Summer Love (N. H. - Cz)

23. kapitola

Pohled Nialla

„Teď buď potichu, někdo klepe," uslyšel jsem její tichý hlas. Chtěl jsem něco namítnout, ale než jsem něco stihnul, tak mě vyrušil cizí hlas. Raději jsem zmlknul a poslouchal, co se to tam děje.

„Proč máš zamčeno?" promluvil mužský hlas, který jsem neznal. Zřejmě musel patřit jejímu bratrovi Andrewovi neboli obludě.

„Po tom napadení se necítím moc bezpečně, takže se tu zamykám. Taťkovi a Ashley to nevadí," zaslechl jsem hlas, který jsem poznal. Byla to Lily, ale mluvila hrozně potichu. Neměla by jim ukazovat svůj strach. Měla by jim dokázat, že už se jich nebojí.

„Nechci ti kazit tvoje naděje, ale pokud by tě chtěl opět někdo napadnout, tak by sem vlezl oknem a ty kdybys volala, tak by se ti sem nikdo nedostal na pomoc," ozval se smích nějaké cizí holky, zřejmě její sestra Alex. Obludka na ní sedí, dokonce se i jako obludka směje.

„Potřebovali jste něco?" opět jsem uslyšel ten hlas, který jsem měl tak hrozně moc rád. Napínal jsem uši, jak jsem mohl, abych vše slyšel.

„Ale ne, jenom jsme ti chtěli říct, jak jsme rádi, že si to tu užíváš. Dokonce Ashley říkáš ‚mami'. To vlastní mamce si vždy říkala matka nebo máma, nevážíš si toho, co pro tebe udělala," uslyšel jsem opět mužský hlas.

„Ale taky jsme tě chtěli upozornit, aby sis toho vážila. Po těchto prázdninách tohle skončí. Mamka už říkala, že po tomhle podrazu, kterej jste udělali, tě sem příští prázdniny nepustí dýl jak na víkend," smála se její sestra.

„Třeba ani nebudu u vás, ale budu u taťky. Nikdo neví, jak soud dopadne," bránila se potichu Lily. Do háje! Proč nemluví trochu víc sebejistě. Vždyť jim akorát dokazuje, že se jich opravdu bojí. Tohle není přece možný.

„Rose, nebuď tak naivní. Opravdu si myslíš, že skončíš tady? Fakt si myslíš, že mamka neudělá všechno pro to, aby si skončila u nás? Nebuď tak hloupá. Mamka si musela najmout kuchařku, uklízečky a Bůh ví, co ještě. Prostě tě tam potřebujeme a ty tam musíš bejt. Tam je tvůj domov, ne tady. Tohle ber jenom jako letní dům," vysmívala se jí sestra.

„Teď se zamysli, Rose, a řekni mi. Co si myslíš, kdo víc dokáže zapůsobit na soudce neboli chlapa? Myslíš, že ho víc přesvědčí chlap nebo žena? Kdo bude ve výhodě? Co by mu mohl asi tatík nabídnout? On mu nedokáže nabídnout nic, zato mamka, na tu víc dá. Užij si to tu, dokud můžeš, protože jen co skončí tvůj pobyt tady, tak už se tu po dobu tří roků neukážeš. Budeš u nás, a ještě s radostí budeš vzpomínat na to, jak ses měla tady. Jinak bys měla pomáhat i v této domácnosti. Však víš, abys nevyšla ze cviku, až budeš opět u nás," dělal si z ní srandu její bratr.

„Jinak by ses měla oblékat, za chvíli vyrážíme do obchodů. Přemluvili jsme tátu, aby nás vzal taky do města, pojedeme společně s vámi," zasmála se její sestra a pak jsem slyšel už jenom zavření dveří.

„Lily?" ozval jsem se opatrně do telefonu. Odpovědí mi byly jenom vzlyky a následné pípání, když mi to típla. Nevěřícně jsem pozoroval telefon, který pípal a tím mi naznačoval, že hovor byl ukončen. Zkoušel jsem jí volat zpátky, ale nedočkal jsem se odpovědi. Zkoušel jsem to ještě několikrát, ale když ani po desáté mi neodpověděla, rozhodl jsem se zavolat Ashley.

„Prosím?" ozval se její hlas v telefonu.

„Dobrý den, tady Niall," představil jsem se jí.

„Nialle, copak potřebuješ?" zeptala se a z jejího hlasu byl znát úsměv.

„Potřeboval bych od vás pomoct. Chci se vidět s Lily a potřebuju, abyste nás nějak dostala k sobě bez toho, aby si toho její sourozenci všimli," vysvětlil jsem jí.

***

Čekal jsem v první kabince hned u vchodu do obchodu s oblečením, přesně jak jsme se domluvili s Ashley. Byl jsem tu už asi pět minut, a jestli někdo čeká na kabinku, má smůlu, je jich tu ještě asi deset, takže ať si najde svojí. Znovu jsem se podíval do zrcadla a prohrábnul si svou černou paruku. Hnědé čočky v mých očích oči zapříčinily, že vypadaly uměle, úplně bez života a nějak mi ke mně neseděly, ale nedalo se nic dělat. Nikdo mě nesměl poznat, jinak by bylo všechno v háji.

„Mami, já si nic kupovat nechci, nebudu si to zkoušet, už jste za mě utratili dost," ozval se její hlas. Nemohl jsem si ho splést s nikým jiným. Takový sametový a příjemný na poslech má totiž jenom ona. Nikdo jiný.

„Nestěžuj si a padej do týhle kabinky," rozkázala jí Ashley a závěs u mé kabinky se zahýbal.

„Tady někdo už je, je tam obsazeno, nevidíš?" zeptala se znovu. Měl jsem co dělat, abych se nezačal smát. Najednou stála přede mnou v celé své kráse a chtěla se začít omlouvat, ale rukou jsem jí umlčel.

„To jsem já, Niall," potichu jsem k ní promluvil.

„Nialle? Vypadáš divně? Co to máš s očima a co ty vlasy?" prohlížela si můj obličej a mé vlasy.

„Musel jsem se převléct, aby mě nikdo nepoznal. Chtěl jsem tě vidět, musel jsem vědět, zda si v pořádku," vysvětlil jsem jí svůj převlek a svou přítomnost zde.

„Proč bych neměla být v pořádku?" snažila se znít zmateně, ale její smutné zarudlé oči jí prozradily.

„Všechno jsem slyšel, je mi to líto," zašeptal jsem a objal jí. V okamžiku, kdy se její tvář dotkla mé hrudi, se její tělo začalo třást vzlyky.

„Mám strach, že mají pravdu a já skončím u matky. Nechci tam být, být daleko od tebe, taťky a Ashley. Nesnesu to. Myslela jsem si, že budu mít klid, nebudu na to myslet, ale teď nemůžu jinak. Mají pravdu. Moje matka může soudce ukecat, ale co zmůže taťka? Už jednou se jí to podařilo a já nemám pochyb o tom, že se jí to podaří znovu," vzlykala mi do hrudi.

„Nedám tě, dobře? Nedovolím, aby se to stalo. Pokud skončíš u matky, tak tě unesu. Opravdu to myslím vážně. Nebudu váhat ani minutu a unesu tě. No tak co, budeme žít tři roky na útěku, bude to v pohodě. Procestujeme svět, několikrát a pak budeš moct našim dětem vyprávět, kde všude jsme byli. Jak jsme několikrát procestovali svět a vezmeme je na místa, kde se nám zalíbilo nejvíce. Bude to v pořádku, ty budeš v pořádku. Už nikdy nebudeš prožívat to peklo, které prožíváš teď," šeptal jsem jí do ucha, kam jsem jí hned nato vlepil malý polibek a po něm ještě několik.

Co si myslíte o Alex a Andrewovi? Myslíte si, že to Niall myslí opravdu vážně? Co byste mu na to řekli vy a čeho byste si všimli?

Moc děkuji za minulé komentáře a vote a prosím o další, Andy💕