Summer Love (N. H. - Cz)

32. kapitola

Pohled Lily

„Lily, pojď, půjdeme nakupovat," přemlouvala mě Ashley. Ležela jsem v posteli a užívala si klid.

„Nikam nejdu, jsem ráda, že Alex a Andrew jsou konečně pryč," zafuněla jsem.

„Vždyť je sobota, přece nebudeš sedět doma na zadku," dál mě přemlouvala.

„Budu, nikam se mi nechce, opravdu mě nech ležet."

„Dneska máš narozeniny a já ti chci koupit nějakou knížku a oblečení, nech mě, abych ti mohla něco koupit," pokračovala v přemlouvání.

„Fajn, dej mi pár minut a já přijdu dolů," prohlásila jsem poraženecky.

„Dobře, budu tam na tebe čekat," usmála se a následně se vypravila pryč z mého pokoje. Odkopala jsem ze sebe peřinu a došla ke skříni, aby si na sebe něco vzala. Ze skříně jsem vytáhla džínové kraťasy, ke kterým jsem si vzala světlounce růžové tílko, v koupelně jsem se vysprchovala a následně se v ní učesala, vyčistila zuby a převlékla. Již hotová jsem došla do mého pokoje a následně zamířila dolů, kde na mě čekala Ashley společně s taťkou. Jakmile jsem vešla k nim do kuchyně, oba dva okamžitě ztichli.

„Ruším?" zeptala jsem se jich zmateně.

„Ale ne zlatíčko," usmál se taťka. „Jinak ti chci popřát hodně štěstíčka, zdravíčka, lásky a spokojenosti, ať si pořád jenom šťastná a ať už tě v životě potkají jenom samé dobré věci," přál mi taťka a při tom mi třásl rukou a následně mě objal. Na pusu mi vlepil jeden lehký polibek a pak mě pustil.

„Děkuju," zašeptala jsem s úsměvem.

„Tak já ti teda taky popřeju," přidala se Ashley. Došla ke mně a taky mi nastavil ruku, jež jsem chytila. „Opakovala bych se po tvém tatínkovi, ale i tak chci, abys věděla, že ti přeju všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví a hlavně tu lásku," dokončila a objala mě. „Jsem hrozně ráda, že si tu s námi a doufám, že to tak už bude pořád a soudce bude mít rozum," zašeptala mi do ucha.

„Děkuju," odpověděla jsem jí také šeptem a pevněji jí k sobě přitiskla.

„Tak pojď, půjdeme někam na nákupy a po cestě se stavíme na něco k jídlu," popoháněla mě po chvíli objímání, ke kterému se přidal i taťka.

„Dobře, jdeme," usmála jsem se na ní.

***

„Už jdeme domů?" zeptala jsem se, když jsme strávily už několik hodin v nákupním centru.

Ashley se podívala na své hodinky a následně opět na mě. „Jasně, už můžeme," prohlásila nakonec. „Ty šaty ti sluší," prohlásila po chvíli, co jsme šly mlčky. Znovu jsem se podívala na své šaty, které mě donutila koupit a následně je v nejbližší záchodové kabince obléct. Hrozně se mi líbily, ale nechtěla jsem se kupovat kvůli jejich ceně, jenže Ashley o tom nechtěla ani slyšet a koupila mi je.

Šaty měly světlounce meruňkovou barvu. Ramínka byla z černé krajky s tvary kytiček, takže ve výsledku z toho byl pruh tvořený z kytek. Stejně tak vypadal i tlustší pásek pod prsy. Šaty mi končily těsně nad koleny, takže nebyly ani krátké.

„S tvým taťkou doufáme, že se ti u nás líbí, a kdyby se soudce náhodou zeptal, tak co bys mu řekla? Chtěla bys zůstat u nás nebo u matky?" zeptala se Ashley napjatým hlasem. „Vím, že se to nehodí, když máš dneska narozeniny, ale opravdu by nás to zajímalo," pokračovala dál.

„Chtěla bych zůstat s vámi. Cítím se tu jako v pohádce, není to kvůli tomu, že mi kupujete tak drahé dárky, – s čím byste měli přestat, jen tak mimochodem – ale kvůli tomu, že se tu konečně cítím vítaná. Nemusím se tu snažit předstírat něco, co nejsem. Pokud přijde nějaká návštěva, nemusím se schovávat nebo jí obsluhovat. Tady se cítím doma, tam se cítím jako cizí člověk, který tam jenom uklízí a spí tam," odpověděla jsem jí po chvíli přemýšlení.