FUCK school ~ Larry ✓

12.

"Bože, Harry!" vykřikl jsem. Rychle jsem ho zvedl na nohy a dostal do koupelny. Vysvlékl jsem mu triko a dal ho bokem. Na břichu a hrudi měl slabou, ale přesto červenou, stopu po horké tekutině.
Namočil jsem ručník do vody a opatrně mu to chladil.

Bolestně jsem zaskučel, když se dotkl ručníkem mé červené bolestivé kůže.
"Auuu, au, Louisi! To bolí!" kňučel jsem pod jeho dotekem, než se pokožka aspoň mírně upokojila. Louis mi přiložil ruku vedle červené čáry a smutně na mě koukal.
"Notaaaak, Lou, je to v pořádku."

Ušklíbl jsem se. "Kdybys nebyl takový paličák a nechal mě to odnést, nic by se nestalo," mrkl jsem na něj a on mě štípl do boku.
"Au! Za co?! "

Hrudník mě opravdu bolel, a tak jsem ho na oplátku štípl až vyskočil a vyjekl.
"Za to, že si mi to chtěl odnést, i když jsem jěště nedojedl! Ale děkuji, opravdu nivu nemusím," zašeptal jsem mu do trika. Tulil jsem se k němu, než se mi do vlasů nezamotala jeho ruka.

"Stačilo říct, ty trubko," protočil jsem očima a začal ho drbat a čechrat mu vlasy.
Harry se na mě podíval, ale ruku mi nechal v jeho vlasech. Přivřel očí a slastně mlaskl.
"Seš jak kočka," uculil jsem se a on omotal ruce kolem mého trupu, celkem nízko.

Mám tak rád, když se mi někdo hraje s vlasy. A navíc můj žáček Prohraboval se mi ve vláscích.
"Jsem tak mírně jako kočka." Zasmál jsem se a zatáhl ho do svého objetí. Hladil jsem ho po zádech přes ruce až na nohy.
"Opravdu na pondělí nic nemáš?"

"Ty moje kočko," vyplazl jsem na něj jazyk a dál ho drbal. Užíval jsem si hlazení a on drbání. Tak krásně objímal, bylo mi s ním tak moc hezky...
"Na pondělí mě jenom ty zkoušíš, jinak nic," usmál jsem se na něj a on se také usmál. Tušil jsem, co mi řekne... Tak se uč, nebo bude trest!
Neboj Harry...

"Hmmm, možná dáme další test, protože někdo při tomhle podváděl," brouknul jsem a vzpomínal si, jak polovica třídy opisovali.
"Ale uvidíme, možná jěště vymyslíme," zafučím mu do ucha a skousnu mu do ucha. Miláček můj.
"Uděláš mi tedy něco papat nebo sním tebe?"

"Neee, test neee," zamručel jsem a on se od srdce zasmál.
Aspoň někdo se tu baví...
"Jestli chceš, tak můžeš sníst i mně, ale můžu ti třeba udělat jinou omáčku k těm těstovinám, pokud chceš," políbil jsem ho na tvář.

"Nějakou jinou omáčku, prosím, zlatíčko." Usmál jsem se na něj a on zapadl zpět do kuchyně. Za chvíli už přede mnou stál talíř s těstovinami a pestem.
"Děkuju moc," zavrněl jsem a jemně jej pohladil po ruce, když si sedl. "Jsi moc šikovný."

"Zase nepřeháněj," zrudl jsem a sedl si k němu. Byl jsem rád, že mu teď už chutnalo.
Koukal jsem jak jí a usmívá se. Byl nádherný. Měl jsem opravdu štěstí, že zrovna on je můj třídní profesor.
"Tak a co teď, pane učiteli?" usmál jsem se a sedl si mu do klína, když dojedl. Ucítil jsem jeho ruce na mých bocích a spokojeně jsem se usmál.

"Musím opravit písemky, to znáš, učitelova práce nekončí ani přes víkend. Ale jestli chceš, můžeš mi pomoct a za odměnu ti něco upeču, dobře? A u toho tě naučím věci na neohlášenou zkoušku, která bude v úterý, okay?" zasmál jsem sa a šel si do pracovny pro všechny papíry, které jsem jěště musel opravit. Byli to písemky třetího ročníku, a tak jsem mu jen na papírek napsal správné odpovědi, aby mohl opravovat se mnou.

Byl jsem opravdu rád, že mi dal správné odpovědi, protože když jsem viděl ty otázky, asi bych to nezvládl.
Celé nám to zabralo celkem hodinu a něco. Když už byl konec, úlevně jsem vydechl a svalil se hlavou na stůl.
"To byla dřina. Jak to zvládáš?" nechápal jsem, ale on se mi jen zasmál.
Srovnal jsem mu je do kup podle tříd, zatímco on se dal do pečení.
"Co vlastně děláš?" úsmál jsem se a snažil se nakouknout, co kuchtí.

"Můj oblíbený koláč, miluju karamel, udělám nám karamelové košíčky s ovocím. Snad ti to bude chutnat." Zavrněl jsem a připravil si všechno důležité.
Přitáhl jsem si ho k sobě, když už se košíčky pekli. V úterý měli dostat speciální zkoušku z vyrábění karamelových ozdob. Louimu to moc nešlo, a tak jsem mu chtěl pomoct.
"Koukej, zlatíčko."

Díval jsem se jak to dělá. Podepřel jsem si hlavu o ruku a pozoroval ho. Šlo mu to tak lehce, ale když jsem to dělal já, tak lehce to zas nešlo. Řekněme rovnou, že vůbec. Pak přestal a řekl, že to mám pokračovat.
"Já to vzdávám!" vykřikl jsem, když to prostě nešlo.
Harry se zrovna věnoval košíčkům.
Přešel ke mně a pobaveně chytil moje ruky do svých a stoupl si za mě. Nechápavě jsem se na něj podíval.

"Uvolni ruce, povedu tě, dobrá?" zeptal jsem se a chytl do ruky hrnec s karamelem a vylil ho na podložku.
"Tak takhle to chytneš, zlatíčko, stočíš to..." pokračoval jsem až dokud jsem mu nepomohl vytvořit nádherného ptáčka.
"Tak a teď ti to už půjde. Určitě. Zkus to jěště jednou, já zatím uvařím ovoce do košíčků," podpořil jsem ho a otočil se zpět k mým věcem.

Zamyšleně jsem přikývl a podíval se na své ruce. Zhluboka jsem se nadechl a pustil se do práce.
Nevěřil jsem, ale na třetí pokus se mi to konečně povedlo. A postupem se i víc podobali na ptáčky!
Potěšeně jsem se usmál a dál tvořil. Harry se zasmál, jak soustředěný jsem byl a já jen dal s úsměvem pokračoval v práci.

Už mu to šlo krásně, já jěště flamboval ovoce, které jsem nalil do košíčků s karamelovým základem a přemístil se k němu. Na každý košíček jsem umístnil jednoho ptáčka. Vypadalo to kouzelně.
"Výborně Lou! Vypadají nádherně," zavrněl jsem mu do ouška a pohladil ho po zádech.

Zaculil jsem se a podíval se, jak hezky to vypadá na tom košíku.
"Líbí se ti?" úsmál jsem se na něj. Opět jsem se ztratil v jeho zelených očích.
Objal mě zezadu a také se koukal na ty košíčky.
Ucítil jsem lehké polibky na mém krku a spokojeně jsem zavřel oči.

Začal jsem ho jemně pusinkovat na zadní straně krku. "Jsou nádherné, stejně jako ty," zavrněl jsem mu do ouška a jemně mu skousl krk, až se celý otřásl.
"Vem si jeden, doufám, že ti bude chutnat."

Zavrněl jsem nad jeho péčí. Bylo to tak příjemné.
Podal mi jeden košíček až před ústa a já zakousl. Přivřel jsem oči nad tou božskou chutí.
"Neuvěřitelně dobré," řekl jsem ještě s plnou pusou a hodil si do ní zbytek.

"Jsem moc rád, že ti chutná, broučku," zavrkal jsem mu do ouška a společně s ním si sedl na zem kousek od trouby, která byla mírně teplá. Opřel jsem se o ní zády, abych se ohřál.
"Ale o té zkoušce nikomu nic neříkej jasný?" podotkl jsem a zapletl mu ručku do jeho vlásků.

Spokojeně jsem se usadil na jeho klíně, kde jsem se mírně pomrvil, než se mi pohodlně sedělo.
Do pusy jsem si dal další košík a nechal o sebe pečovat.
Harry se mi hrál s vlasy a já spokojeně mručel a vrtěl se, načež Harry tiše vzdychl a já se ušklíbl.

"Louisette, neprovokuj!" zavrčel jsem hraně a plácl ho po stehně. Byl roztomilý, když se o mně "náhodou a omylem" otíral. Musím uznat, má dokonalý zadek!
"Neprovokuj, jinak ostatní budou muset udělat čtverec a ty sochu svobody," zasmál jsem se a cvrnknul mu do nosu, který měl od polevy.

"To bys neudělal," řekl jsem tiše a šouchal si mé "poraněné" stehno. Celkem to štíplo, když mě plácl.
Jeho výraz tváře byl ale vážný, proto jsem na něj vykulil oči.
"To ne... Ne, ne, ne, ne. Už budu hodný, jen to nedělej," panikařil jsem a chtěl se od něj odtáhnout, abych náhodou zase nevrtěl pozadím na tom místě.

"Tak se mi to líbí, žáčku, můj." Zasmál jsem se a pomalu se zvedl i s ním z podlahy. Jeho jsem posadil na gauč i s talířem koláčků a já si sebral laptop. Musel jsem vyřídit věci do cukrárny, jako objednávky, dodávky zboží a všechno.
Ty obědnávky mi dali opravdu zabrat. Moje cukrárna měla limit maximálně 15 dortů na měsíc. Sám jsem ho stanovil, protože jsme, samozřejmě, pekli jěště pro několik velkých hotelů. A každý měsíc nám přišlo kolem 250-300 objednávek. Lou se na mě se zájmem koukal a studoval, co to vlastně dělám.