Summer Love (N. H. - Cz)

5. kapitola

Pohled Nialla

„To není možný, musel jsem ho nechat u vás," osočil jsem Louise, když už jsem půl hodiny hledal telefon. Nikde jsem ho nenašel a naposledy jsem ho měl u nich.

„Tak se tam zajdeme podívat. Příště si ty věci hlídej líp, furt něco ztrácíš," nadával Louis.

„Děláš jako bys nikdy nic neztratil," napadl jsem ho v sebeobraně. Dělá jako bych něco ztrácel jenom já.

Společně s Louisem, Liamem a Harrym jsme se Louisovým autem vydali k jeho domu. Po chvíli jsme přijeli k jeho domu a vystoupili. Hned jsem se rozběhl dovnitř a běžel do jeho pokoje. Na prahu jsem se okamžitě zastavil, protože tam byla cizí holka. Seděla na jeho posteli a dívala se na nějakou fotku. Když mě zaznamenala, rychle vstala a tu fotku položila.

„Jak ses sem dostala?" naštvaně jsem na ní hleděl.

„Já-já, pustila mě sem L-Louise má-máma," koktala a dívala se na mě. Vážně skvělé, jeho máma pustila do baráku fanynku.

„Proč si tady?" znovu jsem se jí zeptal a šel k ní.

„Pomáhala jsem jí s pečením," dívala se na mě a její oči byly rozevřené dokořán.

„No jasně, takovouhle výmluvu jsme ještě neslyšeli. Máš bod za kreativitu a teď odsud vypadni," zavrčel jsem na ní a ukázal ke dveřím. Pořád se na mě zděšeně dívala a následně se na roztřesených nohou vydala pryč z pokoje. Šel jsem za ní, abych se ujistil, že odešla. Dole na schodech se zasekla a dívala se na kluky. Normálně je pozorovala s otevřenou pusou. Teda vlastně jenom Louise.

„Kdo jsi?" zeptal se Harry a podezíravě se na ní koukal.

„Fanynka, seděla na tvojí posteli a něco si prohlížela. Prej ji pustila tvoje máma a pekly spolu. Musela sem vlézt oknem, protože bylo otevřené," uvedl jsem je do děje. Ona se pořád dívala na Louise a pak se k němu rozběhla a skočila mu do náruče. Louis zděšením otevřel oči, ale objal ji.

„Pšt, nebreč, to je dobrý. Chceš se se mnou vyfotit? Klidně ti dám i podpis, hlavně nebreč," utěšoval ji Louis. Nenáviděl, když holky brečely, protože se mu chtělo taky hned brečet.

„Ty mě nepoznáváš?" zeptala se a odtáhla se od něj. Zmateně se na něj dívala a potom se podívala i na nás.

„Promiň, kočičko, ale on už potkal takovejch fanynek, že se mu všechny zdají stejný," vysmíval se jí Harry.

„Jaké fanynky? Já to nechápu?" hrála si na blbou.

„Jsi fakt dobrá herečka," smál se dál Harry.

„Zlatíčko už jsem doma a nesu ty věci," ozval se za námi hlas Louise mamky. „Kluci," zvolala nadšeně a Louise objala. „Promiň, nevěděla jsem, že přijdou. Snad ti to nevadí," usmála se na tu dívku a ona se na ní jenom smutně usmála.

„To je v pořádku, já už půjdu," podívala se ještě na Louise a pak šla ke dveřím. Hlavu svěšenou.

„Proč by si chodila, tak dlouho jste se neviděli, určitě si máte co říct. Nechoď ještě," přemlouvala jí Jay. Nic jsem nechápal a kluci taky ne. Jenom na Louisově tváři bylo znát projasnění.

„Lily?" zašeptal s otevřenou pusou a následně se usmál. „Jsi to ty. Vůbec bych tě nepoznal. Jsi krásná. Vyrostla si," smál se a drtil jí ve svém objetí.

„Ty jsi taky vyrostl a jsi krásnej. Hrozně se mi stýskalo. Vždycky když jsme tu byli, tak jste tu nebyli," mluvila nahlas a víc se k němu tiskla.