Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

6.

*Cadence*

Tak a co teď s těmi dveřmi? Udělat to ostatní byla ještě brnkačka, ale tohle? Jak jsem dokázala vylomit dveře z pantů, když moje fyzická síla byla o hodně slabší, než ta Stevova. Chápu třeba několikrát rozlámaný stoly, urvaný kohoutky nebo dvířka od linky, jelikož se někdy prostě uhlídat nedokázal a to vědomě. Ale já? A urvat panty. No prosím...

Došla jsem znuděně ke dveřím, co byly na zemi a pokusila se je zvednout. Jenže já to nedokázala. Byly na mě moc těžké a vždy mi deska přistála na prstech pod ní, když jsem jí už neudržela. Prala jsem se s ní dobrých pět minut, než přišel za mnou Steve a jednoduše desku zvedl, aniž by něco vážila.

Když jsem to celé pozorovala, jak jí pohodově opřel o volnou stěnu, kam jsme původně chtěli dát nějaký obraz, nebo ještě menší stolek, cítila jsem se uraženě. Vždy mě nechal se potrápit a pak si to udělal všechno sám. Přítel k pohledání. Nechá vás dřít a ještě se vám za vaší nepovedenou prací vysměje. To byl přesně Steve. 

„No co," řekl, když se na mě otočil a uviděl můj naštvaný pohled. „Nemohl jsem vidět, jak se tady s tím taháš. Proč se takhle tváříš?" Pousmál se a s pohlazením po mé tváři mi zarovnal pramen vlasů za ucho.

„Protože už vymýšlím, jakým způsobem ti zlomím nos příště," uchechtla jsem si a rozezněl po celém bytě zvonek. Aniž bych čekala na nějakou Rogersovskou upřímnou odpověď, běžela jsem otevřít. Nebrala jsem ohledy na to, jak jsem vypadala a prostě otevřela. Věděla jsem, že se dnes už nic zlýho stát opravdu nemohlo, tudíž jsem zachovala klid. 

Teda i potom, co se na mě vrhl pes a málem mě porazil na zem. 

Chtěla jsem ho od sebe odstrčit, ale uvědomila jsem si, že jsem uviděla mýho starýho dobrýho ovčáka Spika, kterýmu bylo něco přes dva roky. To za tu dobu ještě vyrostl?! To snad ne!

Ještě něco...on umí zvonit na zvonek od bytu? 

S tou otázkou jsem pootevřela ještě víc a úlevně si oddechla. Před bytem stál Clint, vedle něj Laura, která držela v rukou malé děťátko a u nich dvě starší děti. Kluka Coopera, jeho sestru Lilu a nejmladšího Nathaniela Pietra. Samozřejmě jeho první část jména byla po Natashe a druhá po Pietrovi, jelikož si Clint pomalu myslel, že Pietro zranění nepřežije. 

„Ahoj, Cadence," oslovil mě Clint, ale to už se ke mně přihnaly jeho obě děti a padly mi kolem pasu. Jojo...za tu dobu pobytu u nich v domě si mě oblíbily. Měla jsem je pomalu radši jak vlastní sourozence.

„Ale ale, kdopak to tu je," zasmála jsem se a oba dva pohladila po vlasech. Potom mě pustili a já se mohla objat s Clintonem. Od našeho posledního setkání uběhla docela dlouhá doba. On odjel za rodinou a rovnou si s sebou vzal Spika na nějakou dobu. Thor se vrátil na Asgard, Tony, Vision a Bruce do Avengers Tower za Pepper s dětmi. Wanda, Pietro i Zac šli trénovat na nějaký čas k SHIELDu, Natasha je u SHIELDu teď taky, Sam ve Washingtonu a já jsem se Stevem. 

Rozhodli jsme si po boji v Sokovii dát na nějaký čas pauzu. Hodně s námi celá situace hnula a rozhodně jsme nechtěli, aby se to stalo příště. Potřebovali jsme si dát na nějakou dobu odpočinek, i když jsme se občasným výjezdům kvůli Hydře a zbytkům základen Terrortoxu vyhnout nemohli.

Když jsme se s Clintem od sebe odtáhli, otočila jsem se na Lauru stojící kousek od nás. Kývly jsme vzájemně na sebe hlavou jako na pozdrav a hned moje pozornost přešla na malého kloučka v její náruči. Ničemu se nebránila, tak mi ho na chvíli půjčila, abych ho mohla pozdravit a seznámit se s ním.

*Steve*

Aniž bych něco stihl říct, Cadence byla pryč, aby otevřela dveře. Proto jsem to raději hodil za hlavu a šel do kuchyně, abych připravil jídlo. Pobyl jsem tam jen sotva dvě minuty a něco mi málem podrazilo nohy. Zaskočeně jsem se podíval dolů a uviděl obří chlupatý zvíře. Zasmál jsem se, jakmile mi došlo, že to byl náš pes Spike, co byl nějakou dobu u Bartonů, ale co tu dělal?