očka a já nemohla odolat tomu, abych mu nedala pusu alespoň na tvář.

„Neboj, nebudu a už to pusť," popoháněla jsem ho.

„Dneska dojdu domů pro nějaké pohádky, protože tu nemáš žádný postahovaný."

„A kdo říká, že tu budeš spát i dneska?" škádlila jsem ho.

„Budu tu celý týden, dokud ty dva neodjedou. Pokud bude nějaký rozhovor nebo koncert, tak prostě zmizím a později se tu zase objevím. Jenom musíš myslet na to, co jsem ti řekl včera," podíval se na mě.

„Já vím, budu si to tu hlídat, aby se sem nedostali, protože se chtějí dostat do mého notebooku. Neměj strach, i kdyby se k němu dostali, tak by se do něj nedostali, protože mi někdo vymyslel perfektní heslo."

„Kdo to asi mohl být?" zeptal se nafoukaným tónem a naparoval se přede mnou.

„Abych nezapomněla, chtěla bych se s tebou seznámit, jmenuju se Lily," podala jsem mu ruku a čekala, jak bude reagovat.

„Co blbneš?" zmateně se na mě díval.

„Jmenuju se Lily a ty?"

„Jsem Niall," podal mi nakonec ruku.

„Ráda tě poznávám, můj budoucí nevlastní strýčku Nialle," zasmála jsem se.

„Cože?" zmateně mě pozoroval.

„No jo, když sourozenci viděli, jak tě mám uloženou, musela jsem jim nakonec říct, že si brácha Ashley a staráš se o vaší nemocnou maminku, takže si jí chtěl informovat o jejím stavu. To znamená, že v den svatby, až si ty dva řeknou své ano, budeš oficiálně můj nevlastní strýček," vysvětlila jsem mu.

„Jak mě máš uloženou?" zeptal se a už se natahoval pro mobil, který jsem stačila sebrat a utéct s ním. Nemohla jsem ale ven z pokoje, protože kdyby mě sourozenci s tím mobilem viděli, byl by to průser. Bohužel jsem si musela vystačit s mým pokojem a utíkat před ním jenom tady.

Zjistí Niall, jak ho má uloženého nebo se dokáže Lily ubránit?

Moc prosím o komentáře a vote, děkuji, Andy 💕