Summer Love (N. H. - Cz)

44. kapitola

Pohled Lily

„Co si myslíš, že tady jako děláš," vletěla do mého pokoje má matka. Konečně se mi po těch pěti dnech podařilo usnout. Jakmile jsem odešla z hotelu od Zayna a Perrie, začala jsem se cítit hrozně unaveně, takže jsem si šla rovnou lehnout a usnula jsem. Jenže to byla zřejmě chyba, jelikož jsem neudělala práce, které jsem měla.

„Nebylo mi dobře, tak jsem se šla chvíli natáhnout, ale musela jsem usnout," dostala jsem ze sebe.

„Jo tak ty sis šla lehnout jo? Dneska jsem byla domluvená na schůzce s jedním mužem a kvůli tomu, že mi volali ze školy, přišel na to, že mám děti a odešel. Kvůli tobě se to pokazilo a pak přijdu domů a ty si tady v klidu spíš? Dokonce si tady nic neudělala. V baráku je bordel, jídlo na stole není a co já s tím mám dělat? Mám si to jít jako udělat sama nebo co?" řvala na mě.

„Já to jdu udělat, omlouvám se, mrzí mě to," omlouvala jsem se a vstala z postele.

„To tě teprve bude mrzet," zařvala a vytáhla řemen, který držela za zády. Zděšeně jsem se na ní podívala a začala couvat, jenže ani díky tomu jsem se neubránila první ráně a ani těm dalším.

***

„Co se ti stalo?" zeptala se Perrie, když mě viděla jít kolem hotelu. Bylo pondělí odpoledne a já šla ze školy domů.

„Nic," odpověděla jsem a pokračovala v cestě.

„Lily, pojď na chvíli k nám, musíš se najíst," šla za mnou.

„Nemůžu, dneska jim přijede návštěva, musím uvařit," odpověděla jsem. Doběhla mě a chytla mě za paži. Trochu jsem sykla a vyškubla se jí.

„Okamžitě jdi do našeho pokoje," poručila mi a ukázala rukou k hotelu. „Dám ti tam aspoň kousek bábovky, ať se můžeš najíst, potom můžeš jít," pronesla už jemnějším hlasem.

„Dobře," odpověděla jsem rezignovaně. Šla jsem za ní až do pokoje, který patřil jí a Zaynovi.

„Konečně si doma," zavolal Zayn a přiřítil se k nám. „Lily," zavolal radostně a šel mě obejmout, jenže jakmile se dotknul mých zad, zařvala jsem bolestí. „Co je?"

Perrie za mě přistoupila a sundala mi mikinu i triko a tím odhalila nové rány od řemenu. „Proč je máš?"

„Když jsem přišla v pátek domů, usnula jsem a neuklidila jsem ani neuvařila, takže jsem byla potrestaná. A včera jsem měla málo slaný brambory," zašeptala jsem se slzami.

„Zlato, je mi to líto. Musíš vydržet ještě dva dny, ani se mi tě tam nechce pouštět, když vidím, co všechno ti dělají," brečela Perrie a opatrně mě objímala.

„Musím jít, přijede návštěva, musí být uvařeno, nesmím je zase zklamat," mumlala jsem.

„Počkej, dám ti něco k tomu jídlu, pekla jsem bábovku a řízky, takže ti je zabalím," odpověděla Perrie a už mi běžela zabalit jídlo.

„Je mi to líto, nedovolíme, abys u ní zůstala i po soudu, udělám všechno pro to, abys byla u táty. Taky bydlíme v Londýně, takže se budeme moct potkávat i nadále," snažil se na mě usmát Zayn, ale bylo vidět, jak ho bolí pohled na mě. Natáhla jsem se pro tričko i mikinu a oblékla si to na sebe, aby už se na to nemohl dívat. Tyhle dva mě viděli jenom v podprsence častěji než kdo jiný.

„Tady to máš a už jdi, ať nemáš problém, zítra na tebe zase počkám a něco ti dám," usmála se Perrie, znovu mě opatrně objala a nakonec mě nechali odejít domů. Dala jsem si do tašky jídlo a šla domů.

***

„Jestli už to máš hotový, tak vypadni nahoru, návštěva už tu za chvíli bude a nechci, aby tě tu viděla," vyštěkla na mě. Jenom jsem přikývla a zmizela nahoru.

Chvíli jsem ležela v posteli, ale když se ozval zvonek, tak jsem to nemohla vydržet, zajímalo mě, kdo to může bejt, ale nechtěla jsem, aby mě sourozenci viděli. Po deseti minutách, co jsem si byla jistá, že už budou všichni v jídelně, jsem se vydala dolů.

„A kde máte Lily?" zeptal se mužský hlas. Nakoukla jsem nenápadně do jídelny. Seděl tam muž, kterému mohlo být už tak šedesát, byl silnější a měl už prošedivělé vlasy, mezi kterými se občas objevil nějaký ten hnědý vlas.

„Jmenuje se Rose," upozornila ho mile matka. „Jinak Rose dneska spí u kamarádky. Přece jenom je toho na ní hodně, bojí se, že by mohla skončit u svého otce. Když jsme jí vyzvedávali na letišti, byla celá od slz. Nevěděli jsme, co se děje a ona řekla, že na ní byla ta jeho manželka Ashley zlá a nemá jí ráda," vymýšlela si matka. Chtěla jsem něco říct, ale nemohla jsem. Nechtěla jsem mít další modřiny. Nemusím řešit to, co si matka vykládá cizím lidem, ale to, co se bude řešit u soudu. Otočila jsem se a potichu zmizela do svého pokoje, kde jsem snědla vše, co mi dala Perrie.

***

„Neměj strach, dopadne to dobře," usmál se na mě povzbudivě Zayn. Stáli jsme společně s ním a Perrie před soudem. S otcem ani s Ashley jsem se nesměla vidět do doby, než začne soud, takže jsem tu byla jenom s Perrie a Zaynem.

„Děkuju, že jste tu se mnou," na oba jsem se vděčně usmála.

„To je jasné, ale měla bys tam jít sama, přece jenom tvoje matka ani sourozenci by neměli vidět, že tam jdeme s tebou, půjdeme tam chvíli po tobě," ujistila mě Perrie.

„Dobře, jdu na to," nadechla jsem se, abych si dodala odvahu a šla dovnitř. Všichni v síni se na mě otočili. Spatřila jsem tam Louise, Liama, Harryho, Louise rodiče, oba Niallovi rodiče, Luka, Mikeyho, Cala, Ashe, taťku, Ashley a s nimi tam byl i Niall. Opravdu přišel, slíbil mi to a přišel. Teď jenom nevím, jestli jsem ráda nebo ne. Potom tu byl Jack a s ním i jeho otec. Všichni se na mě na povzbuzení usmívali.

Obrátila jsem pohled na druhou stranu síně, tam seděla moje matka, Alex a Andrew. Všichni tři se na mě mračili, takže jsem od nich odklonila a obrátila pohled k místu, kde měl sedět chlap, který to všechno rozhodne.

To si někdo dělá srandu, to přece nemůže bejt on? Co tady dělá? Co to má znamenat? Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou a úplně zamrzlá v pohybu.

Kdo to asi tak mohl být? 😲 To určitě uhádnete, jelikož si myslím, že to je jasné, ale uvidíme, pište mi své nápady do komentářů 😊

Jinak moc děkuji za minulé komentáře a vote a prosím o další, Andy 💕