Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

33.

*Cadence*

Po pár dnech odbyté práce jsme už nevěděli. Všechny pokusy buď dopadly stejně a nebo vůbec. Byla to spíš katastrofa, protože se nám nedařili rozlousknout něco jako hlavolam Hydry. Jak dokázali vynaleznout něco, co nám sebralo schopnost. Jak a proč?

Defakto jsem v laboratoři už bloudila. Přebíhala ze strany na stranu jak pomatené zvíře a nevěděla, jak dál. Byla jsem zapletena do zmatku, ze kterého nebylo úniku. Do doby, než to celé zvrátíme.

Ozvalo se klepání na dveře laboratoře. Všichni zvedli hlavu kromě mě. Já byla zabraná do své práce, která stejně nic nepřinesla. Byla jsem z toho víc špatná jak z rozchodu se Stevem. Ten byl už natrvalo…jak se zdálo.

„Můžu si vypůjčit Cadence?” zaslechla jsem hlas Natashy, která vešla do laboratoře a dívala se směrem na mě. Já se neotočila. Dělala jsem, jakoby mě její pozornost nezajímala.

„Žádnej problém. Stejně tu už tvrdne několik dní a neuspěli jsme ani tak,” řekl Tony a já konečně zvedla zrak od práce. Odložila jsem nástroje k práci na stůl a vydechla, když jsem se zapřela dlaněma o hranu stolu.

„Cadence, jdi. Stejně tady ztrácíš čas,” pobídl mě Bruce a já si povzdechla. Opustila jsem svůj prostor a vydala za se Natashou, která byla ve sportovním oblečení. Krátkém tílku, černými tepláky a tenisky. Když jsem za ní došla, vřele se na mě usmála a vyvedla mě mlčky ven.

Chvíli mě někam vedla a potom ke mně do pokoje. Tam okamžitě zamířila k mojí prostorné skříni, která byla jako další pokoj a vybrala mi v něm taky sportovní. Tričko, kraťasy a tenisky. Bez řečí jsem si to oblékla a po té mě Nat vyvedle ven z budovy, kde už čekal Clint a Sam.

„Trochu si zaběháme. Pak půjdem do tělocvičny se protáhnout a procvičit svoje dovednosti,” oznámil nám HawkEye. Já nic nenamítala. Pouze jsem následovala Clinta s Natashou po boku se Samem, když jsme vyběhli do ulic NY.

Běhali jsme několik minut, půl hodiny, hodinu, dvě hodiny. Bez přestání a já si zvykala. Běhali jsme v normálním tempu. Nikoliv závody, jako s námi dělal Steve. Chybělo mi to. Pořád jsem se s tím nevyrovnala, ale musela jsem.

„Dáme poslední ulici a vrátíme se,” řekl vedle mě Sam. Nejdřív jsem myslela, že to bylo na všechny, ale pak mi došlo, že to bylo na mě. Stále jsem udržovala tempo a trochu hlavou pootočila po Wilsonovi.

„Dobře…,” řeknu polohlasem a zase se věnuji cestě. Dlouho nikdo nic neřekl ani potom, co jsme se vrátili do věže a zamířili do spodních tělocvičen. Hned potom, co jsme vešli, odtáhla mě Natasha k žíněnkám a Sam s Clintem se věnovali svému. Legolas lukostřelbě a Sam se svou výstrojí poletoval ve vzduchu a využíval velikosti prostoru.

„Zabojujem si trochu? Vlastně jsem se tě ani nezeptala,” zlomil se Nat hlas a já zpozorněla. Podívala jsem se po ní konečně se zájmem.

„Jestli mi to pomůže odreagovat,” pokrčila jsem rameny a Natasha se vzápětí postavila přede mě v metrovém odstupu. „Víš jaký styl používám,” uvědomila jsem ji a rusovláska souhlasně přikývla.

„Já mám taky svůj. Začni,” usmála se a já zareagoval okamžitě. Moje pravá ruka vystřelila vpřed a Natasha ji zachytila a blokovala. Tak jsem dostala možnost smýknout jednou nohou a vzít s sebou její nohy. Brzy se ocitla na zemi a já nad ní.

Agentka se brzy dostala na nohy, zachytila při vstávání moje ruce a zkroutila mi je za zády. Zaskučela jsem bolestí, ale brzy jsem se ze sevření vykroutila a dupnula ji na nohu. Dostala jsem tak chvilku času. Obepnula jsem jí ruce krku a nohy kolem pasu, abych ji dostala na zem, ale Nat to využila ve svůj prospěch a nechala mě spadnout na záda tak silně, že jsem se rozkašlala.