Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

29.

*Cadence*

Během pár dnů se vše dalo zase do pořádku. Tony, Bruce, Reed i Ben dokázali najít způsob, jak zvrátit účinky toho záření a vrátili všem jejich schopnosti. Pouhou náhodou v sobě Steve ještě trochu séra měl, takže po ozáření opačným paprskem se z něj stal zas ten původní Kapitán Amerika jako předtím. I Fantastická čtyřka se spojila, abychom všichni společně porazili společného nepřítele a to Doctora Dooma.

Se Stevem jsme se vzájemně usmířili a spolu s ostatními vybojovali vítězství. Po návratu domů se vrátila i Pepper s dětmi a Steve mě požádal o ruku. Moje odpověď nebyla jiná než 'ano'. Tony se s tím smířil a bral ho jako nadcházejícího zetě vcelku dobře. Dokonce se usmířili i Sam s Buckym a stali se dobrými přáteli. Všechno bylo úžasné. Líp jsme si to přát ani nemohli.

Svatba se konala za tři měsíce. Všechno se naplánovalo do posledního detailu. Pozvali se všichni naši známí, rodina apod. Normální okruh lidí. Svatba se pořádala na velké radnici. Bohůžel jsme se nevyhnuli ani otravným fotografům, co byli naprosto všude, aby ulovili tu nejlepší fotku te všech do ranních novin.

Většinu rozhovorů obstaral táta a my jsme se mohli připravovat na událost. Měla jsem krásné dlouhé šaty s vlečkou, a baleríny, abych nemusela chodit v lodičkách, jelikož jsem je nesnášela.

Pomáhala mi je vybrat Wanda s Natashou. Nestěžovala jsem si a pro Spika jsme sehnali motýlka na krk, aby taky trochu vypadal, i když se ho s pomocí zubů pokoušel zachytit.

Pak to nastalo. Všichni už byli na místě, včetně mě a stáli jsme před oltářem a našim oddávajícím. Po boku Steva stál s úsměvem Bucky. Při příchodu jsem si všimla opodál postávající Peggy Carterové, kterou jsme pozvali taky. I přes to se můj nastávající tvářil neutrálně, jakoby o nic nešlo. Děsilo mě to, ale zároveň jsem si v duchu říkala, že i pro mě to bylo jiné. Manželství je akorát začátek toho, kde jsme skončili. Akorát už budem rodina, ale bude vše jako dřív.

Po dlouhých minutách přednášení řeči oddávajícího, kterou jsem vnímala zhruba z poloviny, konečně nastala hlavní část. Slib.

„Ptám se Vás, Cadenzo Clinton Starková, berete si zde přítomného Stevena Granta Rogerse za svého manžela v dobrém i zlém, v tísni a nemoci?” zeptal se prvně mě a já měla rozmyšleno. Nehodlala jsem svoje rozhodnutí měnit.

„Ano,” usmála jsem se a podívala se po Stevovi po mém boku, co se díval neutrálně před sebe na oddávajícího muže. Přišlo mi jeho chování divné. Něco tu nehrálo. Celkově…všechno.

„A teď se ptám Vás, Stevene Grante Rogersi, berete si zde přítomnou…,” dál se už oddávající nedostal.

„Ne,” přerušil ho Steve a mně se sevřelo srdce. Co se stalo? Proč to řekl a proč se takhle rozhodl?!