Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

44.

*Cadence*

Už jsme letěli pár hodin bez přestávky. Seděla jsem na chladné podlaze letounu s koleny přitaženými blízko mému tělu a jen jsem čekala, až to přijde. Vlastně jsem měla strach. Ne z toho, že bych se postavila Hydře, ale Stevovi. Připomínalo mi to záchranou misi, když jsme hledali Clinta, Thora a Steva. 

Po několika minutách se na mém rameni octla Buckyho ruka. Kývl na mě, jestli si může přisednout. Já pouze ležérně pokrčila rameny a Winter Soldier si usedl na místo. Chvíli jsme byli mlčky a dívali se na ubíhající hvězdy na obloze z okna letounu. Byly tak dvě ráno. Radši jsem to tolik neřešila, i když jsem byla malinko unavená. Přeci jen hrát před Happym, že spíte je taky docela fuška.

„Zvládneme to," řekl do šera Bucky vedle mě. Já jen pozvedla trochu hlavu jeho směrem a předstírala nezájem. Moc mi to nešlo, ale to Barnes nebral jako hlavní. Podíval se na mě se vší důvěrou, kterou v sobě našel a pokusil se i usmát. Já mu nadšení opětovala.

„Byl jsi součástí Hydry, tak jako já, ale tebe ovládali. Já to dělala vědomě s pomocí vymazání paměti. Když na nás Steve útočil, nezdál se být ovládaný, jenže teď to bylo jiný. Jeho povaha by mu nedovolila bezcitně zabíjet lidi na potkání," schovala jsem si obličej do dlaní, aby neviděl, jak mě to zároveň ničilo. Steve nikdy nedopustil na lidský život...a teď? Teď je zabíjel.

„Nevíme, co mu v Hydře udělali. Nemusel je třeba poslouchat, tak pozměnili pravidla," vysvětlil a já sundala ruce z mého obličeje. Nebylo by poprvé, kdo by pozměnil pravidla. Znala jsem to s Freyou, jenže ta byla mrtvá. Moje příšerná matka, co mě chtěla se Stevem zabít. Byla to strašná vzpomínka, ale zároveň jediná, kdy jsem poznala, co opravdu k Rogersovi cítím.

„Přistáváme," vyhlásil Rhodey, když kolem nás prošel. Šel si pro oblek War Machina. Bucky přikývl, zvedl se a nabídl mi ruku, abych se mohla postavit. Přijala jsem ji a zrovna kolem nás prošel i Tony. Radši se pokoušel nás ignorovat a přebíral si svoje brnění, co se během chvíle na něm sestavilo.

Dostala jsem i to svoje a během chvíle já, Rhodey i táta jsme byli v brněních. Bucky si vzal samopal a v tu chvíli zrovna letoun přistál podle souřadnic. Vyšli jsme ven do velké zimy. Všude byl sníh a vánice. Ale i tak nám to nezabránilo v dáli zahlédnout základnu a u ní dvě dodávky, z niž něco vyndavalo několik vojáků. 

„Je to sice blbej nápad, ale jinak se dovnitř nedostaneme," prohlásil Tony, zaklapl helmu a vyletěl vstříc základně s nepřáteli. To samé jsem udělala i já s Rhodeym a šli jsme mu pomoct. Táta se mezitím zbavil těch u dodávek, Rhodey si vzal stráže u brány a já prohledala dodávky. Po chvíli nám nikdo nepřekážel a akorát doběhl Bucky, který raději mlčel.

Postupovali jsme dál. Vešli jsme do základny a zároveň si hlídali všechny strany, zda nás někdo nenapadne. Bucky nás hlídal vzadu a mířil na všechna podezřelá místa. Já šla hned za Tonym, co byl jako první. Za tu dobu, co jsme procházeli základnou, jsme na nikoho nenarazili. Přišlo mi to podezřelé. Jakoby čekali naši návštěvu a stihli se mezitím někam vypařit.

Začala jsem mít divný pocit, když jsme prošli kolem kanceláří. Šli jsme furt dál. Nezastavovali se a párkrát se rozhlédli. Nikde nikdo, což bylo na takových základnách neobvyklé. Ozvěna toho všeho se projevila až když se pod Rhodey objevil zničehonic granát. Hlasitě zařval, všichni stihli uniknout, ale výbuch granátu způsobil zhroucení celé části, což oddělilo Rhodeyho od nás tří. 

„Rhodey!" vyjekl Tony, letěl k sutinám a pokoušel se je odhazovat, ale příliš zatěžoval svůj oblek, že jsem musela za ním a odtrhnout ho od toho. Čím víc energie by vypotřeboval tady, tak by mu nezbyla na boj s Hydrou. Pomohl mi držet v bezpečné vzdálenosti i Bucky, který se zároveň rozhlížel kolem sebe.

„Hledejte tam, kde můžete. Pak se zase sejdeme," řekl Rhodey v komunikátoru a Bucky zpozorněl ještě víc, když byl zahleděný dál do tmy v chodbě.

„Tam!” křikl a ukázal tím směrem kovovou rukou. Otočila jsem se tam já i Tony. Uviděli jsme tam temnou postavu splývající ve stejné barvě a něčím v rukou. Byl to štít.

Tony to zavětřil okamžitě a vytrhl se nám. Vyrazil rychle za ním, jako druhý zareagoval Bucky a já jako poslední. Popohnala jsem trysky a brzy dohnala jak Winter Soldiera, tak i Iron Mana, jak držel v rohu Kapitána.

„Kde máš šéfa!” poručil táta Stevovi a namířil na něj dlaň ruky. Rogers mlčel a díval se na něj nenávistným pohledem. Bucky se postavil vedle červenozlatého robota a čekal.

Žádná odezva se nekonala. Steve mlčel a probodával nás pohledem. Zaslechla jsem od Tonyho tichý povzdech a hned na to se mu z hlavy sama sundala hlavová část. Díval se na Steva ublíženým pohledem a hledal šance. Taky jsem si sundala hlavovou část a rozhodila do stran svoje vlasy, protože mi bylo už horko.

„Rogersi, hrajou si s tebou. Měj rozum a podívej se na nás. Ty víš kdo jsme,” zkoušel to Tony znovu, ale bezúspěšně. Steve dal hlavu ještě víc na stranu, než ji měl předtím a dělal, že o nás neví. Ignoroval nás, což Tonyho vytáčelo. Nesnášel, když ho ignoroval úplně každý.

Než se táta dostal k jinému slovu, vyhodil po něm Steve štít. Ten udeřil Tonyho do nohou, čímž neudržel rovnováhu a spadl s brněním na Buckyho. Steve mezitím využil situace, když se mu vrátil štít a vydal se na útěk. Rozhodla jsem se ho sledovat. Nasadila jsem si zpět hlavovou část a rozletěla se za ním. Jenže brzy jsem ho ztratila, tak jsem přistála na zem a s pomocí F.R.I.D.A.Y. zjistila velikost základny, chodby, místnosti. Jenže pohyby lidí jsem nenalezla.

Po chvíli jsem ucítila opět divný pocit. Jako když mě někdo odněkud pozoroval. Toto můžu cítit i přes oblek? Asi jo…ohlédla jsem se. Opět ta postava a dávala se po mém plném otočení na útěk. Měla jsem toho dost. Zdrhal jako srab a to jsem nesnášela. To se bojí holky?!

Rozletěla jsem se opět za ním, ale to už v polovině chodby stál. Snažil se skrz něco dostat. Jakoby neviditelnou stěnu, co mu bránila v útěku. Pak se na mě zoufale podíval a potom zpět ke stěně, do které začal mlátit pěstmi, aby se dostal pryč. Ode mě…

„Přes tu stěnu se nedostaneš!” křikla nějaká žena. Ozvalo se to za mými zády. Otočila jsem se a myslela jsem, že se mi zastaví srdce. Sue a Johnny. Ve svých oblecích s F4. Nemohla jsem uvěřit, že tu byli. Oba dva a ta stěna byla asi dílo Sue. To bez pochyby. Šli blíž.

Steve řekl tiše rusky nějakou nadávku, ale pak se okamžitě otočil a jako když do něj udeřil blesk, na mě vyběhl. S štítem napřed do mě narazil, já využila k balancování trysky a zastavila jsem se těsně před sourozenci v podřepu. Pak jsem se postavila a s oběma nataženýma rukama vpřed mířila dlaněmi na Steva.

Unikla mi u toho nepatrná slza, ale neměla jsem na výběr. Vymyli mu mozek. Nevěděl, co dělá dobře a co špatně. V očích mu žhnuly plameny a byly rudě červené. Místo obvyklé krásné modré jako nekonečný oceán. Kam odešel!

„Steve…,” uniklo mi potichu. „Máš na výběr. Vzdej se, nebo budem muset přistoupit k tvrdším metodám,” řekla jsem ztěžka a zároveň i popadala dech. Slzy mi máčely tvář velmi rychle. Rvalo mi srdce to Stevovi říkat, ale byla jsem v pozici, kdy jsem to musela říct. Nemohla jsem být měkká.

„Slyšels? Vzdej se!” opakoval Johnny přísným hlasem, což očividně už nemohl Steve vystát. Vyhodil po něm prvně štít. Johnny ho odrazil plameny, tak Rogers vytáhl nůž a šel do proti útoku. Johnny se noži vyhýbal a snažil se mu vyrazit. Což se mu po pár úporných minutách podařilo, tak Steve zvedl ze země svůj štít a s velkým rozběhem rozrazil Susaninu stěnu vibrániovým štítem.

Sue vykřikla bolestí a chytla se za hlavu. Spadla na kolena a Johnny jí začal pomáhat. Ignoroval, že Cap prchal. O toho se postaral už někdo jiný. Velkou zářivou střelou do odrazil na stěnu na konci chodby. Steve do ní narazil tak tvrdě, že mu trvalo trochu déle, než se vzpamatoval, nahmatal štít, zmatené se rozhlédl a začal unikat do levé chodby odtud.

Velkou rychlostí kolem mě proletěl Iron Man. Nezastavoval se a chvíli vypadalo, že zatáčku nevybere, ale zvládl ji. Snažil se ho dohnat už i Bucky, co byl v dobré kondici. Taky zmizel v zatáčce. Nevěděla jsem, co dělat. Otočila jsem se na Sue s Johnnym za mnou, ale ty na mě pouze kývli, ať následuju ty tři. Přikývla jsem, popohnala trysky a vydala se tátou s Buckym.