Summer Love (N. H. - Cz)

10. kapitola

Pohled Lily

Vstala jsem, protože jsem potřebovala čas na rozmyšlení, prozradil mi své tajemství. Řekl mi své pocity, věřil mi. Měla bych mu taky věřit. Rozhodla jsem se, že mu to řeknu. Chci mu to říct, chci, aby věděl, že mu také věřím.

„Taky ti musím něco říct, ví to zatím jenom pár lidí, protože o tom nerada mluvím. Ví to taťka, Louis a policie, to jsou všichni lidi, možná i Ashley, jestli jí to řekl táta. Nikdo z nich neví všechno, takže budeš první, ale také mi musíš slíbit, že to nikomu neřekneš," začala jsem opatrně a podívala se na něj. Také se na mě podíval.

„Nikomu to neřeknu, bude to u mě v bezpečí," ujistil mě.

Sedla jsem si k němu na postel a dala se do vyprávění. „Všechno to začalo v den, kdy jsem se narodila, moje sestra – moje dvojče - se narodila dřív než já, takže jsem ze svých sourozenců nejmladší. Oni mě nenávidí, stejně jako máma. Můj taťka mě miloval od prvního dne. Trávil se mnou veškerý čas a to mámě a sourozencům vadilo.

Jednou, když jsme jeli s taťkou nakupovat hračky, tak jsme v polovině cesty zjistili, že nemáme peníze, proto jsme to otočili. Doma jsme načapali mámu v posteli s naším sousedem, taťka zažádal okamžitě o rozvod. Když byl soud o to, komu připadnu do péče, skoro jsem zůstala u taťky, ale máma udělala divadlo, že bych měla být se sourozenci a matkou, když jsem holka, že taťka mě nenaučí holčičí věci. Soud mě přidělil k ní," vyprávěla jsem. Potom jsem mu řekla o tom, co všechno jsem musela dělat, jak mě trestala a nenáviděla mě. Řekla jsem mu i to, že mi sourozenci kradli dárky k narozeninám od taťky a nic mi nenechali. Dokonce i to, jak šikanovali lidí, kteří se se mnou chtěli kamarádit. To jsem Louisovi neřekla. Potom jsem se nakonec dostala i k Jackovi.

„Doktor mi řekl, že moje máma se o můj stav nestarala a taťkovi to nechtěli říct, protože se složil už při tom, když mu řekli, že jsem v kómatu. Museli mu dát prášky na uklidnění. Nikdo jiný, než doktor a já to neví, dokonce ani Louisovi jsem to neřekla, ale tomu jsem neřekla víc věcí. Víš toho nejvíc, víš všechno, takže ti řeknu i tohle," zhluboka jsem se nadechla, abych nabrala odvahu a promluvila. „Když jsem byla na sále, prý mě na půl minuty ztratili, ale zase mě přivedli k životu. Tu noc jsem měla další zástavu a hodně doktorů prej už nevěřilo, že mě vrátí zpět, nebo že se probudím z toho kómatu v pořádku. Naštěstí se mi nic vážného nestalo a já si všechno pamatuju, jenom mi zůstane jizva na břiše," dokončila jsem. Byla jsem v jeho náručí, kde mě uklidňoval. Hladil mě po zádech a někdy mi věnoval i drobný polibek do vlasů.

„Můžu tu jizvu vidět?" zeptal se opatrně. Odtáhla jsem se od něj a ukázala mu břicho. Podíval se na něj a opatrně přes něj přejel rukou. „I tak ti to neubírá na kráse. Jsi krásná i s tím a hlavně to dokazuje to, že i přesto, že sis prošla něčím hrozným, se dokážeš znovu usmívat a znovu žít," promluvil a díval se mi do očí. „Děkuju, že si mi to svěřila, opravdu si vážím toho, že mi takhle věříš."

„Já jsem taky ráda, že mi věříš a můžu mít někoho, komu to mohu říct," přiznala jsem a usmála se na něj.

„Když jsme u vás byli poprvé, slyšel jsem o tom, co sis říkala s Ashley, nechápal jsem to, ale teď už tomu rozumím," prozradil mi fakt, který jsem nevěděla.

„Už budu muset jít, nechci, aby si taťka s Ashley dělali starosti," vysvětlila jsem mu důvod odchodu.

„Chceš odvést?" zeptal se a mile se na mě usmál.

„To bys byl hodný," usmála jsem se na něj.

„Tak já se obléknu a pak přijdu," řekl a vstal. Přešel ke skříni a začal hledat oblečení. Sebrala jsem se a vydala se dolů. Kluci se na mě při příchodu hned otočili.

„Kde jsi byla tak dlouho?" vypálil ze sebe okamžitě Louis.

„Byla jsem nahoře, trochu jsem zapomněla na čas," vymluvila jsem se.

„Dobře, posaď se prosím, musím ti něco říct," ozval se Louis. Sedla jsem si a poslouchala. „Musím ti něco říct o Niallovi. Je to jenom podrazák a nic víc. Neměla by ses s ním bavit. Dopadne to jenom tak, že ti bude lhát a ty budeš smutná. Je to dobrej herec a oklame každého," začal.

Okamžitě jsem vstala a podívala se na ně. „Vůbec mi nic takového neříkej, neznáte ho. Vy to nechápete a vůbec nevíte, co tady říkáte. Plivete na něj špínu a jste na něj nespravedlivý, on vám nic neudělal a nezaslouží si váš hněv ani vaše pomluvy. Neznáte ho, teď už ne," vypálila jsem na něj naštvaně.

„Ty ho neznáš, věříš radši jemu, než člověku, kterého znáš celý život?" zařval Louis.

„Jo, protože mám pocit, že ho znám víc než tebe. Tebe si pamatuju jako kluka, kterej byl ke všem hodnej, nikoho neodsuzoval, nepomlouval, se všema se snažil vycházet a teď se chováš takhle. Já tě neznám, nepoznávám tě a nevím, co si o tobě myslet. V tuhle chvíli si pro mě cizí stejně jako ostatní. Jediného Nialla podle mého znám. Do teď jsem byla u něj a všechno jsme probírali. Řekla jsem mu o všem, stejně jako on mě, takže mě teď nepoučuj, že ho neznám," použila jsem na něj stejný tón. „Odcházím, nemusíš se o mě teď starat. Odvoz už mám zařízený, čau," otočila jsem se a vydala se k hlavním dveřím.

„Lily, čekej," zařval za mnou, ale já se nezastavila. Po cestě jsem se střetla s Niallem. Jenom jsem se na něj usmála a společně s ním šla do jeho auta. „Nechoď s ním," poručil mi Louis, který přiběhl za námi.

„Ty mi nemáš co poroučet, čau." Ani jsem se na něj neotočila a nasedla do auta. Niall mi podržel dveře a následně je i zavřel. Když nastoupil na místo řidiče, smutně se na mě usmál, nastartoval a vyjel ven z jejich pozemku.

„Je mi líto, že si se s ním kvůli mně pohádala," promluvil, když jsme vyjeli.

„To je dobrý, mám pocit, že ho vážně neznám. Je jiný, než si ho pamatuju. Je mi líto, že se k tobě chová tak, jak se chová. To mě mrzí, nechápu, jak něco takového může říkat," přiznala jsem a podívala se na něj.

„Já už to s nimi dlouho nevydržím. Už mi odtikávají hodiny. Za chvíli už se z toho zblázním. Při koncertu jsou kluci spolu a mě u sebe nechtějí. Občas mě s nechutí vezmou mezi sebe, ale to se stane velmi málo, takže jsem tam sám. Když kluci při zkoušce zapomenou slova, tak se tomu zasmějí, ale jakmile něco podělám já, jsou naštvaný a nemluví se mnou. Nevím, jak dlouho to dokážu snášet," vysvětlil mi. Položila jsem mu ruku na stehno, abych ho povzbudila.

„Neměj strach, já tu budu vždy pro tebe. Pokaždé se tě zastanu. Slibuju," stiskla jsem mu stehno a pak ruku přesunula na to své. Jeho ruka si našla tu mou a propletla naše prsty. Jenom jsem se nad tím pousmála a nic jiného neudělala.

„Děkuju ti, opravdu. Jsem rád, že tu konečně budu mít někoho, kdo mě podpoří," také se usmíval. Přijeli jsme před náš dům.

„Půjdeš dovnitř?" zeptala jsem se. Chtěla jsem s ním strávit ještě nějaký čas. Nechtěla jsem, aby tam musel být s Louisem a ostatníma, protože oni se k němu nechovají férově a to mě štve.

„Moc rád," usmál se, vypnul motor a následně vystoupil z auta. Obešel ho a přešel k mým dveřím, které mi otevřel a podal mi ruku, abych mohla lépe vystoupit.

„Děkuju," zamumlala jsem. Podíval se na mé rty, pak do očí a opět na mé rty, vypadalo to, jakoby mě chtěl políbit a já bych určitě nebyla proti.

Tak a Lily nám prozradila další kousek své minulosti, vyplatí se věřit Niallovi? Políbí jí? 

Moc děkuji za minulé komentáře a vote a zároveň prosím o další, děkuji, Andy 💕