Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

4.

*Cadence*

„Cadence? Cadence...," volal někdo na mě, když jsem zrovna postávala jen tak bokem pod stromem a pozorovala, jak se Tony se Stevem dohadovali. Otočila jsem se zvědavě tím směrem, odkud šlo volání a uviděla Petera, Mary Jane a tetu May, jak se na mě dívali. Pravděpodobně zřejmě volali oni a tak jsem zvolněným krokem šla za nimi. 

Zanedlouho jsem se ocitla vedle Mary Jane a ta mě ještě na přivítání objala. 

„Ahoj," vydechla, když mě pustila a já se pousmála. Znala jsem se s nimi už nějakou dobu. Oni dva se znali od základky, takže se znali vůbec nejlíp ze všech. Měli prostě výhodu. Kromě nich jsem na vysoký nikoho neměla, ale ani jsem nepotřebovala. Měla jsem přátele někde jinde.

„Ahoj a Vám, dobrý den," otočila jsem se na tetu Petera, která svírala v rukou menší foťák. Ta se usmála na mě taky a objaly jsme se. Měla jsem jí ráda. Kolikrát mě brala jako součást rodiny, ale já jí zase musela vysvětlovat, že s Peterem nechodím. Nakonec to pochopila, protože s ním chodila Mary Jane.

„Ahoj, Cade," přišel za mnou i Peter, když jsem pustila jeho tetu a otočila se na něj se zájmem.

„Čau," pozdravila jsem ho svým způsobem, jak ho zdravím vlastně pořád. Též jsme se objali a já zároveň vyhlížela, jestli nás neviděl někde Rogers. Když mě viděl s někým jiným, tak pokaždé zasazoval dotyčnému vražedný pohledy a všechno možné. Prostě žárlil, i když to nic vážnýho nebylo.

„Teď vás všechny tři chci požádat, zda byste se mohli postavit vedle sebe, abych vás mohla vyfotit jako další absolventy v další škole," požádala nás May a mi souhlasně přikývli. Jen jsem byla rozdílná od těch dvou jednou věcí. Tahle škola byla moje první v životě. Nikdy jsem na základku a ani střední nechodila. To omrzí, o co jsem za těch dvacet let zavřená v Hydře, přišla.

Peter se postavil doprostřed a nás objal kolem ramen z každé strany. Na jedné straně byla Mary Jane a na druhé já. U tohohle jsem opravdu doufala, že nás neuvidí třeba ani Tony. Ten taky uměl pěkně žárlit. Však víte...otcovský pudy.

Všichni tři jsme se šťastně usmáli do fotoaparátu a May nás vyfotila. Po té nás Peter pustil a my se mohli opět rozejít do svých míst. Samozřejmě jsem se s všemi ještě řádně rozloučila a potom šla opět na místo, kde jsem byla předtím.

V rukou jsem svírala certifikát o ukončení vzdělání na této a už teď mi začala scházet. Studovala jsem na ní pouze dva a půl roku, což je polovina z toho, co bych zde měla být. Jenže já byla pro profesory až moc velký talent, abych tu zůstávala déle, než je nutné. Proto mě propustili ve dvacet pěti letech místo ve dvaceti osmi. Za tu dobu budu už zase zpátky z výjezdu do zahraničí.

Opřela jsem se o jeden ze stromů v zahradě a úlevně si oddychla. Kvůli tomu, že to bylo za mnou, že jsme to se Stevem stihli a taky to, že to už nechci nikdy opakovat. Můj život byl pomalu náročnější a náročnější. Jsem jedna z Avengers, dcera Iron Mana, moje matka bývala vůdcem Hydry, než jí zasypala vlastní základna, její pobočníci byli už mrtví taky, takže jsem se neměla o co starat.

„Cadence Starková?" ozvalo se někde ze strany a já se dala okamžitě do pozoru. Kdo mě volal při mým báječným odpočinku? To mě nikdo nemůže nechat ani nic rozdýchat, když jsem dorazila sotva před půl hodinou?

Pootočila jsem hlavu směrem, odkud to šlo a uviděla přicházející ženu, která se mi představila pod jménem jako Jane Fosterová. Zaujatě jsem si jí z dálky začala prohlížet a čekala na to, co měla na srdci.

„Jistě?" naznačila jsem, že měla pravdu a nespletla se v mém jméně. Jane se usmála a přišla až ke mně, kde se postavila vedle mě, aby mohla též vyhlížet to samé místo, co já.