Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

13.

*Cadence*

Od toho rána jsem se z pokoje ještě nedostala. Nehodlala jsem se někde v tom bytě vymlátit a potom být středem výsměchu toho ohniváka. Vážně jsem o to nestála a zůstala zticha na posteli po cele ráno, dopoledne i odpoledne. Měla jsem i hlad, ale neřešila jsem to. Pouze jsem chtěla domů. Nic jiného jsem ani nežádala, jenže on ne. 

Slavný Johnny Storm mě tady prostě nechal úplně bez zájmu a bylo mu úplně jedno, jestli jsem tam měla shnít. Už jsem se nudila. Byl v tom pokoji až velký klid. Nemohla jsem ani pokecat třeba s F.R.I.D.A.Y. a ani zavolat znova domů. Třeba jen s Pepper, s kterou jsem mluvila včerejší večer.

Když jsme si povídaly, snažila se ze mě vytlouct, kde jsem byla, ale když u mě seděl Peter, mával přede mnou odmítavě rukou, ať to neříkám. Řekla jsem pouze, že mě nesbalila Hydra a že jsem v pořádku. Víc detailů jsem nepověděla. Ona mi pro změnu řekla, že všichni byli již na základně SHIELDu a hledali mě.

Byla jsem ráda, že jsem mohla Pepper věřit. Vlastně mi i scházela. Tony byl taky na pokec občas dobrý, ale ženský jsou ženský. Možná bych vzala i tu Jane, která chodí s Thorem. Mně už bylo jedno všechno, hlavně jsem se chtěla dostat pryč z toho bytu. Klidně bych žila i v komoře pro uklízečky, než abych byla tady.

Moje přemýšlení překazila klika, která se pohnula. Otevřely se zároveň i dveře od pokoje a uviděla Petera. V tu chvíli mi spadl velký kámen ze srdce a vlastně jsem byla i ráda, že jsem ho viděla. Usmál se na mě a já na něj. Hezké shledání.

„Ahoj. Všechno oka?" zeptal se a já tak z poloviny přikývla. Přikývl taky a šel za mnou, aby si sedl na postel ke mně. Hned na to otevřel svůj batoh, co měl na zádech a já si ho nevšimla. Vytáhl z něj něco zabalenýho v alobalu a potom i termosku. 

„Tetička May napekla nějaký koláče a mě napadlo, že bych ti mohl něco přinést. Prý si nic za dnešek ještě nejedla," podotkl a prohlédl si mě zkoumavým pohledem. Neřekla jsem na to nic a váhavě přikývla. Bylo těžké mít pusu na zámek, ale byla jsem dost mimo ze všeho.

Zaprvé jsem nemohla chodit a přišla jsem si jako Steve tenkrát, když jsem mu zachránila prvně život. Zadruhé jsem byla pro mě v nepřijatelném prostředí a zatřetí jsem už nechtěla být naivní. Peterovi jsem věřila. Byl to můj kamarád. 

„Petere...já...proč tu musím být?" vysoukala jsem ze sebe, když vyndal z alobalu dva koláče na papírovým tácku. Když to položil na postel kousek od sebe a mě, zaskočeně se po mně ohlédl. 

„Protože," znejistil a podrbal se na zátylku. „SHIELD nesmí vědět, kdo jsme a že jsme prakticky s Johnnym jediní, co pro SHIELD nedělaj. Já to nechci, protože mám Mary Jane a nechci zbytečně uškodit tetě. Johnny je pro změnu stíhaný, takže je na tom ještě hůř. Ty, kdyby ses vrátila s tímhle domů, hned by se Avengers vydali hledat viníka a já si myslím, že by to nemělo dlouhého trvání," dodal a já vytřeštila oči.

Jak tohle mohl říct? Vždyť by je Avengers nikdy neudali...možná...já nevím, ale já bych je nepráskla! Možná, že Tony by se trochu pošťoural s F.R.I.D.A.Y. v datech a nějakou shodu by našli, ale najít někoho, kdo hoří a ten druhý je pro změnu jako pavouk v neskutečně upnutým oblečku? 

Pravděpodobnost by asi byla velká, když máme na svý straně Visiona, co? Raději to dám stranou...

„Nějak bych to zakecala. Nemám důvod vás dva prásknout," rozhodila jsem nebezpečně rukama do stran, až jsem málem trefila Petera do obličeje. Ten sebou polekaně ucukl a raději se ode mě trochu odsunul pro svou bezpečnost.