Summer Love (N. H. - Cz)

7. kapitola

Pohled Nialla

„Kde je? Za půl hodiny nám začíná rozhovor," vztekal se Harry a všichni tři jsme chodili sem a tam, protože jsme čekali na Louise. Ani jednomu z nás nezvedal telefon a sem nedorazil. Zkusil jsem mu ještě jednou zavolat, ale mělo to opět stejný konec. Nezvedal mi to.

„Nezajdeme k němu domů? Třeba zaspal," navrhnul jsem, protože už jsem začínal mít strach. Co když se mu třeba něco stalo?

„Fajn, ale až ho najdeme, ať si mě nepřeje," vztekal se Harry. Všichni tři jsme se vydali k autu a následně jeli k jeho domu. Hned jsem vyběhnul z auta a běžel ke dveřím, kde jsem zazvonil. Otevřela mi jeho mamka.

„Dobré ráno, je tu Louis?" zeptal jsem se okamžitě.

„Zřejmě nahoře ještě spí, jděte klidně nahoru," usmála se a pustila nás dovnitř. Okamžitě jsme se vydali do jeho pokoje, ale ten byl prázdný a ani to nevypadalo, že by tu dneska spal. Všimnul jsem si pootevřeného okna a hned mi došlo, kde bude.

„Je vedle," prozradil jsem i ostatním a všichni jsme se rychle vydali dolů. Jestli to kvůli němu nestihneme, tak jsme mrtví. Byl by z toho průser a o ten fakt nestojím. Zaklepal jsem na dveře a čekal, až nám otevře dveře pan Hunter.

„Ahoj kluci, co tu děláte tak brzy?" zeptal se hned, jak otevřel dveře.

„Dobrý den, můžeme dovnitř, Louis se nám sem jaksi zatoulal a my máme mít za chvíli rozhovor, takže jsme si ho přišli vyzvednout," vysvětlil Liam urychleně.

„Sice o něm nic nevím, ale můžete se tam jít podívat," mile se na nás usmál a pustil nás dovnitř. Hned jsme běželi do pokoje, kde by měla mít pokoj Lily. Jakmile jsme otevřeli dveře, pohled nám spočinul na spícím Louisovi, který si k sobě tisknul Lily. Oba vypadali tak spokojeně a já pocítil něco, co jsem snad nikdy nezažil. Bodnutí žárlivosti, žárlil jsem na svého kamaráda. Opravdu jsem na něj žárlil a nemohl jsem si od toho pomoc. Nechápal jsem to, viděl jsem tu holku jenom jednou a už kvůli ní žárlím na člověka, kterého považuji za svého bratra. No dobře, tak silné to nebude, přece jenom tohle můžu říct jenom o jednom člověkovi. No možná už ani o něm ne.

„Louisi, vstávej," budil ho Harry.

„Co se děje? Kolik je?" zabručel ospale Loui a přitiskl se víc k Lily. To jí jako nemůže pustit? Proč se k ní do háje musí tulit? V té posteli chci být já!

„Za dvacet minut máme mít rozhovor, takže si koukej máknout a vstávej," řekl jsem naštvaným hlasem. Nebyl jsem naštvaný, že bychom se zpozdili, ale kvůli tomu, že s ní leží posteli a já chci, aby odtamtud co nejrychleji vypadl. Louis okamžitě vystřelil a začal se oblékat. Měl na sobě jenom boxerky a to bylo všechno. Díky tomu jsem viděl ještě ruději. Nechápal jsem, co se to se mnou děje a nelíbilo se mi to.

„Co se děj?" zamumlala Lily, která se posadila na posteli. Měla na sobě jenom tílko.

„Musím jít, máme rozhovor, ale potom se zase stavím a popovídáme si, chci vědět všechno o sourozencích, mámě a Jackovi," vysvětlil jí Louis, dal jí pusu do vlasů a oknem odešel pryč. Přelezl do svého pokoje, kde se zřejmě začal převlíkat.

„Vy jste spolu začali chodit?" zeptal jsem Harry na otázku, která mi také vrtala hlavou.

„Ne, jsme jenom kamarádi, nechodíme spolu a nikdy nebudeme. Bereme se spíš jako sourozenci a já opravdu netoužím chodit se svým bratrem. To je prostě nechutný," řekla a při tom se zašklebila.

„Už musíme jít, nechceme přijít pozdě," vmísil se do toho Liam a všechny nás táhnul pryč. Naposledy jsem se na ní podíval a zjistil, že se na mě taky dívá. Mávnul jsem na ní a usmál se. Mávla mi nazpět a také se usmála. Hned mi tím zvedla náladu. Stačí jeden její úsměv a hned mám lepší náladu. Nedokázal bych na ní být dlouho naštvaný. Nevím čím to je, ale nějak se mi za těch pár hodin u ní dostala do hlavy, a nemůžu jí z ní dostat.

„Můžeš mi říct, co jste tam dělali?" vyjel na něj v autě Harry. „Máme být za patnáct minut na živým rozhovoru a ty si jako nepřijdeš? Víš, jakej by to byl průser?" řval na něj.

„Sorry, prostě jsme zaspali. Včera jsme si povídali, potřebovali jsme něco vyřešit, měla a pořád má problémy, takže se jí snažím pomoct. Je to moje kamarádka a já jí nenechám ve štychu," bránil se Louis. Co má Lily za problémy? Má to něco společného s tím, co včera řešila s Ashley? A proč mě to vlastně zajímá? Proč mám o ní teď takový zájem? Prostě to nechápu a nevím, jestli to vůbec pochopit chci.

„A co jste řešili?" zeptal se Liam. Opět padla otázka, kterou jsem chtěl říct já, ale nemohl jsem. Jsem na to až moc velký srab a nechci, aby si kluci mysleli, že o ní mám nějaký zájem. O to vážně nestojím.

„To je jedno, nechci o tom mluvit a slíbil jsem, že o tom nikomu neřeknu. Je to jenom mezi námi," odbyl nás a já byl ještě naštvanější. Nechápal jsem to. Proč takhle reaguju? Neznám jí. Viděl jsem jí jednou – vlastně dvakrát – a stejně o ní přemýšlím, jako bychom se znali, už Bůh ví jak dlouho. Nechápu to, nedokážu se v sobě vyznat a to se mi nelíbí.

„Takže jak to vypadá s vaším novým albem?" zeptala se nás moderátorka, když jsme už konečně seděli v křeslech.

„Mělo by se začít prodávat ke konci prázdnin, ale zatím to vypadá dobře," odpověděl za nás Louis.

„A co vaše tour? Plánujete teď nějaké?" optá se znovu.

„Teď nám jedno skončilo, takže v plánu zatím žádné opravdu nemáme," odpověděl jsem tentokrát já.

„A jak to máte s osobním životem? Je nějaká žena na obzoru?" změnila úplně směr svých otázek. To se jí stává běžně, takže už nás to ani nepřekvapuje. Všichni jsme jí opět oznámili, že nikoho nemáme a následně jsme odpovídali na její další otázky. Přál jsem si, aby už to bylo za mnou. Chtěl jsem se jít najíst. Měl jsem hrozný hlad.

„Kluci, vyhodíte mě doma? Chci jít k Lily, musíme něco probrat," ozval se v autě Louis a opět mi vynesl mou náladu na bod mrazu. Už jsem nechtěl jít na jídlo. Přešla mě chuť a nechápal jsem, z čeho to je. Je to její kamarád a dlouho se neviděli, tak proč mám takový divný pocit a proč je mi to do háje tak líto?

Niall nám žárlí, myslíte, že je to oprávněný? :D

Moc děkuji za minulé vote a komentáře a zároveň prosím o další, Andy 💕