Sjednocení legend • Avengers [2] ✓

32.

*Tony*

Našel jsem Cadence, jak nechtěně usnula u Rogersových dveří. Proto jsem ji odnesl k sobě do pokoje, položil ji na postel a přikryl. Chvíli jsem si ji zmateně prohlížel, když jsem u ní seděl a občas jí pohladil po vlasech. Věděl jsem, že se musím vrátit k práci, ale zároveň jsem chtěl trávit čas s někým, komu jsem ho tolik nedal.

Navíc dvacet let nevědět o tom, že máte takovou dceru. Dohánělo mě to k šílenství, ale vyrovnal jsem se s tím. Měl jsem jí, částečně Pepper s dětmi, o krerých nevím momentálně nic a ještě Spika…tak nějak. Ucítil jsem, jak sebou Cade škubla.

Vyděsil jsem se a rychle dal pryč i svoji nataženou ruku k ní. Probouzela se a já na ni upíral svoje oči. Skenoval každičký její pohyb až do doby, než otevřela oči a podívala se na mě.

„Tony?” znělo to tázavě, ale zůstala ležet. Usmál jsem se a přisunul se blíž k ní. Uvolnila mi místo a já se natáhl vedle ní. „Kde to jsem?” zeptala se znovu a já obmotal kolem ní jednu ruku.

„U mě,” odpovím jí a opřu se hlavou a velký polštář, na němž byla i ona. Pouze bezslovně přikývla a přitulila se víc ke mně.

„Jak je to s tebou a Stevem?” vypadlo z ní během chvilky a já ztuhl. Chtěla vědět pravdu? Všechno, co bylo od začatku? Myslím, že to není dobrý nápad, abych jí uškodil ještě víc, než chci.

Zůstal jsem nezvykle mlčet a pročesával jí volnou rukou vlasy. Jenže pak mě zastavila. Pecně sevřela moji ruku a držela ji dál o její hlavy. Na tváři vážný výraz.

„Jak to je! Co jsi mu řekl?!” vyjela na mě a já sebou ucukl. Odmotal jsem svoji ruku a rychle z postele seskočil. Defakto tomu pomohla, protože mě z ní zároveň vytlačila. Vlastně mě to naštvalo. Právě mě vyhodila z vlastní postele!

„Nic,” odpověděl jsem jí lhostejně a založil si ruce na prsou. Nechtěl jsem jí lhát, ale stejně by to nikam nevedlo. Tohle téma bylo už dávno pod prachem někde ve skříni.

„Nelži mi, Anthony Starku! Pochop, že se nám Steve stále víc a víc vzdaluje. Já to takhle nechci nechat! Musíme ho zase dostat zpátky, protože je šance vždycky a on si ji zaslouží,” zněla zoufale a já nevěděl, co dělat. Byly dvě možnosti. Buď to bude držet v sobě a nebo se mi tu na posezení rozbrečí.

Stalo se to první. Doufal jsen v to, i když se jí v očích leskly první slzyčky smutku. Nehodlal jsem to takhle nechat. Sedl jsem si na kraj postele a upřeně se jí zadíval do očí. Musím s pravdou ven.

„Fajn, lhal jsem ti. Celou dobu a taky v tu chvíli, jak jsem mluvil o tom stěhování kvůli nějakým věcem tady. Udělal jsem to jen proto, že jsem o tebe měl strach. Proto jsem se po tvým zmizení pohádal s Pepper. Tvrdila, že bych na tebe a Capa neměl tolik tlačit, no a potom se sbalila a s dvočaty odjela. Nevím kam, ale pokouším se Pepper kontaktovat každý den. Je naštavaná a teď vím proč. Byl jsem idiot. Nevěřil ti, že se dokážeš postavit na vlastní nohy a tady to mám. Zničil jsem tě,” zlomilo mě to a jakmile jsem složil obličej do dlaní, utvořilo se mi na obličeji několik cestiček od slz.

Proč jsem jí nevěřil. Povedlo se mi z ní udělat tohle. Dovést situaci sem a ještě přijít o parťáka. Jednou nemyslím na sebe a všechno se podělá. Proč já to všechno vlastně dělám?!

„T-tati,” uslyšel jsem slabě, ale zase silně natolik, aby mi to slovo utkvělo v hlavě. Řekla mi právě…'tati'? Po dvou letech, co jí dělám tátu a říkala mi Tony? Rozlil se mi po těle pocit štěstí a já dal ruce z obličeje pryč.

Cadence se tvářila smutně, ale zároveň zaskočeně. Asi mě takhle viděla taky prvně, tak nebylo divu. Vlastně nikdo. Jen Pepper, když jsem myslel, že Cade už v životě neuvidím. Co se potom stalo? Našel ji Rogers. Bez štítu, uniformy…asi bych měl přestat na něj útočit a pomoct mu. Znamenal pro moji dceru všechno a ona zase pro mě…

„Omlouvám se, že jsem o tobě pochyboval…,” zlomil se mi hlas, ale to už byla u mě Cadence a sevřela mě pevně v objetí. Já jí objetí opětoval a zabořil bradu do jejích vlasů.

Byli jsme takhle nějakou chvíli, než někdo zaťukal na dveře pokoje a vešel Bruce. Odtáhli jsme se s Cadence od sebe a oba se na Bannera udiveně dívali.

„Neruším? Potřebujem tě v laboratoři,” mluvil ke mně a já přikývl. Zvedl jsem se a Cadence ze sebe shodila přikrývku. Oba jsme se na ní zaskočeně podívali, jelikož její ruka nebyla zdravá. Už ji sice neměla v šatku kolem krku, ale sádru měla.

„Jdu taky. Aspoň budu užitečná tam, než někde jinde,” umane si a vstane z postele. Já ji zarazím a zůstal na mně vyset její rozhodnutý výraz. „Nedokážu tu jen tak sedět a litovat se. Musím něco dělat i s tímhle, Tony,” poukázala na ruku a hned na to prošla kolem mě k Brucovi.

Hned na to bez řečí zmizí na chodbě a já s Brucem jsme úžasem stáli na místě a čuměli do blba, neboli na sebe.

„Stalo se něco, o čem bych měl vědět?” vyjelo Bannerovi obočí nahoru a já se hlasitě rozesmál, jako nikdy jindy. V tu chvíli mě asi Bruce považoval za nějakýho magora, ale já se cítil uvolněně.

„Kamaráde, jo, ale kupodivu se mi ani nechce věřit, že se to fakt stalo,” vydechnu, uklidním svůj smích a jdu za Bannerem. Bruce pouze přikývne a oba opustíme můj pokoj.

*Reed*

„Stejně si myslím, žes to přehnal a podej mi prosím ten měřič energie,” řeknu Benovi a ukážu na mini přístroj na jiném pracovním pultu. Ben mi měřič přinese a tváří se uraženě.

„Řekl jsem jen svůj názor. Kvůli tomu se snad svět nezbortí,” zamručel a opřel se pracovní pult kousek ode mě. Já mezitím vzal vysavač na schopnosti a napojil ho na měřič, abych zjistil, jak věc funguje.

„Jenže momentálně Kapitán Amerika je hodně citlivý téma. Bylo to od tebe nepřijatelné,” začal jsem ho poučovat a měřič spustil. Pak se na mě Ben podíval s otráveným výrazem.

„A co jako. Proč tohle všechno vůbec děláme. Jsme zase normální, jak jsme si přáli!” zvážnil, ale já se to pokoušel ignorovat. Nešlo tu o nás. Vůbec ne, ale o ochranu světa. To bylo to hlavní.

„Jenže Avengers a SHIELD jsou jiného názoru a já to respektuji. Dělám co je nutné,” odsekl jsem ho a nepodíval se po něm. Bylo mi to momentálně jedno, jak se tvářil. Chtěl jsem dokončit svoji práci, kvůli které jsem v Avengers Tower byl. Tak jako Sue, Ben a možná i Johnny, kterej spíš hledá možnosti, jak se někam vytratit.

„Avengers jsou oproti SHIELDu jen šašci. Ještě dřív, než se dali dohromady, my porazili Galactuse!” zněl Ben nabroušeně a já mezitím naměřil pouze 12% energie z věci Hydry. Takže jsem byla zase na začátku…

„Takže, Bene. Zaprvé…my Galactuse neporazili. To Silver Surfer nás i Sue zachránil. Za druhé…ten, kdo to z nás všech odbyl nejvíc, byl Johnny. Vzal na sebe všechny naše schopnosti, aniž by si byl vědom rizik. A za třetí…Avengers taky nějaká rizika podstoupili a bojovali s polobohem, Hydrou, Ultronem…,” tam mě už Ben přerušil hlasitým povzdychem.

Zachránili mě naštěstí před tři přicházející lidi. Stark, Bruce a Cadence. Zdála se být už docela v pohodě potom, co se stalo. Raději jsem se na nic neptal a otočil se zpět k práci.

„Kolik jsi naměřil procent naposledy?” padla otázka ze strany Bruce a já se po něm lehce otočil.

„12%. Vůbec se to nelepší,” odpověděl jsem mu a Ben opustil laboratoř. Chvíli za ním vysel nechápavý pohled Cadence, ale hned na to se vrátila k teleskopu, s nímž zkoumala mini částice na místech nálezů.

„Takže znovu. Jak jinak,” povzdechl si Tony a s jiným teleskopem zkoumal něco jiného. Bruce se zabýval zápisem všech 'zatím' nepodařených pokusů. Pěkně nám to začalo, tak jako při předešlých sedmi pokusech o to vymyslet, jak zvrátit účinky těch přístrojů.