Summer Love (N. H. - Cz)

16. kapitola

Pohled Lily

Luke Horan: Musím se ti s něčím přiznat, než k tobě přijdu

Lily Hunter: Co??

Odeslala jsem mu zprávu a čekala, co přijde. Co mi musí přiznat? Co mi zatajil? Myslela jsem, že si říkáme pravdu. Proč mi teda něco tajil? Po chvíli, když nepřicházela žádná odpověď, jsem napsala další zprávu a po ní další a další.

Lily Hunter: No tak, odpověz mi

Lily Hunter: Ty se se mnou nebavíš?

Lily Hunter: Tak mi neodpovídej :/

Lily Hunter: Můžeš mi aspoň říct, proč si naštvanej?

Lily Hunter: Udělala jsem ti něco?

Lily Hunter: Omlouvám se, i když nevím za co, tak se omlouvám :/

Odeslala jsem poslední zprávu, ale ani po ní už jsem se nedočkala žádné odpovědi. Rozhodla jsem se, že počkám půl hodiny, třeba má práci a jenom se zapomněl odhlásit, pokud nenapíše do půl hodiny, tak za ním pojedu a je mi jedno, jestli nebude doma, aspoň se ujistím, že tam není.

Celou dobu jsem kontrolovala telefon. Dívala jsem se na telefon i na notebook. Projížděla jsem všechny sociální sítě, ale nikde nic. Po půl hodině, která uplynula hrozně pomalu, jsem se rozhodla vydat dolů a následně ven z domu. Už jsem otevírala dveře a setkala se s blonďatou osobou. Okamžitě jsem Niallovi skočila do náruče a on jenom syknul.

„Ahoj," pozdravil mě a odtáhnul se ode mě. Pořádně jsem se na něj podívala. Měl roztržený ret, skoro přes celou jednu polovinu tváře měl modřinu a roztržené obočí.

„Pojď," zatáhla jsem ho za ruku do domu a následně do mého pokoje. „Kdo ti to udělal? Co se stalo? To ti udělali kluci?" zeptala jsem se okamžitě.

„Kde máte koupelnu?" zeptal se po chvíli ticha a bylo na něm vidět, že je mu špatně.

„Tady," otevřela jsem mu jedny dveře. Okamžitě běžel k záchodu, ke kterému se naklonil. Šla jsem k němu a hladila ho po zádech. Bylo mi ho líto. Když se konečně přestal dávit, půjčila jsem mu kartáček, aby si mohl vyčistit zuby. „Počkej, sudám ti tu mikinu, je špinavá, vyperu ti jí a pak ti jí donesu." Došla jsem k němu před tím, než si sedl na postel a začala mu pomalu vyhrnovat mikinu. Jeho triko se začalo vytahovat společně s mikinou a já, ač se všemožně bránila, nakonec nemohla zabránit mým očím, které toužily vidět jeho tělo bez trička. „Co to je?" zařvala jsem, když jsem viděla jeho břicho, které se začalo barvit do barev, které jsem tam ještě před několika dny měla já.

„Lily, to je v pohodě, neřeš to," snažil se mě uklidnit, ale moc se mu to nedařilo.

„Nelži mi, řekni mi pravdu, proč si neodpovídal, od koho máš to všechno na obličeji a to břicho," dožadovala jsem se odpovědi

„Nechci ti to říkat," díval se někam jinam. Nekoukal se na mě. Zakroutila jsem nad ním hlavou, pohladila ho po zdravé tváři a pomohla mu do mé postele. Přikryla jsem ho peřinou a lehla si k němu.

„Prospi se," usmála jsem se na něj.

„Lily, nezlob se," podíval se na mě a smutně mě pozoroval.

„Udělali to kluci, že jo?" vypálila jsem na něj okamžitě. „Řekni mi to, nebudu se na tebe zlobit, opravdu ne, ale nechci, abychom mezi sebou měli nějaké tajnosti. Myslela jsem, že jsme si řekli všechno, co nás trápilo a co není zrovna růžové v naší minulosti, takže jsem si myslela, že mi řekneš i tohle a nebudeš mi lhát," dívala jsem se mu do očí, abych viděla jeho reakci.

„Louis mi včera udělal to na obličeji. Nelíbilo se mu, že jsem byl s tebou a taky mě obviňoval, že jsem byl se Zaynem. Dneska jsem si s tebou ráno v kuchyni psal a oni tam přišli. Začali do mě rejpat, že bych měl dát Zaynovi hlášení a neměl ho ignorovat. Řekl jsem jim, že to není Zayn, že o něm nic nevím a oni mi vzali mobil. Nebo spíš Louis a začal si to číst. Nadával, že si píšu s tebou, a jestli vůbec víš, že to jsem já, nebo ti jenom blbnu hlavu a povídám ti kraviny. Řekl jsem, že jsme ho zakládali spolu, a že ti nelžu. Po tomhle mě Harry a Liam chytili zezadu, abych se nemohl hýbat a Louis si ze mě dělal boxovací pytel. Vyhrožoval mi, že se s tebou nemám bavit, odpověděl jsem mu, že se to veřejnost nedozví a on mi vyhrožoval, že to veřejnosti řekne. Potom mi vyhrožoval, že ze mě v novinách udělá svini, nikdo mě už nebude chtít a poštve proti mně všechny a nikdo mi už nezbyde. Po tom, co se konečně uklidnil a pustil mě, jsem čapnul telefon a utekl z domu pryč. Jel jsem rovnou k tobě," vyprávěl mi se slzami v očích.

„Je mi to líto, prospi se, ať ti není špatně, musíš se z toho vypsat a pak to bude v pořádku. Už ti nebude ani špatně," přemlouvala jsem ho a tiskla si ho k sobě. Snažila jsem se nedotýkat jeho břicha, abych mu neublížila ještě víc.

„Budeš tu se mnou? Nechci tu být sám," díval se na mě a v očích mu jiskřila naděje.

„Neměj strach, nikdy tě tu nenechám samotného," slibovala jsem mu.

„Víš, kdyby soud nakonec rozhodl, že budeš u mamky, tak to nevadí. Já sednu do auta, přijedu si pro tebe, přepadnu tě a unesu tě. Budu tě ukrývat u sebe v domě dokud ti nebude dvacet jedna a pak tě pustím. Nenechám tě nikdy v péči matky, protože to bych ti nemohl udělat, na to tě mám až moc rád a nikdy tě s ní už nenechám samotnou," jeho oči mi říkaly, že si za tím stojí.

„Já vím a děkuju, mám tě ráda," zašeptala jsem a dala mu pusu na tvář.

„Já tebe taky," přitisknul se ke mně ještě víc.

„Teď už se prospi," pošeptala jsem mu do ucha.

„Lily?" podíval se na mě.

„Copak?"

„Nemáš něco na to břicho? Hrozně mě bolí," chytil se za něj a jeho tvář chytila bolestnou grimasu.

„Nechceš raději odvést do nemocnice?" zeptala jsem se a dívala se na něj se strachem. Měla jsem o něj strach, potom, co jsem po napadení měla krvácení v břiše, bála jsem se, aby ho neměl i Niall.

„Ne, stačí jenom prášek, pokud to bude horší, tak pojedeme."

„Dobře, hned jsem zpět," seběhla jsem schody. „Mami," zařvala jsem do domu a pak si uvědomila, co jsem řekla. Všimla jsem si dvou překvapených obličejů. „Chtěla jsem říct Ashley, promiň," omluvila jsem se.

„To je v pořádku, klidně mi tak říkej," usmála se Ashley.

„Nemáš nějaké prášky na břicho?" zeptala jsem se hned. Ashley byla doktorka, takže tu určitě něco bude mít.

„Tebe bolí zase břicho?" zeptali se s tátou okamžitě.

„Ne, oni zmlátili Nialla, má břicho jednu velkou modřinu, už zvracel a teď ho berou hrozný křeče, mám o něj strach," zašeptala jsem se slzami v očích.

„Pojď, jdeme se na něj podívat," po cestě vzala ještě nějaké prášky na bolest a běžela za mnou. „Tak co se stalo," přešla k němu a odkryla mu břicho. Prohmatával mu ho a Niall měl od bolesti slzy v očích. „Máš ho hodně citlivý, ale to je v tuhle chvíli pochopitelný, chvíli si tu poležíš, vem si tenhle prášek, a pokud ti nezabere, tak pojedeme do nemocnice, aby tě zkontrolovali. Já bez rentgenu teď nic nedokážu určit, takže pokud to nebude lepší, pojedeme, teď si odpočiň, a kdyby něco, zajděte za mnou," podívala se na mě a usmála se.

„Dobře, budu tu teď s ním, než usne a pak přijdu," lehla jsem si k Niallovi, který se ke mně hned přitulil. Dala jsem mu prášek, který poslušně zapil a přitulil se ke mně ještě blíž.

„Děkuju," zašeptal a následně usnul. Když jsem si byla jistá, že tvrdě spí, zvedla jsem se a vydala se dolů.

„Už spí, mami, dala bys na něj pozor a tatí, mohl bys mě někam odvést?" zeptala jsem se jich. Oslovení ‚mami' se mi zalíbilo, protože jsem jí tak opravdu viděla.

„Kam chceš odvést?" zeptal se taťka a čekal na odpověď.

Kam chce Lily odvést? Je to s Niallem vážné?

Prosím o komentáře a vote, děkuji, Andy 💕