Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

1.

O 2 roky později...

*Cadence*

„Jak si na tom?" oslovil mě zadýchaný Natashyn hlas, když jsem pobíhala po nově nalezené základně Hydry jako kamzík a užívala si pocit toho, že se mi podařilo uzamknout většinu agentů Terrortoxu do jedné místnosti, neboli do kabiny pro uklízečky. Takový ty skvělí kabinky pro intimní...ehm prostě tam bydlej smetáky.

Zastavila jsem se uprostřed svýho podivného skotačení, co by každý normální člověk označil za totální hysterii, kterou jsem právě neprožívala. Naopak. Za pár hodin, neboli ráno si dojdu na slavnostní zakončení školy a vyzvednu si diplom apod. Prostě to znáte. I přes tří měsíční absenci jsem to dohnala. Super ne? Fury se pokusil mě dostat pod zámek, což se mu nepodařilo ani po dvouletým sn(m)ažení.

Teď jsem žila jako správná Starková naplno. Z ničeho jsem si nic nedělala. Chodila s Avengers na mise, případně hledat zbylí základny po Hydře, což se nám teď podařilo. Byla to už třetí základna za tenhle měsíc. Vlastně jen díky mně, protože jsem si pamatovala souřadnice z minulého pobytu u své...mrtvé matky. 

Vlastně jsem si občas říkala, kam se poděl kapitán Morris a nadporučík Stevens. Na místě zničené základy se jejich těla nenašla. Ti dva parchanti pořád žili! Vzali zbaběle roha a teď se někde skrývali. Však já si je najdu a potom uviděj ten tanec. Samozřejmě ne můj, ale něčí jiný. Třeba Clintův...moment...on tu vlastně s námi není.

Je tu právě někde Sam, Natasha já a...

„Cadence, jsi tam?" ozval se jak jinak, než ustaraný Steve. Kolikrát mám těm dvěma vysvětlovat, aby mi nestáli za zadkem...Nejsem malý dítě. Vážně! Jsem dospělá dcera Iron Mana a ještě chodím proti jeho vůli s Kapitánem Amerikou. Jak skvělou dceru mohl Tony mít si ani neuvědomil. Teda až před nedávnem, kdy jsem mu přestříkala pár obleků na několik hezky barevných pastelových barev. 

Ani růžová tam nechyběla! Jsem to na svýho tátu hodná, že? Po posledním incidentu mi raději zakázal chodit i do laboratoře v Malibu. Jaká škoda...Ještě se mi teda nepodařilo naštvat Bruce natolik, aby zezelenal. To byl hlavní bod v mým zápisníku pro dohánění určitých věcí. Něco, jako měl Steve, akorát ten byl malinko pozadu, než já.

„Jestli mě okamžitě nepřestanete kontrolovat, tak to všechno zabalím a převezmu Terrortox po Freye!" zaprskala jsem výhružně, když jsem se napojila na komunikátor. Chtěla jsem je trochu potrápit, protože tu byla docela nuda. Měla jsem chvilkově chuť ty agenty v kabině poslat do plynu, ale Steve mi to vždycky zakázal. Pokaždé mě upozorňoval na vynulovaný rejstřík zabíjení osob, který mi zařídil nedobrovolně Fury, protože ho k tomu ukecal Tony. 

Raději, ať měl, co chtěl. Nikdo nedokázal poslouchat Tonyho dýl, než tři minuty vkuse. Pořád mluvil o sobě, jak přišel k bohatství, firmě, hrdinství. No...bylo toho hodně a já to znala nazpaměť jako všichni ostatní. Jaká to logika.

„Ne!" vykřikla Natasha i Steve naráz, když jsem zmínila to poslední. Steve neměl s mojí matkou rozhodně dobrý zkušenosti. Měl je až smrtelně bohatý. Přesně před dvěma lety díky ní získal telekinezi, o kterou později přišel. Jak? Donutila ho, aby si vbodl jed nejjedovatějšího štíra světa a potom mu Avengers podali lék, co byl společně v dárkovým balíčku společně s jedem. Díky němu se uzdravil a zároveň se jeho DNA vrátilo do normálu. Teda až na to sérum, co má z války. To mu zůstalo.

„Tak už sklapněte a povězte mi, kde ste. Trochu jsem se ztratila a potřebuju souřadnice, co mě dovedou alespoň k jednomu z vás, nebo k Samovi," nedávala jsem znát nějakou starost o to, že jsem se nacházela v chodbách, jako v labyrintu. Fakt to tu bylo obrovský, ale hlavní hnízdo bylo už dva roky srovnáno se zemí.