Summer Love (N. H. - Cz)

36. kapitola

Pohled Lily

„To je cvok," zasmála jsem se, když byl pryč. „Teda nic proti," podívala jsem se omluvně na jeho rodiče.

„To je v pořádku, je to cvok," usmála se na mě jeho mamka.

„Zlato, přestaň tam tlachat a pojď mi pomoct," zařval na mě Niall.

„To zvládneš sám, jsi přece svalovec," odpověděla jsem mu stejným tónem.

„To víme všichni, ale mohla bys mi pomoct, abych večer nebyl moc unavený a vydržel aspoň na dva filmy."

„Máš tam pomoc a já tam nejdu, povídám si tu s tvojí mamkou."

„A o čem tak důležitém si tam povídáte?"

„O tom, jaký jsi cvok," odpověděla jsem mu a než jsem stihla udělat jeden krok do obýváku, kam šla Maura s Ashley, chytily mě kolem pasu dvě paže.

„Jo tak cvok jo?" zašeptal mi Niall do ucha. „Já ti ukážu, jakej dokážu bejt cvok," hodil si mě přes rameno a mířil ven.

„Pomoc, pomozte mi někdo," řvala jsem jako o život. Niall mě nesl k bazénu. Zvedla jsem hlavu a tam viděla Mauru, Bobbyho a Ashley, jak nás se smíchem pozorují. „Jestli mě tam hodíš, budeš mrtvej," mlátila jsem mu do zad. „Neumím plavat," zařvala jsem těsně před tím, než mě hodil do vody. Měli jsme hluboký bazén a já nedostačila k zemi. K mé smůle jsem mluvila pravdu, opravdu jsem neuměla plavat, nenáviděla jsem hloubky, jelikož jsem se jako malá málem utopila a od té doby jsem měla panickou hrůzu z vody.

Nemohla jsem se nadechnout. Plíce se mi stahovaly a já se nemohla ani nadechnout, cítila jsem, jak na mě jde únava. Oči se mi klížily, paže sebou přestaly zběsile mávat.

„Lily, no tak, probuď se," uslyšela jsem hlas, který patřil mému taťkovi. Otevřela jsem oči a spatřila oči identické těm mým. Jenže tyhle byly plné strachu. „Jsi v pořádku? Když jsem to uviděl, zařval jsem na Nialla, aby tě vytáhnul, okamžitě pro tebe skočil," vysvětloval mi zběsile. „Měl jsem o tebe takový strach, vzpomněl jsem si na to, když ti byli dva roky a Andrew tě strčil do toho bazénu," šeptal se slzami v očích.

„To je v pořádku, nic mi není. Niall to nevěděl, nic se mi nestalo, nemusíš se bát," pohladila jsem ho po tváři a snažila se ho uklidnit.

„Zlato, nevěděl jsem, že opravdu neumíš plavat, myslel jsem, že jenom žertuješ, kluci vždycky taky takhle kecali, aby nemuseli do vody, myslel jsem si, že se tomu chceš jenom vyhnout, omlouvám se, tohle jsem nechtěl," přihnal se ke mně Niall. Ve tváři jasně patrný strach. Z jeho oblečení kapala voda, zřejmě díky tomu, že skočil do vody, ve které jsem se topila.

„To je v pořádku, nemusíte mít o mě strach," usmála jsem se na ně.

„Pojď, vezmu tě do pokoje, aby ses mohla převléknout," vzal mě do náruče a táhnul mě do domu. „Ještě jednou se moc omlouvám, nevěděl jsem to, opravdu ne a je mi to moc líto," šeptal se slzami v očích.

„Nialle, je to v pořádku. Jsem na tom podobně jako ty s bruslením, když mi byli dva roky, Andrew mě strčil do hlubokého bazénu a já se málem utopila, od té doby jsem nenáviděla vodu, dokonce se ani nedokážu potopit ve vaně, jelikož mám strach, že bych se nedostala nahoru," vysvětlovala jsem mu.

„Tak víš co? Zbavím tě toho strachu, naučím tě plavat, aby ses už nemusela bát," prozradil mi svůj nápad. „Já překonám strach z bruslení a ty z vody. Jednou potom budeme učit svoje děti bruslit a plavat a bylo by blbý, aby se jejich rodiče báli něčeho, co je sami učí, to by se potom taky báli a nechtěli by se to učit."

„Dobře, budeš mě učit nebát se vody," odpověděla jsem, protože jsem chtěla, aby se zase usmíval. Nelíbilo se mi, že se mračí a to ještě víc, když vím, že je to kvůli mně.

„A ty mě, abych se nebál bruslí," zašeptal a hned na to mě políbil. „Tak a teď tě dostaneme z toho mokrého oblečení, abys nám nenastydla, přece jenom za chvíli je svatba a pokud bys onemocněla, tvůj taťka by mě už asi opravdu zabil."

„Jako to myslíš ‚už asi opravdu zabil'?"

„Docela slušně mě seřval za to, že jsem tě do té vody hodil, a že jsem pro tebe neskočil," vysvětlil.

„Je mi to líto, neměl na tebe takhle řvát, určitě ses taky bál," pohladila jsem ho po tváři a následně mu vjela do vlasů.

„Zasloužil jsem si to, měl jsem ti věřit, když si zařvala, že neumíš plavat, ale bylo už pozdě, a když jsem viděl, že se topíš, chtěl jsem pro tebe skočit sám, ale tvůj táta už na mě začal ječet, abych tam skočil a myslel si, že bych tě tam snad nechal utopit."

„Nezasloužil sis to, nevěděl si to, nikdo o tom neví, nikomu jsem to neřekla, ale co, teď mi pomůžeš to překonat a bude to v pořádku," prohlásila jsem rozhodným hlasem.

„Přesně tak a začneme hned po svatbě," usmál se a opět mě políbil. „Tak a teď už se jdi opravdu převléknout, nebo mi nastydneš."

„Už jdu a ty bys měl jít taky," vzala jsem si ze skříně kraťasy, které měly rudou barvu a k tomu modré tílko se zlatým srdcem uprostřed.

„Sluší ti to," prohlásil Niall, když jsem se vrátila z koupelny.

„Jen kdybys nekecal," mrkla jsem a táhnula ho za ruku dolů. „Tatí, prosím nezlob se na Nialla, on za to nemůže, nevěděl to, neřekla jsem mu to, takže za to nemůže, chtěl pro mě skočit, ale ty jsi na něj zařval dřív, než stihnul udělat jeden krok ke skoku," dívala jsem se při tom na taťku.

„Omlouvám se, zpanikařil jsem, už zase jsem myslel, že jsem tě ztratil, prostě jsem začal panikařit a nemyslel, omlouvám se Nialle," podíval se na něj a bylo na něm vidět, že je mu to opravdu líto.

„V pořádku, jak už jsem Lily říkal, zasloužil jsem si to. Bylo to oprávněné a spíš já bych se měl omlouvat tobě, je mi to opravdu moc líto," díval se na taťku provinile Niall. Po narozeninách si začal s taťkou i Ashley tykat, protože jim přišlo blbé, že jim pořád vykal. Přece jenom už ho taky brali jako rodinu a já za to byla hrozně ráda.

„Tak na to zapomeneme, Niall mě naučí plavat, aby se tohle už neopakovalo, a teď už se k tomu nebudeme vracet," prohlásila jsem.

„Proč si se rozhodla tak najednou?" zmateně mě pozoroval taťka.

„Až jednou budeme mít děti, tak je to budeme učit společně, stejně jako bruslit na ledě, což bude Lily učit mě, a jelikož z toho mám taky panickou hrůzu, tak to budeme překonávat spolu," ozval se místo mě Niall a všichni na nás zůstali koukat s otevřenou pusou.

Tak jaký byl váš první den ve škole? U mě děs, nebo spíš to byl děs, když jsem zjistila náš rozvrh hodin. Minulý rok byl aspoň jeden den, na který jsme se nemuseli nikdy učit, bohužel letos je to tak, že se budu muset učit na každý den a budu mít méně času na psaní 😞

Jinak jak jste s rozvrhem spokojeni vy? 😊

Moc prosím o vote a komentáře, děkuji, Andy 💕