Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

9.

Další den ráno...

*Cadence*

Rozhodli jsme se nastěhovat do Avengers Tower už dnes. Proto stačilo na malou chvilku brnknout Tonymu a už nám před bytem stál stěhovák. Jistě...takhle rychle to jde, když máte otce miliardáře apod. Vlastně se pomalu už ani ničemu jinýmu kolem mě nedivým.

Událost z minulého dne jsme vypustili z hlavy. Steve se tak nějak rozhodl, že si moje složky ponecháme u sebe, kvůli bezpečnosti. Ale teď si vemte jedno. Bezpečnost jednoho malého bytu uprostřed města a celého komplexu SHIELDu, je to dost velký rozdíl. Jenže teď už nebudem v bytě, ale v nejzabezpečenější budově v New Yorku. Původně Stark Tower.

Ještě večer jsme volali s Clintem, který pobýval s rodinou a nakonec i s naším psem u Tonyho ve věži. Jenže dnes ráno měl odvézt rodinu zpět domů a psa nechá tady. Samozřejmě se jako HawkEye vrátí zpět k Avengers sem. Tak jako vlastně všichni. Wanda, její brácha, Zac, Nat a další. Prostě se všichni sejdem pohromadě v Avengers Tower. To bude pěkné shledání...

Po dobrých třech hodinách stěhování našeho nábytku do nákladního auta jsme konečně sedli do toho svýho a odjeli do věže. Tam nám stěhováci pomáhali nastěhovat nábytek již do připraveného bytu. Teda jen něco málo, protože jsme neměli byty, ale pokoje spojené s koupelnami. 

To by mě zajímalo, jestli Tony vzal naší prosbu a nechal tam manželskou postel. To se asi teprve dozvíme. Když jsme byli uvnitř a šli k výtahu, Rogers mě poslal se zatím přivítat s ostatními, že ostatní už zvládne sám. Pouze jsem nad tím přikývla, protože mi nic jinýho ani nezbývalo, jelikož jemu vážně nešlo odporovat.

„F.R.I.D.A.Y.?" zavolala jsem na nový systém věže, který tu byl místo J.A.R.V.I.S.e od té doby, co jsme nechali obživnout Visiona. Teda Thor ho spíš nechal vstát z tý skleněný rakve pomocí svých blesků, když nám Pietro vypojil zdroj energie. Jo jo. To byly časy. Už nemám ani školu, ani Hydru. Co sakra budu po zbytek života dělat?!

„Ano, slečno?" zarazila mě v myšlení F.R.I.D.A.Y., která se konečně ozvala. Já chci zpátky J.A.R.V.I.S.e! Pomyslela jsem si, ale stále se tvářila na venek normálně, i když to dotyčná vidět nemohla. Neměla ani pocity. To byl teprve mazec. Náš Vision si je už pomalu osvojuje taky. 

Flirtováním s Wandou...robot a čarodějka? To vážně?!

„Kde najdu ostatní?" zeptala jsem se sladkým hláskem, který zněl hodně ironicky. Asi bych takhle mohla mluvit s F.R.I.D.A.Y. častěji, protože si toho ani nevšimne. To byla ta výhoda na tom, co vyrobil můj táta. Nevadilo tomu arogantní chování, špetka ironie apod. Prostě nejlepší!

„Ve třicátým třetím patře," odpověděla mi a já bez toho, abych třeba poděkovala, jsem se vydala k výtahu. Ten se sám od sebe otevřel, tak jsem do něj vlezla a stiskla 33. S ním jsem vyjela přes třicet pater a dorazila do toho chtěného. Jinak bych tam ani nechodila.

Vystoupila jsem si a první, co mě přišlo pozdravit, byl Spike. Začal radostí štěkat, vrtět ocasem a všemožně se na mě dostat. Tím pádem vyskočil na zadní a celý se o mě opřel. Jeho hlava končila někde u mojí hrudi. Ještě kousek a byl by vysokej jak já, ale už ne. Už je dospělí...naštěstí.

„Ahoj, kamaráde," zasmála jsem se a objala ho na přivítanou. Spike na to zareagoval dalším zaštěkáním a víc se na mě vrhl, že mi málem vyrazil zuby. Jak milé od nějakého vašeho mazlíčka, že? Dlouho se s ním nevidíte a pak vám vyrazí jeden zub po druhém podle počtu dnů.

Během pár sekund, který jsem nepostřehla, se kolem mě prohnala stříbřitě modrá šmouha. Několikrát si nás oběhla, než se přihnala ke mně a vyzvedl mě nahoru, co jsem se vyděsila. Leknutím jsem vykřikla a uviděla šklebícího Pietra. Jak vtipné...