Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

7.

Večer...

*Cadence*

„Zlato?" oslovil mě večer Stevův hlas, když vyšel z koupelny do obýváku, kde jsem zatím seděla s laptopem na klíně na gauči. Procházela jsem si zrovna nějaký věci od Reeda Richardse na internetu. Sice jsem nenašla přesně to, co jsem hledala, ale jen nějaký události. Vlastně takový, kde využívali svoje schopnosti, fotky z pokažené svatby, obří krátery v různých městech apod. 

Reed, Susan a další dva tvořili skupinu pod jménem Fantastická čtyřka. Podle ohnivých stop na obloze, co fotili další lidé, byla poznat ta, co jsme viděli dnes v parku. Všichni jí pojmenovávaly jako Johnnyho Storma alias Human Torche. Pochopila jsem, že ovládal oheň podle výpovědí ostatních. 

Susan Richardsová, dříve Stormová je jeho sestrou. Uměla se zneviditelnit a ovládat silové pole. Její manžel Reed Richards neboli Mistr Fantastic byl zase jako guma. Potom byl poslední a to Ben Grimm jako Thing. Byl vlastně normální člověk s jiným DNA jako ostatní, ale byl celý kamenný. Nabral tak větší sílu, odolnost apod. Zajímavý subjekt. Alespoň je normálnější na rozdíl od Hulka.

„Copak to tam máš?" zaslechla jsem za sebou zaražený Stevův výjev a já sebou leknutím ucukla. Ihned jsem počítač zaklapla, abych uchovala informace před svým přítelem. Otočila jsem se bleskově na něj a přátelsky se usmála na Avengera nade mnou. 

„Nic. Jen jsem si jen tak procházela nějaké zajímavosti," odpověděla jsem mu, abych ho uklidnila. Nezněla jsem moc přesvědčivě, ale byla to vlastně pravda. Vlastně mě zaráželo, proč mi o tý skupině hrdinů nikdy neřekl. Co by se stalo tak strašnýho, kdyby se jednou zmínil o něčem mimo.

Steve bez odpovědi obešel gauč a sedl si ke mně. Vyšel rovnou ze sprchy a ani si neobtěžoval obléknout alespoň tílko. Opět tu šel na ostro s dlouhými hnědými tepláky. Byla jsem na to zvyklá, že tu takhle chodil. Nakonec...neměl se za co stydět. Vypracovaný pekáč buchet, svaly na rukou...

„Cos mi chtěla dnes říct a neřeklas mi to?" začal a já se zadrhla. Co...kam tím mířil? Moment...už vím. Chtěla jsem mu vlastně říct o tom stěhování, ne? Jo. To je ono. Ale jak to vezme? Už takhle se vyhýbal mýmu tátovi od doby, co nastala situace v Malibu. Potom dnes to ráno apod do budoucna. Rivalové...

Steve se na gauči uvolnil a sedl si na něm v tureckým sedu. Já udělala to samé, jakmile jsem odložila notebook na vedlejší stolek a ocitli se tak s Avengerem v nepatrně stejné výšce. Samozřejmě ještě předtím jsem skopla z nohou boty, což Rogers nemusel, jelikož žádný neměl.

„No...kde začít. Prostě se to týká ohledně toho, jestli někam pojedu, nebo ne," vyklopila jsem to najednou na jeden nádech a sledovala rysy ve Stevově obličeji, jak se z úsměvu změnily na překvapený. Zaskočila jsem ho? Asi ano.

„Ty nechceš?" zarazil se a jeho výraz tomu přímo vypovídal. Jenže ono to tak vůbec nebylo a já se tomu tiše zasmála. Když byl nechápavý, vypadal roztomile. To nešlo ani popsat, jak moc. 

Všiml si mého smíchu a přestal se tak tvářit. Místo toho zvážněl a mezi očima se mu vyrojila malá vráska. Jak jinak. Byl sice na moje výjevy zvyklí, ale když se mu někdo smál...měl to v životě prostě těžký. Složitý život Kapitána Ameriky alias Steva Rogerse s drzou a arogantní dcerou Iron Mana alias Tonyho Starka. 

„Když se takhle tváříš, vypadáš...," smála jsem se dál, ale to mu už došla trpělivost a umlčel mě dlaní své ruky na mých ústech. To už mě potom smích přešel při pohledu na jeho naštvaný výraz. 

„Přejdi k věci," poručil mi a já ztuhla. Svojí ruku dal pryč, abych mohla mluvit. Místo toho jsem nervózně skousla spodní ret a přemýšlela, jak mu to vysvětlit, aniž bych nějak zranila jeho city. Tak počkat...to už jsem vlastně dělala předtím. Proč se chovám tak panovačně?