FUCK school ~ Larry ✓

13.

Koukal jsem, proč a co dělá. "Nenápadně" jsem se mu koukal přes rameno a ujídal z těch božských koláčků.
Byly tam nějaké objednávky, spousty dortů. A těch požadavků, no jéje. Nemohl jsem se na to přestat se zájmem koukat.
"Spravuješ cukrárnu i jako nynější učitel? Nemá to dělat asistent?"

Jeho poznámka mě celkem pobavila. Mírně jsem se uchechtl a zatáhl ho k sobě.
"Lou, kdybych všechno nechával na asistentce, nebyl bych tam, kde jsem a neměl bych jméno, jaké mám. Samozřejmě, dorty a všechno dělá můj personál. Ale každou věc schvaluju i vymýšlím já. Od dizajnu, přes chuť až po cenu. Všechno, a to nemůže dělat asistent. Stíhám to počas praxí, volných hodin a když jsem doma.

"Páni, ty jsi snad superman, všechno zvládáš," uchechtl jsem se a zadíval se na ten notebook.
Zaujala mě prosba o dorty... Bylo jich hodně, nestačil jsem se koukat.
"Tak mi něco ukažte pane učiteli lomeno cukráři. Chci vidět něco z praxe," usmál jsem se.

Chtěl jsem ho něco naučit, a tak jsem otevřel dvě objednávky, jednu, co jsem přijal a druhou ne. Začal jsme mu vysvětlovat, jaký je mezi nimi rozdíl. Sice to byli maličkosti, ale podstatné. Po asi 15 minutách vysvětlování jsem se na něj podíval a on se usmíval.
"Chápeš tedy, proč tu druhou a ne tu první?"

Trvalo dlouho, než to můj chudák mozek pochopil, ale byl jsem rád, že umím něco nového.
"Myslím, že jo." Usmál jsem se na něj a on mi věnoval pusu na tvář a pak na krk se slovy, že jsem šikovný.
Nemyslím si, ale tak dobře.
Dále jsme sledovali dorty a povídali si proč ano a proč ne zrovna tuhle nabídku. Některé jsem neuhodl, ale víc jo.

Chápal tomu a já byl rád, tohle byla důležitá vlastnost. Když už jsem měl vybráno, poslal jsem jejich zoznam mé asistence. Konečně jsme měli čas pro sebe. Zavrněl jsem mu do ouška a stáhl si ho do náruče. "Ty můj žáčku, těšíš se na lyžování?" zeptal jsem se. Byl začátek zimy a my jsme měli jít druhý týden v novém roku na lyžařský kurz.

Vykulil jsem oči a pak je zase na chvíli zavřel. Nevěděl jsem ani, že se vůbec půjde, ale věděl jsem, že nepůjdu. Nevěděl jsem, jak mu šetrně říct, že nepůjdu, ale asi by bylo lepší mu to říct narovinu.
Ještě bych mu tam udělal hanbu. "Víš, Harry, já nepůjdu," sklopil jsem oči a doufal, že se nenaštve.

"Proooč, Louiii, notaak, pojď. Proč nechceš jít?" zeptal jsem se a pohladil ho po vlasech. Doufal jsem, že půjde, já lyžování miloval. Všude bílo, všude sníh a nádherná pohoda. Koukal jsem na něj a doufal, že se to změní.

Skousl jsem si ret a pohlédl do jeho očí. Byl jako štěnátko, které prosí o kousek jídla.
Polkl jsem. "Když já to neumím," studem jsem si zakryl oči a tvář do rukou a slyšel, jak si povzdechl.

To moje ťululum. Zasmál jsem se a políbil ho do vlasů. "Ale tam máš jít, aby si se to naučil, ty trdlo," zasmál jsem se a vytáhl poukázku na tu lyžovačku. "Půjdeš dobrá?"

Prohlédl jsem si poukázku, přečetl si všechno a ještě chvíli se nechával od něj líbat do vlasů a na krk a hladit, než jsem se usmál a kývl.
"Dobře, půjdu," usmál jsem se při pohledu na jeho rozjasněnou tvář.

Byl jsem tak rád, že půjde! Nebudeme sice moct být spolu hodně času, ale to nevadí, hlavně nebudu sám. Objal jsem ho silně a přitáhl ho na hruď, pak mi něco napadlo.
"Máš vůbec lyže a výstroj?" zeptal jsem se a ťuknul mu do líčka.

Pošouchal jsem si líci, pořád do mě šťouchal.
"Nemám, musím pořídit," pokrčil jsem rameny, vždyť mám ještě čas...
Usmál jsem se na něj. Harry byl velice zamyšlený. Rád bych věděl, na co myslí.

"Co kdybychom šli nakupovat?" zeptal jsem se a vytáhl ho do stoje. Podal jsem mu bundu a zasmál se jeho pohledu. "Nechci slyšet žádné protesty, je ti to doufám jasné!" zavrněl jsem a sám si natáhl bundu a boty.

Zamračil jsem se, ale raději ho tiše následoval k východu z jeho bytu. Společně jsme se svezli výtahem dolů. Harry mě zavedl k jeho autu a společně jsme se vydali na cestu do obchodu s lyžařskou výstrojí.

Nasedl jsem do auta a pomohl Louimu zapnout pásy. Klepali se mu ručky, asi se bál jak řídím. "Neboj se, Lou, neřídím až tak strašně," zasmál jsem se a cvrnknul mu do čela. Loui se zachichotal a usmál se na mě nádherným úsměvem. Vyjel jsem z garáže a mířil to do mého oblíbeného obchodu, kde jsem sám nakupoval věci na lyžování.

Zastavili jsme před obchodem a společně vystoupili. Vešli jsme dovnitř a já nestačil mrkat. Kolem bylo tolik věcí, jak na lyžování, tak na snowboarding. Bundy, kalhoty, přilby, lyže...
"Tak, kde začneme?" úsmál jsem se natěšeně na Harryho a on mi jen pobaveně rozcuchal vlasy a vydal se někam do obchodu.

Z ničeho nic se začal těšit, až mi to přišlo vtipné. To je blázinek.
Šel jsem za predavačem, kterého jsem znal. "Ahoj, Tome, potřeboval bych od tebe výstroj tady pro mého žáka. Jdeme s nima lyžovat a on se bojí jít sám do obchodu," zasmál jsem se a Tom taky.
"Jasný Harry, v jaké barvě by to mělo být? A lyže nebo snowboard?" zeptal se a koukal se při tom na Louiho, který se pořad koukal po obchodě.

Harry do mě trochu drknul a já rychle koukl na toho prodavače. "Eh, lyže. A, myslím, že v modré," řekl jsem tiše a trochu se usmál.
Prodavač, myslím že Harry mu řekl Tom, přikývl a někam se vydal a my s Harrym za ním. Ukázal nám mnoho lyží, mnoho doporučil, ale musel mě změřit, aby mi vybral vhodné lyže. Prý jsem malinký na ty, co má vystavěné, ale nějaké má v skladě.
Zamračil jsem se, když komentoval mou výšku, podle jeho pohledu spíš nížku.

Bylo roztomilé, jak se zlostí. Jemně jsem se zasmál a následoval Toma do skladu spolu s Louisem za patami. Koukal kolem a sledoval všechno.
Došli jsme až k policím, kde byli malé lyže. Loui si jedny vybral a pokračovali jsme v cestě, tentokrát za oblečením a doplňky. Všechno jsme donesli k pokladně a já vytáhl kreditku.

Líbilo se mi, jak jsme všechno rychle vybavili. Jenom pak až u pokladny, když Harry vytáhl kreditní kartu, úsměv mi opadl.
"To snad nemyslíš vážně," zamračil jsem se. Harry se na mě nechápavě podíval. "Snad sis nemyslel, že to budeš platit ty. Já to zaplatím klidně sám," dupnul jsem si.

Byl jsem rád, že to Tom neslyšel. Já jen zakroutil hlavou a nahlas, aby to slyšel i on za kasou jsem řekl: "Louisi, s tvými rodiči se vyrovnám potom." Zasmál jsem se, zaplatil a pak jsem to všechno dotáhl do auta a nasedl. Louis mě následoval, no pořád se mračil, jako kdyby jsem mu něco udělat.
"Děje se něco?"

"Jo, děje. Platíš za mě moje věci," založil jsem si ruce na prsou. Harry se jen zasmál a sedl si na svoje místo. Otevřel jsem si dveře a sedl si vedle něj.
"Není to fér. Klidně jsem mohl zaplatit," říkal jsem si pořád tak, aby to i on slyšel. Ale přesto byl zticha, jako bych tam ani nebyl.

"To nevadí, mám platu dost a na tobě mi záleží!" zasmál jsem se a pohladil jsem ho po vlasech. "Hlavně jsem tě donútil jít. Takže ti to musím zaplatit. "Jemně jsem ho pohladil a naštartoval. "Naučíme tě hezky lyžovat a budeš chodit se mnou."

Pousmál jsem se. "To bude skvělý." Podíval jsem se na něj.
Bože, on vypadá dobře i když řídí!!
"Nenápadně" jsem po něm pokukoval. Beztak o tom věděl a zasmál se mi. Okamžitě mi zrudly tváře jako rajče.

Pokukoval po mně a já se musel smát. Na to jak jsme se poznali krátce, zamiloval jsem se do něj. Je to bláznoství, ale láska na první pohled určitě existuje.
Zajel jsem se na silnici, která vedla ven z města a chytl mu ruku, kterou jsem přemístil na mé stehno. "Půjdeme se hezky najíst, dobrá?" zeptal jsem se, ale bylo to spíš konstatování.