Summer Love (N. H. - Cz)

26. kapitola

Pohled Nialla

„A ty jsi jako kdo?" zeptal se Andrew.

„Jmenuju se Jirka a jsem z Čech," odpověděl jsem úplnou kravinu. Česky jsem neuměl zhola nic, ale to nevadí.

„A to je jako kde?" zeptala se pochybovačně Alex.

„Ty neznáš Čechy, Prahu? Ty jsi asi blbá, vždyť je to tak známý," vymýšlel jsem si dál. No dobře, dokud jsme tam neměli koncert, taky jsem nevěděl, kde to je. Ale to je teď vedlejší.

„Nikdo neví, kde to je," vysmíval se mi Andrew.

„Měli byste si rozšířit znalosti ze zeměpisu a prostudovat Evropu," falešně jsem se na ně usmál.

„Co si to dovoluješ?" vyprskla na mě. „Rose, jdeme," zavelela.

„Zlatíčko, v klidu se napapej, my počkáme, nemusíš spěchat," vložila se do toho Ashley, která právě přišla.

„Dobře," kňukla Lily a ani nezvedla pohled z talíře. Díval jsem se na její sourozence, a když jsem si byl jistý, že nás neslyší, obrátil jsem svou pozornost na Lily.

„Nesmíš jim ukazovat, že se jich bojíš. Budou toho využívat. Musíš jim ukázat, že nemáš strach, trochu sebevědomí. Dokud si tady, tak ti nic neudělají," poučoval jsem jí.

„Přesně, dokud jsem tady. Ale co na konci prázdnin? Poslední tři dny musím být u nich doma a to až do soudu. To je deset dní a všechno, co si teď na ně dovolím, tak mi vrátí. Nialle, nech to radši být. Nestojí to za to, věř mi," smutně se na mě usmála a já věděl, že má pravdu. Opravdu jí to pak všechno můžou vrátit a já nesnesu pocit, že by jí pak kvůli tomuhle nebo kvůli mně ublížili.

„Dobře, ale kdyby si něco zkoušeli nebo ti ublížili, tak už to tak nenechám. Nedokážu se dívat na to, jak kvůli nim trpíš," pozoroval jsem jí.

„Děkuju a teď už jez," usmála se na mě a tentokrát se jí ten úsměv odrazil i v očích. Už jsme dál ani jeden nemluvili a jenom jsme jedli.

„Dneska mě čekej v šest, budeš s nimi jíst nebo mám koupit pizzu navíc?" zeptal jsem se, když už jsme oba dva dojedli.

„Nebudu s nimi jíst, a jestli se se mnou nechceš dělit o pizzu, tak mi taky nějakou vezmi, nejlépe s ananasem," poradila mi.

„Jasně, budu na to myslet," mrknul jsem na ní.

„Tatí, už můžeme," zavolala na jejího taťku, který k nám hned i s Ashley přišel. Její sourozenci zůstali u stolu. Nenápadně jsem se rozhlédnul kolem sebe a potom zvedl několik tašek, ve kterých se ukrývaly knihy, které si Lily vybrala.

„To víš no, celá Lily. Máme je vzít sebou?" zeptal se mě její taťka.

„Ne, jenom jsem vám chtěl ukázat, co všechno si dneska koupila, ale vezmu jí to domů, ať se s tím nemusíte tahat, jinak jestli jste to jídlo ještě neplatili, tak to nechte, bude to na mě. Přece jenom jí se tady kvůli mně, takže se o to postarám," usmál jsem se na všechny tři.

„Díky Nialle, tak dneska v šest." Všichni tři se se mnou rozloučili a pak společně s obludou a obludkou odešli.

„Vy nebudete platit?" uslyšel jsem hlas obludky.

„Ne, už jsme platili," odpověděla jí Ashley. Spatřil jsem servírku, jak za nimi běží, takže jsem běžel hned za ní.

„Jsme domluvení, že to zaplatím já, takže mi jejich účet připočítejte a já budu platit," vysvětlil jsem jí situaci, která nastala.