Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

24.

*Cadence*

Zhruba po půl hodině vysvětlování, co vše byla pravda a co všechno si Fury si vymyslel mě konečně propustili na svobodu. Opustila jsem místnost s Fantastickou...trojkou a zamířila zpětně k centrále, kde zrovna byla pár agentů. Tak jako vždycky a taky Zac s Clintem. Ti byli jediný z přátel, jinak proti mě tu poštval Nick skoro všechny. 

Nasadila jsem jsem pohodový úsměv a šla za těma dvěma. Jedinýma, který o mě budou aspoň stát. Trochu...

„Ahoj, Zacu, Legolasi," pozdravila jsem oba, když jsem se k nim blížila a oba se na mě okamžitě zaskočením podívali. Když zjistili, kdo to byl, pousmáli se taky. Spadl mi velký kámen ze srdce, že nebyli naštvaní, protože jsem chtěla společnost a tihle jediní dva se naskytli jako dobrý úlovek, jelikož ostatní byli někde v...řiti.

„Čau," okamžitě Zac přerušil mezi námi velkou mezeru jedním skokem a objal mě. Já neprotestovala a brzy mě pustil, abych se mohla ještě objat s Clintonem, co na to čekal. Když jsem se nacházela v jeho objetí, ještě mi poklepal po zádech a pak mě teprve pustil. To nám jako přivítání stačilo bohatě a já se mohla rozhlédnout po centrále, kde to běžně opravdu makalo na plný obrátky.

„Kde jsou ostatní?" zeptala jsem se při otočení zpětně na ně a bylo to mířené na oba dva. Oba okamžitě něco ve snaze vyhrkli, ale já jim nerozuměla ani slovo. Chyba úsudku. Nikdy se neptejte vašich dvou kámošů, co by vám pomáhali vždy a všude jako ocasy.

„Něco je v tělocvičně a něco v laboratoři," vyhrkl narychlo Zac, že jsem mu skoro ani nerozuměla, ale něco jsem pochytila a to mi stačilo. Znovu jsem se usmála, kývnutím poděkovala a vydala se z centrály pryč tam, kde měli být ostatní. Chtěla jsem vědět, jak jsem na tom byla. Záleželo mi na tom hlavně u Avengers. Agenti mi byli ukradení.

Vyšla jsem na chodbu a procházela mezi agenty, co se na mě pokaždé otočili a něco si mezi sebou šeptali. Byla jsem chvilkou neklidná, ale zavrtěla jsem nad tím hlavou a pokračovala dál k posilovnám, kde bych našla s trochou štěstí další Avengery. Nakonec jsem ji našla a taky poletujícího Falcona ze strany na stranu, jak se snaží zbraněmi trefit terče v různých výškách.

Zdálo se, jakoby si vybíjel zlost. Byl do toho tak zabraný, že si mě ani nevšiml, i když mi přeletěl těsně nad hlavou. Šla jsem proto ještě dovnitř a sledovala ho, jak perně trénoval a střílel na cíl. Potom, když dokončil trénink, přistál na zem a nabíral pravidelně dech.

„Vidím, že máš napilno," ozvala jsem se, abych o sobě dala vědět. To Sama upoutalo již natolik, že se na mě konečně otočil a vypadal zaskočeně. Po té se pousmál a složil svoje mechanická křídla.

„To víš. Trénovat se musí," odvětil a sundal si svoje brýle. Já to brala jako povel, že můžu jít blíž. Falcon si zatím sundal svou výstroj k létání a odložil ji na zem kousek od sebe, aby mi mohl jít naproti. Bez řečí jsme se hned na to objali a pak se během sekundy odtáhli.

„Kdes byla? Všechno bylo vzhůru nohama, když jsme tě hledali," zajímal se a já pokrčila rameny. Přemýšlela jsem, jak mu odpovědět. Už takhle jsem toho řekla všem dost.

„Dávala jsem si pauzu od všeho. A vůbec...kdo je ten s tou kovovou rukou? Nikdy předtím jsem ho v SHIELDu neviděla," optala jsem se svého čokoládového kámoše a taky Stevova parťáka na misích. Ten se zatvářil zmateně a potom se odvrátil zrakem zpět ke svým věcem na zemi, ke kterým vzápětí šel a zvedl je.

„Tobě nikdo neřekl o Winter Soldierovi?" nechápavě se po mně znovu podíval a dal si věci přes rameno. Já zavrtěla pouze hlavou a přemýšlela, odkud jsem to jméno už slyšela. Zdálo se mi z minulosti už nějak povědomé.