Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

41.

*Reed*

Už několik hodin v kuse se pokouším o nemožné. Možná to nikdy nevyjde, ale co. Vkládal jsem do toho všechno. I potom, co Hydra zničila Avengers jejich základnu.

„Reede?" zavolala na mě Sue, když jsem si zrovna prozkoumával zachráněné vzorky ze super séra. Avengers o tom sice nevěděli, ale co potom.

„Jo, Sue?" zvedl jsem oči od mikroskopu na stole a uviděl svou manželku pár metrů ode mě. Usmál jsem se a nechal práci na chvíli být.

„Jak to vypadá? Pokročils nějak?" postavila se ke mně a objala mě, když se dívala na moji rozdělanou práci. Pak jsme se vzájemně políbili a ruku v ruce jsme opustili laboratoř. Společně jsme šli do obývaku a tam Sue otevřela víno.

„Nic moc. Pořád jsem na začátku," pokrčím rameny a převezmu si od ní sklenku s bílým vínem. Cinkneme se oba a napijeme se. Chvíli jsme mlčeli do doby, než jsme zaslechli křičet Bena. Hned nám došlo, co se dělo a vyběhli jsme oba na chodbu. Vzápětí do kuchyně, kde se u stěny rýsoval Johnny a kousek od něj Ben upírající nenávistný pohled.

„Co se tu sakra zase děje?!” vyjekla Sue, když oba zmerčila, ale pořád byla vedle mě. Johnny i Ben se otočili na nás, ale pořád se tvářili stejně. Už takhle jsme potřebovali klid a ti dva nám to znemožňovali.

„Rozbil jsem omylem hrnek,” začal se Johnny obhajovat a Ben vzápětí zavrčel při čemž Johnny nadskočil. Tihle dva svoje spory nikdy nesklidní. Nemohli jsme je nutit, ale při jejich běsnění by se za chvíli věž rozpadla.

„'Můj' hrnek!” zdůraznil Ben a já se Sue jsme si povzdechli. Bylo nám jedno, co jejich spor způsobilo. Hlavně, aby byl klid. To už vyběhla Susan vpřed a postavila se mezi ně. Já byl raději zticha. Byl jsem tichej typ, takže jsem se držel strannou.

„Myslím, že by to mohlo mezi vámi dvěma přestat. Snažíme se vymyslet, jak nám vrátit schopnosti a vy to akorát těmi svými výjevy znemožňujete!” okřikla je Johnny protočil očima. Jasně. Opovrhoval svojí sestrou už dost dlouho. Neměl jsem se čemu divit.

„Tak jako já jsem se sem necpal. Nepřišel bych o schopnosti, byl bych ve svým bytě a byl v klidu. Neprosil jsem se o to, abyste mě sem znovu přitáhli!” začal taky a řekl všechno, co si myslí. Sue se zamračila, ale to už se Johnny poroučel k odchodu.

„Johnny!” křikl na něj jeho sestra, ale to už byl pryč. Já, Ben i Sue jsme se po sobě zaraženě podívali a nevěděli, co říct. Je fakt, že Johnny odešel sám. To my ho donutili se vrátit zpět. Jenže teď jsem se potřeboval soustředit na výzkum. Nemohl jsem otálet, takže jsem se s nimi rozloučil a vrátil se do laborky.

*Tony*

„Pepper, mohla bys na chvíli?” zavolal jsem si Pepper, když všichni opouštěli dům a přesouvali svoje zbylé věci do přistaveného Jetu. Cadence s Barnesem tu zůstávali se mnou, protože jsme potřebovali zjistit co nejvíc o té základně. Všichni i s Jane, Pepper, psem a dětmi se přesouvali na základnu.

„Jo, Tony?” pousmála se Pepper, když zrovna přišla z venku a kolem ní prošla Natasha s Brucem s dětmi v náručí. Přítelkyně šla ke mně, políbili jsme se a společně si sedli na gauč v obýváku.

„Chci se ti omluvit za to, co jsem předtím řekl. Došlo mi, že jsem zbytečně vyváděl a došlo mi to až před pár týdny, kdy jsem měl čas mluvit s Cadence,” sklopil jsem pohled k zemi, ale na mým klíně se ocitly ruce Pepper, když vzala ty moje do těch svých. Vzhlédl jsem k ní a uviděl její zářivý úsměv.

„To je poprvé, co se někomu omlouváš?” zasměje se a já se zatvářím uraženě. „Ale no tak, nemyslela jsem to zle. Spíš jsem ráda, žes konečně dostal rozum.” Přestala se smát a políbí mě na tvář. Taky se usměju.