FUCK school ~ Larry ✓

27.

Nepatrně jsem si přičichl k té úžasné mikině. Byla jeho, nic lepšího jsem na sobě doteď asi ani neměl. Voněla stejně jako on. Byla mi malinko velká, ale mě to vůbec nevadilo. Alespoň jsem se do ní mohl zabalit.
Koukl jsem na Harryho, prohlédl si ho a spracoval jeho slova. Skousl jsem si ret a ukazovákem mu přešel odshora dolů po svalech. Opačným směrem jsem mu mučivě pomalu začal zapínat knoflíky na jeho košili. Tvářil jsem se u toho velice zamyšleně a mrkal kdy se dalo. Rád jsem ho provokoval. Ten pohled na něj za to stál.

Ten jemný dotek lechtal, bylo tak nádherné ho pozorovat. Měl přivřené očka a mrkal jako panenka. Když mi chtěl zapnout i poslední knoflík, zastavil jsem ho, sebral jeho ručku do svých a jemně ji políbil na hřbet.
"Tak zlatíčko, odteď je to všechno jenom na době." Pohladil jsem ho po líčku. "Od této chvilky je všechno na tobě."

Díval jsem se mu zpříma do očí. Měl v nich odlesk něčeho, co mi bylo neznámé. Nedokázal jsem to identifikovat, ale líbilo se mi to.
Zrak mi sklouzl na jeho malinové rty. Měl jsem chuť, potřebu je ochutnat. Naklonil jsem se k němu a udělal mé přání skutečným. Stoupl jsem si na špičky, ruku omotal kolem jeho krku a druhou mu vjel do vlasů.

Čekal jsem, že něco podobného uděla, a tak jsem se do polibku usmál. Jěmně jsem jej chytl za za záda a sedl si na lavičku za námi tak, že na mně to moje koťátko sedělo.
Najednou polibek ukončil a usmál se na mě, protože mi několik vlásku spadalo do tváře. Pobaveně jsem ho odfoukl a dal mu jěšte malinkou pusinku na nosík.

S blaženým úsměvem jsem se k němu přitulil. Pár něžných a rychlých polibků jsem mu ještě věnoval na čelist a krk, kam jsem pak zabořil nos. V klidu jsme tam spolu s úsměvy na tvářích seděli. Ruce jsem měl omotané kolem něj a tiskl se k němu.
"Tak šíleně moc tě miluji," šeptl jsem do jeho pokožky.

"I já tebe koťátko," šeptl jsem mu do ouška, které jsem následně jemně skousl a foukl mu na něj. Jemně se oklepal. Zvedl jsem se a jeho postavil vedle sebe.
"Tak pojď, zlatíčko, půjdeme se najíst, dobrá? Hezky, aby ti nekručelo v bříšku a abys měl skvělé nápady. Mé moto je 'hladový kuchař špatný kuchař'." Foukl jsem mu do vlásků, vytáhl ho ven a následně i na parkoviště do auta. Nastartoval jsem a vyjeli jsme. Za ani ne 15 minut jsme stáli před restaurací.
"Vystupujeme, zlato."

Zastavili jsme u nějaké restaurace. Opět u takové, co neznám. Harry mi pokaždé ukazuje místa, která bych ani nenašel.
Oba jsme vstoupili dovnitř a usedli k volnému stolu v rohu restaurace. Oba jsme se zahleděli do jídelních lístků, než se u nás zastavil jeden hezký číšník.

K našemu stolu přiklusal číšník a Loui na něm mohl oči nechat. Upřímně? Žárlil jsem a neuvěřitelně. To malé kotě je jenom moje!
"Ehm, ehm..." odkašlal jsem si, abych na sebe upoutal pozornost. "Já si dám špagety s cuketovým pestem a lososa. Loui ty?"

Zamrkal jsem a s úsměvem se podíval na Harryho. "A já si dám lasagne s cuketou," usmál jsem se a zavřel jídelníček.
Číšník přikývl a vše si zapsal. "Něco k pití?"
Podíval jsem se s otazníkem v očích na Harryho. Neměl jsem v plánu nic s alkoholem, zítra musíme oba do školy.

Je pravda, že bych neměl pít, když zítra učím, ale i tak jsem si objednal pohár růžového vína - to přece nikomu nemůže ublížit. Nenafoukám a to je podstatné. Už když jsem viděl, jak na něj Lou kouká a ten debilní číšník si myslí, že nevidím jak on kouká po něm, vřela ve mně krev. Loui je můj a nikoho jiného!
"Pro něj limetkovou limonádu, děkujeme, to je všechno!" Uzavřel jsem objednávku a né zrovna hezky jsem se na něj koukl.

Nechápavě jsem nakrčil obočí. Číšník rychle odešel a já ignoroval jeho mrknutí mým směrem.
"Harry, co ti je?" Opravdu jsem nechápal jsem změnu chování. Udělal jsem snad něco?
Harry mi však neodpověděl a já se zadíval do stolu, dokud mi nedonesli vodu a já z ní pomalu začal upíjet. U stolu vládlo hrobové ticho.