Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

49.

*Natasha*

„Sbohem...," ozvalo se na konci v komunikátoru, když se s námi konečně Steve spojil. Byla jsem z toho na větvi. Co se stalo? Proč mluvil o evakuaci? Jaký atomový rakety?! Nedávalo mi to smysl, ale zároveň se mi tomu nechtělo věřit. Byla jsem zmatená.

„Stevene Rogersi, přestaň si ze mě dělat prdel a mluv vážně! Každou chvíli tady odvážej lidi na pohotovost!" začala jsem na něj křičet do komunikátoru. Jenže po chvíli mi došlo, že spojení přerušil. Zarazila jsem se. Měla jsem ho poslechnout? Vyvolat evakuaci a zároveň paniku? Nevěděla jsem co dělat.

„Natasho?" objevil se u mě Sam a přistál na zemi vedle mě, když odrazil nohama jednoho z doombotů v naší blízkosti. Podívala jsem se s děsem v očích na něj a chvíli tak zůstala pitomě civět na Avengera. „Co je?" vyhrkl a prolomil moje myšlenky.

„Musíme vyvolat evakuaci. Dostat lidi z města," dostala jsem ze sebe těžko. Sam se na mě díval, jako bych spadla z višně či co. Bylo toho moc. Znovu jsem odstřelila pár robotů a v dáli zahlédla zazářit oheň Human Torche. Hned na to jej samotnýho.

„Cože, proč? Co se prokrista děje?!" vyjekl Wilson a taky odstřelil doombota. Na chvíli se tak zaměstnal on i já. Nevěnovali jsme evakuaci města zatím pozornost, protože jsme zachraňovali lidi z jednoho menšího obchodů, kde byli uvězněni mezi ohněm.

„Steve nám řekl do komunikátoru, že se chystají odpálit tři atomové střely. Jedna je pro NY a chce, abychom město co nejrychleji evakuovali. Po té přerušil spojení s tím, že nám děkuje za všechno a další bláboly," byla jsem spíš naštvaná než vyděšená. Štvalo mě, že si Rogers vybral zrovna tuhle chvíli. Začala jsem ho nenávidět.

„A kde je on?! Takový bláboly říkaj ti, co umíraj!" dorážel na mě Falcon dál. Zaskočilo mě, co řekl. Ti, co umíraj? Co když měl pravdu? Steve nemluvil zrovna nejlíp a přišlo mi, že mluvil rozklepaně kvůli bolesti. Byl na naší straně? Ale kdo mu mohl ublížit, když Doom je někde ve městě!

„Já nevím. Po slově Sbohem přerušil spojení!" už jsem vyšilovala. Fajn. Proč bych nemohla. Steve byl kámoš. K nezaplacení. Ten, kterýmu jste se mohli svěřit s čímkoliv a nikdy to nevykecal. Taková dobrá zpovědnice. Vyslechl vás, i když to byla ta nejpitomější a nejnudnější věc na světě. To byl prostě Cap.

„Dokázala bys ze spojení dostat nějaký souřadnice? Zaletím pro něj," zkusil to Falcon znovu. Mezitím zaměstnal roboty a já zkoušela na svých zařízeních sehnat souřadnice posledního spojení. To se mi po chvíli podařilo a já je Samovi přeposlala. Byly to souřadnice Avengers Tower.

„Díky," koukl na souřadnice, po té s pomocí mechanických křídel vzlétl a zmizel mezi budovami. Lépe řečeno směrem k AT pár ulic odtud. Byl tam jako na koni. Já zatím čistila ulici od nepřátel a doufala, že se Samovi poštěstí.

*Cadence*

„No tak...funguj sakra!" řekla jsem nevrle, když jsem zkoušela všechny možnosti, ale kecal mi do toho ten digitální pašík. Měla jsem ho dost. Chtěla jsem jeho vědomí z počítače smazat, ale bylo to k ničemu. Všude se objevoval a bránil mi v přístupu. Jenže já, jako správný hacker, jsem se nenechala zastrašit. Snadno jsem se do složek dostala a brzy i našla, jak vypnout odpočítávání. Musí se vypojit všechny dráty, ale v určitém pořadí.

Napřed černý, modrý a pak bílý. Rychle jsem doběhla od počítače a nevnímala čas, jak mi řekl Steve. Byla jsem stále ve stresu, ale zároveň jsem měla strach, jestli to vůbec klapne. Klekla jsem si k drátům. V hlavě se mi mísil hlas Hydranta a Steva. Vypustila jsem a to věnovala se práci.