FUCK school ~ Larry ✓

1.

Ahooooj!!!
Jsme tady opět z novým (čtvrtým) příběhem, o kterém doufáme, že se vám bude líbit jako i jiné naše příběhy.
Jak jinak jde o RPG příběh na téma Larry Stylinson.

V hlavních rolích:
HARRY: AkemiManautsu
LOUIS: Tommo_coffee

Přejeme hezké čtení ❤❤❤

***

Právě jsem dokončoval poslední dort na velikou oslavu pro trojčata, byli to celkem 3 obří dorty, zdobené každý úplně jinak, když mi začal zvonit mobil. Utřel jsem si ruce do zástěry a zvedl telefón.
"Haló? Harry Styles při telefonu." Usmál jsem se a spokojeně se podíval na své dílo.
"Tady Londýnská Akademie Uměleckého Cukrářství, jsem rád, že jsem vás zastihl, určitě jste o nás už slyšeli," ozvalo se z telefonu. Měli pravdu, sám jsem na té škole kdysi studoval. Vím, že to může znít nadřazeně, no opak je pravdou - na té škole se učili nejlepší cukráři z celého světa. Sám jsem tam, kde jsem jenom díky té škole.
"Samozřejmně, že slyšel, co si přejete?" zeptal jsem se, zatímco jsem kývl na mou asistentku, aby můj dort přemístili do lednice.
"Víme, že jste bývalý student naší školy a, bohužel, nám vypadla profesorka do prvního ročníku, během léta otěhotněla a nemůže nastoupit," řekla a já musel zakroutit hlavou.
Tohle je zodpovědnost...
"A chtěli bychom vám nabídnout místo profesora. Jste celosvětově známý cukrář byla by to čest a naše studenty byste určitě naučil tolik věcí," snažila se, musím uznat, no mně stačilo jen, že jsem to slyšel. Byl jsem rozhodnutý, tolik jsem té škole dlužil.
"Velmi rád. Příjímám..."

Dnes je velký den, dnes nastupuji do prvního ročníku na akademii uměleckého cukrářství. Jsem moc rád, že mě přijali, opravdu hrozně moc jsem se tam toužil dostat. Mohl bych si tak splnit sen.
Beztak jsem měl obavy. Kamarádi jeli všichni do zahraničí do škol nebo do prací, jenom já zůstal v Londýně. Nikoho tam neznám, takže to bude o něco těžší. Přeci jen, je to nejlepší vysoká v tomhle oboru, jen se bojím, že nezapadnu.
Musel jsem si jen věřit.
Nebydlím moc daleko, takže jsem ke škole došel bez problému pěšky. Před školou bylo tolik studentů a než nás zařadili do tříd, měla ještě ředitelka proslov. Starší žáci nás zavedli do našich tříd, kde na nás měl čekat třídní učitel, ale třída byla prázdná, takže jsme se usadili a čekali.
Všechny lavice byly obsazeny, až na jednu, kde seděl jeden blondýn tak opuštěně. Vydal jsem se k jeho lavici a zářivě se na něj usmál.
"Jsem Niall," usmál se a podal mi ruku.
"Louis."

Ráno jsem nespěchal, ředitel mi neřekl, kdy začíná škola, takže jsem se pomalounku oblékl a učesal. Dal jsem si něco, co aspoň trochu připomínalo práci, co dělám... černé kalhoty, lakované body a bílá košile, kterou jsem měl rozepnutou na několik knoflíků. Nasnídal jsem se a sebral krabici, ve které byly koláčky pro mé studenty. Byl jsem to prostě já, chtěl jsem jim spříjemnit první den.
Asi se ptáte, kdo teď vede mou cukrárnu - moje asistentka, které jsem věřil.
Koukl jsem na hodiny a usoudil jsem, že bych mohl vyrazit. Pomalu jsem autem dojel až do školy. Aula už byla prázdná, takže to asi začalo. Sebral jsem krabici koláčků a vydal se do I.A, kterou mi přidělili. Šel jsem chodbama, kterými se ozývali mé kroky. Moc se tu od mého odchodu nezměnilo. Jenom to tady bylo modernější. Dlouhé vlasy jsem měl podle zvyku stáhnuté do culíku. Postavil jsem se před dveře, uvnitř bylo ticho. No když jsem otevřel dveře a vstoupil celá třída si začala něco šeptat. Postavil jsem se ke katedře, na kterou jsem položil krabici s dortíky. Podíval jsem se po třídě, bylo tady 11 holek a 12 kluků. Tahle škola byla celkem hezky pohlavně rozdělená, skoro na půl. Odkašlal jsem si, abych přerušil šepot, což se mi taky podařilo.
"Dobrý den, jsem váš třídní učitel, Harry Styles. Doufám, že spolu budeme vycházet. Donesl jsem vám mnou pečené koláčky pro zlepšení prvního dne. Doufám, že budou chutnat." Byli to bílé vajíčka plněné karamelem s jahodami a amaretem, mé oblíbené. Podal jsem krabici prvnímu, aby si sebral a poslal ji dál.

Očekával jsem nějakou novou a mladou učitelku, jak psali na dopisu, co nám zaslali. Místo ní však do třídy vešel vysoký muž s dlouhými kudrnatymi vlasy a širokým úsměvem s dolíčky. Naprázdno jsem otevřel pusu nad jeho vzhledem. Jeho okouzlující úsměv mě dohnal k totálnímu transu. Začal jsem přemýšlet i nad věcmi, co by se mezi žákem a učitelem rozhodně nemělo...
"Louisi," sykl po mně Niall. Probral jsem se ze snění a otočil se na něj. "Konečně, mluvím na tebe už snad po stý," protočil očima a ukázal na koláček přede mnou, který ani nevím, jak se tam dostal.
"Můžu si ho vzít?"
Přikývl jsem a dál upíral pohled na toho kudrnáče, který zrovna vybíral nějaké papíry ze svého štosu.

Podíval jsem se po třídě, všichni spokojeně jedli. Já si vytáhl rozvrh hodin. Po chvilce jsem zvedl pohled a přešel po všech pohledem.
"Myslím, že jste o mně všichni slyšeli a tím předpokládám, že znáte mou tvorbu. Portfólio a všechno, co byste měli vědět. Samozřejmě, že se o mně budete učit i na hodinách moderního cukrářství, taky vás budu učit, konkrétně prax." Pořád jsem se usmíval, no když přišlo na prax, můj úsměv zmizel a nahradil ho profesionální pohled.
"Na praxích budu požadovat bezchybnost. Dostali jste se na tuhle školu, musíte ukázat perfektní práci, nemáte právo dělat chyby. Doufám, že nebudu muset nikoho na půl roku vyhodit."

Při jeho slovech jsem nasucho polkl. Tohle bych opravdu nechtěl. Jednak bych si zmařil své plány do budoucna a také přišel o učení s tímhle sladkým stvořením... Louisi! Je to tvůj učitel sakra!
Koukl jsem se na blonďáka vedle sebe, který se zajímal o své prsty od koláče a olizoval je. Pobaveně jsem zavrtěl hlavou.
"No co, mám rád jídlo," zasmál se Niall.
"Jak vidím tak hlavně sladký," ušklíbl jsem se a to Nialla pobavilo nejvíc.
Všechnu pozornost spolužáků upřesnil svým smíchem na nás a já jen s rudými tvářemi sklopil pohled alá já s ním nejsem.