Summer Love (N. H. - Cz)

24. kapitola

Pohled Lily

„Našim dětem?" zeptala jsem se po chvíli, kdy jsem se uklidnila.

„No, já jsem chtěl říct, no takhle jsem to nemyslel, myslel jsem," zrudnul a začal blekotat jedno za druhým a nic rozumného z toho nakonec nebylo.

„To je v pořádku," uklidňovala jsem ho. Byla jsem ráda, když to řekl. Měla jsem z toho opravdu radost. Chtěl se mnou děti, to muselo znamenat, že mě má taky rád. „Nechceš u nás dneska přespat? Nechci tam spát sama," změnila jsem téma.

„Jestli to vaši dovolí," usmál se a pohladil mě po tváři.

„Tati, mami?" vykoukla jsem zpod závěsu. Čouhala mi jenom hlava. „Můžete se sem jít podívat?" prosila jsem je pohledem.

„Jasně," usmála se Ashley a následně se oba vydali k nám. Alex a Andrew zřejmě nakupovali někde jinde, za což jsem byla nesmírně vděčná.

„Může u nás Niall spát? Nechci tam spát sama, prosím," smutně jsem se na ně dívala a prosila je svýma štěněčíma očima.

„Jasně, Lily, víme, co se stalo. Niall nám volal, aby se s náma domluvil a potom nám všechno řekl," přiznala Ashley. Podívala jsem se na jmenovaného a ten jenom zahanbeně sklopil pohled.

„Děkuju, že si tu pro mě," poděkovala jsem mu a objala ho.

„Takže, dneska v šest při večeři zavolej Lily. Alex a Andrew si myslí, že je to můj telefon. Dojdu ti otevřít, dám ti klíč od pokoje Lily a pak tě tam zamknu. Lily si tě tam potom odemkne, aby tě nikdo jiný neviděl. Jestli budeš chtít, můžu ti něco udělat a přinést ti to, jinak přijď najezený," podívala se na něj Ashley a usmála se na něj.

„Přinesu pizzu. S Lily jí určitě večer nebo ráno sníme, no spíš jí sním jenom já," zasmál se.

„Tak jsme domluvení. Jinak ta košile ti nesluší, takže si jí neber," promluvil taťka a pak za námi zatáhli.

„Máš skvělého taťku," podíval se na mě Niall.

„Já vím, miluju ho a doufám, že u něj budu moct zůstat," přiznala jsem. „Jinak, co si o tý košili myslíš?" zeptala jsem se a ukázala mu tmavě zelenou košili s černými kostičkami.

„Je fakt hrozná, sežeň jí v červenočerné barvě. K tomu si vezmi černý džíny a bude to perfektní, teď jdi hledat a já zmizím. Jinak určitě půjdete někam na jídlo, tak mi napiš kam a já tam budu. Hlavně sežeň něco, kde bude málo místa a sezení pro čtyři, ať si můžeš jít sednout ke mně a nemusíš tam sedět s obludou a obludkou," usmál se na mě.

„Zařídím, nebo mi napiš jméno restaurace tady v obchoďáku a já tam všechny vylákám, teď jdu," naposledy jsem se na něj podívala, roztáhla opatrně závěs, a když zahlédla čistý vzduch, nechala jsem ho také vyjít. Věnoval mi polibek na tvář a už ho nebylo.

Vydala jsem se vstříc obchodu, abych našla to, co mi Niall poradil. Po chvíli prohledávání obchodu jsem na to narazila. Vybrala jsem si svou velikost kostičkované košile v červenočerných barvách a k tomu jsem si vzala ještě úzké černé džíny, které měly na kolenou díry. Líbilo se mi to, takže jsem si to šla hned do kabinky vyzkoušet. Padlo mi to jako ulité, hned jsem se vyfotila a poslala to Niallovi.

Lily Hunter: Mám si to koupit nebo ne?

Odeslala jsem mu svou otázku a znovu se prohlížela v zrcadle. Opravdu mi to sedělo a líbilo se mi to. Podívala jsem se na cenovku a vytřeštila oči. Bylo to hrozně drahý, to si nemůžu koupit, už takhle za mě taťka utratil takových peněz a teď ještě tohle. To nemůžu dopustit.