Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

35.

*Cadence*

„F.R.I.D.A.Y., kolik je hodin?" zeptala jsem se UI, když jsem si před zrcadlem upravovala svoje vlasy do drdolu, co mi šel docela ztuha. Vlastně mě zaráželo, proč jsem se tak parádila, když šlo jen o jeden pitomej večer. O nic přece nešlo. Nechtěla jsem se Johnnymu nijak líbit. Bylo to zkrátka pod moji úroveň.

„Za pět minut sedm, slečno," odpověděla mi hned a já dodělala poslední úpravy na svém oblečení. Brala jsem si černé šaty, baleríny, protože na podpatcích bych se přizabila a čelenku s mašlí ve stejné barvě, jako outfit. Přišlo mi to dokonalé k rozpuštěným vlasům po můj pas. 

Odložila jsem svůj věrný kartáč, nadechla se a popadla svoji hnědou kabelku s doklady a penězi. Byla jsem připravená na večeři s egoistickým vysloužilým hrdinou, jehož schopnost byla donedávna oheň. Moje byla pro změnu zvuková vlna a vidění ve tmě. Výdrž se ze mě tak nějak postupem času odčerpala. 

Chtěla jsem se na chvíli posadit na svojí postel, ale ozvalo se zaťukání a já měla chuť F.R.I.D.A.Y. rozebrat za to, že mě neupozornila na něčí příchod. Vstala jsem, kabelku si přehodila přes rameno a nahozeným úsměvem šla ke dveřím, které jsem vzápětí otevřela. 

„Ahoj, můžem?" usmál se na mě Storm, když jsem uviděla jeho a on mě mezi dveřmi. Můj úsměv nepoklesl, i když byl z mála falešný. Držela jsem se, pouze přikývla a dveře po přechodu na chodbu za sebou zavřela. Zároveň jsem doufala, že nás někdo neuvidí. Nikomu jsem o tom totiž neřekla a přišlo by mi to trapný. 

Během chvilky, co jsme sjeli výtahem do garáže pod budovou, odvedl mě Johnny k autu, které tam měl už připravené k odjezdu. Vypadalo zcela nově, bylo pro dva a nemělo střechu. V takovým jsem ještě nejela...ono bylo jeho?

„Nastupte si, mylady," ušklíbl se Johnny a otevřel mi dveře k místu spolujezdce. V tu chvíli jsem překvapením ztuhla, ale pak jsem se z toho probrala a s pobaveným protočením očí jsem si nastoupila. 

„Díky," pronesu sladce, když za mnou dveře zavře a sedne si na svoje místo vedle mě. Nastartuje motor a rozjede se pryč z garáže do večerního New Yorku. Po celou dobu jsme byli zticha. Já se různě rozhlížela kolem sebe a užívala si osvětlení nočních lamp.

„Tak jsme tady," prohlásil Johnny, když zastavil před jednou z restaurací na kraji města. Pouze jsem přikývla a vystoupili jsme si z auta. Hned na to mi Storm nabídl rámě a já se ho s úsměvem chytla. Společně jsme vyrazili k podniku a stále se to ve mně pralo, abych to nedělala.

*Natasha*

Různě jsem bloudila po věži, přijímala hlášení z helicarrieru a přemýšlela, co dělat. Chtěla jsem zajít za Brucem, ale ten momentálně dělal na Stevově séru, Clint byl na základně SHIELDu apod. Prostě tu nebyl nikdo, s kým bych probrala plány.

Cadence někam odjela. Podle informací F.R.I.D.A.Y. prej s Johnnym. Byla jsem z toho nesvá. Prostě se na ni ten zatracenej Storm nalepil. Chce ji poblouznit a využit ji na jednu noc. Jenže ona by mi to nevěřila. Neměla jsem šanci ji nějak pomoct.

„Ahoj," zaslechla jsem povědomí hlas. Byla to Wanda. Zrovna jsem seděla v zasedačce a přemýšlela nad hromadou papírů na stole. Vzhlédla jsem k ní. Byla jsem mírně unavená a klížily se mi oči. Nespala jsem víc jak 48 hodin.

„Ahoj...děje se něco?" zeptala jsem se a papíry od sebe odstrčila na stranu, když si Wanda sedla ke mně.

„Chtěla jsem s tebou mluvit o tobě a Brucovi. Přijde mi, že něco mezi vámi je," začala se čarodějka šťourat v mým soukromí. Měla jsem chuť ji poslat do háje, ale neudělala jsem to. Místo toho jsem ji spražila nepříjemným pohledem.