22. kapitola

4.1K 164 6
                                    

Byla jsem vděčná, když se po něm natáhnula Ashley a dělala, že ho odemyká a následně čte zprávu.

„Píše mi James, že ta operace dopadla dobře," vymýšlela si.

„Jsem ráda, že to tak dopadlo, vím, že si toho pána měla ráda, proto jsem za tebe ráda," začala jsem s ní okamžitě hrát to divadlo. Vděčně jsem se na ní usmála a ústy naznačila nenápadné poděkování.

„Můžu jít nahoru?" zeptala jsem se po chvíli. Už mě nebavilo sedět u stolu a snažit se vyhýbat pohledu mých sourozenců.

„Zlato, nic si nesnědla, dneska si ještě nic nejedla, musíš se najíst," přemlouval mě taťka.

„Já vážně nemám hlad, dneska mi není nějak dobře, můžu jít prosím nahoru?" zeptala jsem se s nadějí, že to povolí.

„Tak jdi, ale nejdřív ti dám nějaké prášky," vstala společně se mnou Ashley.

„Od toho přepadení toho moc nesní, když už do ní něco dostaneme, tak to z ní jde ven. Doufáme, že se to spraví, jinak by opět musela na operaci," vymýšlel si taťka, aby ty dva trochu postrašil, a aby je hryzalo svědomí, jenže toho se asi nedočká.

„Miláčku, nevadilo by ti, kdybych vzala dneska Lily nakupovat? Udělaly bychom si takový hezký odpoledne," podívala se na mě Ashley s úsměvem.

„Jasně že nevadilo, jestli už jí bude líp," usmál se taťka.

„Tak pojď, dáme ti něco na to břicho, zajdeš se natáhnout a tak za hodinku vyrazíme," popoháněla mě pryč z kuchyně. Po cestě vzala můj talíř, aby ho mohla odnést. „Tady máš ten mobil a pozdravuj Nialla. Vím, že s nimi nechceš jíst, takže si to vezmi nahoru a pořádně se najez. Jestli to nesníš, tak to budu žalovat Niallovi," vyhrožovala mi s úsměvem.

„Děkuju a děkuju i za záchranu. Chci se od nich dostat co nejdál. Nesnesu s nimi být v jedné místnosti," přiznala jsem zahanbeně.

„V pořádku, tak už jdi," poplácala mě po zádech a odešla zpět. Vzala jsem si talíř i telefon a vydala se do svého pokoje. Zamkla jsem za sebou dveře a sedla si i s talířem na postel. Položila jsem talíř na peřinu a odemkla telefon. Měla jsem jako heslo datum Niallova narození.

Luke Horan: Konečně jsem dorazil domů, barák prázdnej, takže jsem zdravej a živej :* Jak jsi na to ty? :o

Přečetla jsem si jeho zprávu na facebooku.

Lily Hunter: Fajn, ale byla bych radši, kdybychom si volali :)

Odeslala jsem mu odpověď. Chvilku na to mi začal zvonit telefon. Na něm svítilo Niallovo jméno se dvěma srdíčky.

„Tak co? Jak tam přežíváš?" ozval se jeho hlas. Dala jsem to na hlasitý odposlech, abych mohla v klidu jíst.

„Odmítla jsem s nimi jíst, takže jím sama nahoře v pokoji. Taťka jim řekl, že od toho útoku mám problém s jídlem, že všechno jde ven a budu muset na operaci. Zřejmě v nich chtěl probudit lítost, ale toho se nikdy nedočká," vysvětlila jsem mu situaci tady.

„Mrzí mě to, ale musíš jíst, jinak nebudeme kamarádi. Vždyť víš, že pro mě je jídlo životně důležitý, kvůli němu bych se vzdal čehokoliv," promlouval mi do duše.

„I mě?" zeptala jsem se napůl ze srandy, ale vlastně jsem to i tak trochu myslela vážně. Zajímala mě odpověď. Vím, jak Niall miluje jídlo, tak mě zajímá, jestli pro něj znamenám víc, než jídlo.

„Klidně bych byl celej rok bez jídla, pokud budu moct být s tebou," zašeptal do telefonu, že jsem měla skoro problém ho slyšet.

„Děkuju, vážím si toho," odpověděla jsem mu s obřím úsměvem. Udělalo mi to obrovskou radost.

„Takže, co máš v plánu na odpoledne?" zeptal se.

„S Ashley chceme jít nakupovat, už se těším, budeme samy," radovala jsem se.

„Jsem rád, že se těch dvou oblud zbavíš," přiznal.

„Nějak se ti ta Louisova přezdívka zalíbila ne?" zasmála jsem se. „Ale co, mě se taky líbí. Opravdu je vystihnul přesně," znovu jsem se zasmála a tentokrát se ke mně přidal i Niall.

„To teda, zřejmě ji od teď budeme používat, prostě se nejmenují Alex a Andrew, ale obluda jedna a obluda dvě," prohlásil žertem.

„To ne, musíme nějak rozlišit, kdo je jednička a kdo dvojka. Co kdyby Alex byla obludka a Andrew jenom obluda?" navrhla jsem taky žertem.

„Souhlasím, takhle si je hned líp zapamatuju," smál se. „Takže co dalšího říkala obluda a obludka? Neměli na tebe nějaké připomínky?" vyzvídal a tentokrát zněl jeho hlas vážně.

„Ani ne, obluda odpovídal na otázku, jaké mají prázdniny, že jsou nudné, protože tam není nikdo, kdo by jim zlepšoval náladu. Při tom se díval na mě, takže chtěl naznačit, že tam nemají nikoho, koho by mohli šikanovat, což jsem já. Potom obludka zjišťovala, jak jsem na tom po tom přepadení, zřejmě chtěla zjistit, jestli jsem si náhodou na něco nevzpomněla. Jinak to bylo v pohodě, teda myslím. Celou dobu jsem se je snažila ignorovat, takže popravdě řečeno ani nevím, o čem se bavili," vysvětlila jsem a dala si do pusy nějaké sousto.

„Myslíš si, že si dovolí něco na tebe zkusit?" zeptal se s patrným strachem v hlase.

„Nevím, ale budu se zamykat. I teď jsem se zamkla a v noci budu určitě zamčená. Budu si pokoj nechávat zamčený, aby se mi sem nedostali," odpověděla jsem, když jsem dokousala sousto v mé puse.

„Přesně tak, nesmíš nechávat odemčeno. Pokud budeš zamčená, nebudu mít o tebe takový strach, protože budu vědět, že si v bezpečí," přiznal. Když jsem mu chtěla odpověď, vyrušilo mě zalomcování s klikou a následné klepání na dveře.

„Teď buď potichu, někdo klepe," promluvila jsem potichu na Nialla a pro jistotu telefon schovala pod polštář. Talíř s jídlem jsem ještě schovala do šuplíku, aby ho případní návštěvníci neviděli. Vstala jsem z postele a šla odemknout dveře.

„Proč máš zamčeno?" zeptal se mě Andrew, když společně s Alex bez dovolení vpadli do mého pokoje.

„Po tom napadení se necítím moc bezpečně, takže se tu zamykám. Taťkovi a Ashley to nevadí," vysvětlila jsem jim potichu. Měla jsem strach, co mi můžou udělat. Vím, že v domě je taťka a někde i Ashley, ale i tak jsem měla strach.

„Nechci ti kazit tvoje naděje, ale pokud by tě chtěl opět někdo napadnout, tak by sem vlezl oknem a ty kdybys volala, tak by se ti sem nikdo nedostal na pomoc," zasmála se Alex. No to určitě! Jediný, kdo by mi chtěl ublížit, by byla ona a brácha, takže díky ne, jejím pravidlem se řídit nebudu.

„Potřebovali jste něco?" zeptala jsem se. Ignorovala jsem její předchozí monolog a raději se zeptala. No dobře, možná jsem se raději ptát neměla, protože to, co jsem se dozvěděla, rozhodně nemělo nic společného se slušností a sourozeneckou láskou.

Co jí asi tak řeknou? Co by se mohlo dál dít? Co si o tom bude myslet Niall?

Jinak moc děkuji za minulé vote a prosím o další a zároveň i o komentáře, Andy 💕

Summer Love (N. H. - Cz)Kde žijí příběhy. Začni objevovat