FUCK school ~ Larry ✓

34.

"Já bych ti něco klidně koupil, ale tak... jenom s Kim . Pamatuješ, jak jsem pak kýchal, když jsem byl u tebe? Když jsem byl nemocný, byl jsem i na testy... jsem alergický na psy," zašeptal jsem a sklopil hlavu do zemně.
"Promiň," kňuknul jsem a potupně vyšel ven spolu s kluky. Nejdřív jsem zavezl Nialla a následně Louiho. Byl celou cestu potichu.
"Opravdu mi promiň, tak se tedy zítra uvidíme, dobrá?" zafučel jsem. Dokonce mi ani nedal pusu na rozloučenou, jenom vylezl z auta a zavřel dveře. Ihned jsem jel domů a začal prát oblečení.

On. Ne! Nemůže být přeci alergický! Né na mou Kim... Nemůžu ji opustit, co pak? Mám ji rád!
Doma jsem se s ní hned přivítal s pláčem. Zmateně kolem mě běhala a vrtěla ocáskem. Dal jsem jí najíst a šel se s ní mazlit do postele. Slzy mi už dávno netekly po tvářích. Jen jsem začal přemýšlet, co s Kim a Harrym dál. Nechtěl jsem opustit ani jedno z těchto mně blízkých osob. Ale vím, že zbavit se Kim je lehčí. Sic to může vyznít sebevíc odporně.
Přemýšlel jsem dlouho, než jsem od únavy usnul.
Ráno mě vzbudil budík a na to hned i můj druhý, chlupatý budík. Dal jsem jí pusinku na čumáček a oba nás odkryl. Navlékl jsem na sebe těsné obtáhlé legíny a fialový svetr. Měl jsem pořád chuť Harrymu ten včerejšek oplatit. Po odchodu z bytu jsem se ujistil, že na mě nezůstal jediný Kimin chlup a šel do školy po svých. Mělo to být přece překvapení. Ale Niall samozřejmě pochopil můj outfit. Zasmál se a porozhlédl se po všech, kteří na mě mohli oči nechat.
"Ty malá provokatérská mrcho," zasmál se a opřel se bojem o skříň, u čehož nezapomněl překřížit si ruce na hrudi.
"Prostě jsem mu to chtěl oplatit, no," zasmál jsem se a dal si věci do skříňky.

Pořád jsem se trápil, co s Louim, měl to malé klubíčko rád, ale já za to nemohl.
Bylo tak zvláštní po dlouhé době spát sám. Tiskl jsem k sobě polštář a tiše do něj kňučel. Tak moc mi chyběl. Tak moc mi chyběla jeho vůn , pohled, úsměv. Stal jsem se na něm závyslí, byl mou drogou a opravdu hodně mi chyběl. Ani nevím, jak jsem zaspal.
Ráno mě vzbudil budík a poprvé za dlouhou dobu jsem snídal sám, a taky sám jel do školy. S Louim jsem měl až druhou hodinu, no když jsem ho uviděl ve dveřích na hodině historie cukrářství, skoro to se mnou seklo o zem. Ten malej podvraťáckej bůh dokonalého pozadí! Já ho zabiju!
"Tak dnes si někoho vyzkoušíme! A pero se mi zastavilooo... Tomlinson, výborně, k tabuli!"

Sklousl jsem si ret, když mě vyzval k odpovědi před tabulí. Niall mě jen uznale poplácal po zádech a rukou pak do mě i strčil, aby mě popohnal dál. Cítil jsem na sobě pohled všech ve třídě. Kluků jen některých, ale stejně byla z nich cítit chuť do mě píchnout. Holky jen záviděly mému pozadí za tak krásný tvar a pevnost.
Postavil jsem se po boku učitele za katedrou a čekal na zkoušení.

Ehrg! Ty pohledy! A jěstě ten Horanův!! Budu vraždit! Nevadí, teď musím zkoušet...
"Dobře, pane Tommlisone, co nám víte říct o čokoládě  Kde vznikla, jak, nějaké výrobce, oblíbené značky...?" Vysypal jsem a následně se zaposlouchal do jeho výkladu. Mluvil dobře, věděl to, ale když chtěl nakreslit diagram na tabuli, upadla mu křída a on se po ní ohl! Bože, já ho zabiju, můj problém v kalhotech už nešel vydržet, a tak jsem pustil zvuk zvonění mobilu a zvedl se i s ním na uchu.
"Omluvte mě, máte za jedna, sednout. Za chvíli jsem zpátky." Vyšel jsem ze třídy a jakoby telefonoval, no mé kroky ihned mířily na záchodky.

Nevinně a jakoby nic jsem se díval, jak Harry odchází ze třídy. Vypadalo to na velmi důležitý telefonát.
No nic... Pokrčil jsem rameny a s úsměvem z dobré známky si šel sednout zpátky k Niallovi. Ten se jen podivně sklebil. Přesně jako ta kočka z Alice!
"Co je?" optal jsem se ho nechápavě.
"Pan profesor si šel vybavit důležitý problém v jeho kalhotách kvůli tvé prdelce, skřítku," zasmál se.
"Né, šel telefonovat," pokroutil jsem hlavou.
"Asi sis tedy nevšiml těch pohledů, co po tobě házel a jaký problém pak měl v kalhotách." Hned mi zrudly tváře. "Dnes se ale zamkněte. Mám takový pocit, že dnes bych vás načapat nechtěl, bůh ví kde kdo bude mít dnes hlavu či ruce," mrkl na mě.

Ah! Cítim se jak puberťák, sedím na záchodě a masturbuju nad představou mého žáka v obtáhlých legínách, jak se kroutí při tabuli. A hned se mi objevil ipohled na Louiho, který má můj penis hlboko v ústech.
"Stylesi, uvědom se!" zašeptal jsem si. Uklidnil jsem své podvědomí a taky svůj klín. Oblékl jsem si kalhoty a rezkou chůzí došel až do naší třídy. Sedl jsem si za katedru a začal diktovat, zatímco jsem psal Louimu správu.
"Dnes u mě, ve 4, vypiješ si to ty provokatére jeden!" Krátké, rychlé, přesné, tak jak to má být.

Přečetl jsem si zprávu až po hodině, ale stejně mi skoro vypadly oči z důlků. Ukázal jsem tu smsku i Niallovi a ten se zasmál. "Myslíš, že jsem to přehnal?" zeptal jsem s nadějí na zápornou odpověď z jeho strany.
"Kámo, máš to spočítaný. Zítra si určitě nesedneš!"
Vyděšeně jsem se ani něj podíval. "To jako... Že mi natrhne prdel při sexu v kabinetu? On mě znásilní?!"
"Ale neeee," zasmál se a poplácal mě po zádech. Hned jsem si vydechl. "Jen ti pořádně zmaluje zadek," zasmál se. Tak to mě fakt uklidnilo no!
Přetrpěl jsem ještě pár hodin studováním ve třídě, než jsem se ve čtyři vydal ke kabinetu pana Stylese.

Tak jsem se těšil na to, jak mu zmaluju prdel! Řekl jsem ve 4 u mě, a tak jsem se ihned po škole vydal domů, kde jsem si uvařil malý oběd a pustil film než byli 4. A on pořád nikde! Kde se ten malý provokatér zdržel? Snad jsem ho nevyděsil. Doufám! Nemnělo ho co vyděsit, a tak jsem jenom čekal. A čekal. Po půl hodině jsem mu napsal, protože jsem opravdu nemohl uvěřit, že by se na mě vykašlal.

Harry: Kde jsi, už půl hodiny na tebe čekám!

Zaklepal jsem na dveře od jeho kabinetu, ale nikdo se mi neozval. Ještě jednou a pořád nic. Zatlačil jsem na kliku. Dveře byly zamčeny.
To si ze mě jen udělal legraci? Nebo mě chtěl vyděsit?
Vrátil jsem se ke skříňce a vzal si odtamtud všechny své věci. Vydal jsem se tedy k sobě domů, ale když jsem byl v půli cesty, přišla mi zpráva od Harryho.
Jak jako, že na mě čeká půl hodinu? Vždyť měl zamčeno. Nebo snad nečeká tam?
"Sakra!" vykřikl jsem a vydal se během k jeho bytu.