FUCK school ~ Larry ✓

19.

Ráno jsem se vzbudil jako pokaždé v 7, i když jsme nešli do školy. Raději jsem jenom opatrně pustil Louiho, abych se o něco nepokusil, a zalezl jsem do kuchyně, udělat nám snídani. Samozřejmě je ráno, takže mi pánev na toasty spadla a nadělala nehezký hluk. Doufal jsem, že Lou má trvdé spaní a nevzbudí se, opak byl ale pravdou. Za ani ne 5 minut už stál za mnou, jěště rozespalý, s rozházenými vlasy na všechny strany. Já si jenom rýchle sepl vlasy do copu a šel za ním.
"Promiň, že jsem tě vzbubudil."

Rukou jsem si protřel oči a druhou prohrábl vlasy, abych se jakš takž probral.
"To nic," usmál jsem se na něj a najednou stál hned při mně. Zamrkal jsem očima. Měl bych se probrat a konečně zaostřit, nebo náhodou ode mě odejde a já byh si toho zase nevšiml.
Objal jsem ho kolem trupu a hlavu si spokojeně opřel o jeho hruď. Věděl jsem, že bych asi už měl být vzhůru, ale také bych i spal. Navíc mi při něm bylo tak dobře.
"Něco se ti pálí?" nakrčil jsem nos.

"Moje vejce!" vykřikl jsem a ihned skočil k pánvi, na které se smažili, teď už černá, volská oka.
"Já to spálil!" zaúpěl jsem, když jsem už tmavou směs vyhazoval do koše. "Udělám nám nové, Loui, neboj. Jen si mě maličko zaměstnal, tak jsem to neuhlídal."

Pousmál jsem se. Hodně vyšiloval kvůli takové maličkosti. "Vždyť to nic," usmál jsem se a došel k němu.
"Bez brýlí bych to stejně nepoznal." Jeho pohledu jsem se musel zasmát. Jako by mě chtěl zabít, ale jen na oko. Viděl jsem na něm, že se také baví na té spoušti.

Musel jsem se držet, abych se nerozesmál. Byl jako takové sluníčko, které mi zvedá náladu každým svým činem a slovem.
"Myslím, že by to chutnalo jinak," poznamenal jsem a otevřel okno, aby se to vyvětralo. "Ztíhám udělat nové, tak si sedni, máš na stole čaj, na tu kávu nešahej, ta je moje."

"Stejně kafe nepiju," řekl jsem si a sedl ke stolu. Zahmřoural jsem na ty dvě šálky, ale nevěděl jsem, která je která. Proto jsem vstal, v obýváku si nasadil brýle a vrátil se. Již spokojeně jsem si vzal hrníček s mým čajem a a sledoval Harryho při vaření.

Za ani ne 10 minut jsem položil před louise slané lívance, když se mi vajíčka spálili. Tohle asi byla lepší alernativa. Položil jsem k tomu i sýr a sedl si k němu.
"Dobrou chuť, za hodinku musíme do školy, tak rychle, jasný? Vysadím tě kousek od školy. Já to dojedu až do školy, aby si někdo něco nevšiml. Doufám, že to nevadí."

S obrovskou chutí jsem pustil do lívanců. Byly tak úžasné, přímo božské. Harryho jsem poslouchal, zase byl by hřích toho boha neposlouchat, že?
"Jo, jasně, v pohodě," usmál jsem se a vložil si do úst kousek lívanců. Za takovouto snídani bych mu kývl na cokoliv...

Byl jsem rád, že jí, můj miláček. Spokojeně jedl, až všechno zmizelo z jeho talíře a smutně se na koukl. Já měl jěšte 2 a tak jsem mu je položil na talíř. Chvilinku protestoval, pak jenom zakroutil hlavou a snědl to.
"Loui, čisté oblečení máš támhle, dal jsem ti ho tam, aby jsme ho nemuseli hledat. Koupelna jsou třetí dveře vlevo. Choď se převlíct." Usmál jsem se a on opravdu šel. Já se převlíkal v obývacím pokoji. Když už jsem měl na sobě kalhoty, najednou jsem zacítil prst na mých zádech.

V koupelně jsem se rychle převlékl, abychom náhodou pak nešli pozdě.
Když jsem však došel do obýváku a viděl ho tam jen v kalhotách, čas jakoby se zastavil a pro mě existoval jen tenhle bůh dokonalosti. Šel jsem blíž k němu a prstem šel po jeho vypracovaných zadech, přičemž jsem si sklousl ret. Byl tak nádherný, dokonalý a sexy.
Najednou se mi otočil čelem a můj prst se ocitl na jeho břišním svalstvu a také rovnou na tetování motýla.

"Hej, hej, hej, ty špehu," zasmál jsem se a prst mi sklouzl na břicho. Loui ho ihned stáhl a zčervenal. Já jsem ale ihned sebral jeho ruku a položil si ho na hruď.
"Nemusíš se bát se mně dotknout, jsem tvůj," zavrněl jsem a pohladil ho po jeho ručce na mé hrudi. Stydlivě si mě prohlížel, viděl jsem tu touhu v jeho očích. I když byl tak neskušený, chtěl se učit a zkoumat. "Líbí se ti, co vidíš?"

"J-já," mírně zakoktám. "Dlouho jsi na tomto božském tělu makal?" Tato otázka ze mě nakonec vypadla a já hned zrudl. Za to moje ruka začala zkoumat všechna jeho svalstva. Jeho namakaná a hruď se zvedala stejně tak i tetování, což mě přivádí k další otázce. "Jak to, že máš tolik tetování? Jako, vypadáš s nimi úžasně, jen jsem o nich nevěděl."

Když se zeptal, musel jsem se zasmát. "Dlouho, hodně dlouho, zlatíčko, a to je debata na jindy, když budeme spolu, dobrá? Řeknu ti o všech. Teď musíme do školy." Zavrněl jsem a zakryl se trikem, které jsem si na sebe natáhl. Poprvé jdu do školy v triku a né v košili. Chtěl jsem se dnes cítit uvolněně. "Pojď Loui," hnal jsem ho ze dveří a jěště mu pomáhal s bundou. "Máš všechno?"

Přetáhl si tričko přes hlavu a tím zakryl tu dokonalost. Posmutněl jsem. "Jo, mám všechno," usmál jsem se a společně s ním vyšel z bytu. Ještě jsem počkal až zamkne a mohli jsme jít dolů k parkovišti, kde na nás čekalo jeho auto. Poslušně jsem si sedl na místo spolujezdce a jen čekal, až Harry také nasedne a rozjede se po silnici směrem ke škole.

Nasedl jsem do auta a hezky pomalu vyjel. Jeli jsme v klidu, pomaloučku. Kousek před školou jsem zastavil při obchodu. Chytl jsem ho za ruku a usmál jsem se. "Uvidíme se ve škole." Políbil jsem mu ruku a počkal, až vysedne.  Bylo to jenom přes cestu.
Zajel jsem na pozemek školy a ihned šel k mému kabinetu, před kterým už stál Alexej. "Alexeji!" vykřikl jsem a už jsem ho měl kolem krku.
"Ahoj Harry! Vyrostl si! Hlavně svalově," zasmál se a ťuknul mi do ruky.
"Trošku. Pojď, zavedu tě do třídy, abys si mohl připravit věci,"  řekl jsem a vedl ho do mé třídy.

Pousmál jsem se, když se jeho auto rozjelo dál. Těšil jsem se , kdy ho znovu uvidím. Já vím, teď jsme byli spolu, ale opravdu mi na něm záleží a každá chvíle bez něj je pro mě jako trest!
Rozešel jsem se tedy do školy a cestou potkal Nialla. Oba jsme si začali povídat o té přednášce. Společně jsme diskutovali o tom, jaké to asi bude a tak. Ve třídě jsme se usadili na naše místo. Všechno tady už bylo připravené a my jen čekali až zazvoní a nám se pustí ten film.

Zasmál jsem se, když mi Alexej v kabinetu povídal zážitky z cest. Dal jsem vařit čaj, když začalo zvonit na hodinu. Šel jsem spolu s Alexejem za mými studenty.
Vešel jsem do třídy, kde vypukl šum. "Studenti, tohle je Alexej Tombson, světoznámý food bloger, který jezdil po celém světě a natočil o své cestě dokument. Ten vám dnes pustí a na dalších hodinách si o něm popovídáme. A nakonec si napíšeme test." Domluvil jsem, Alexej zapl film a oba jsme odešli do mého kabinetu, kde jsme při čaji rozebírali jeho cestu. Bylo fajn si s ním popovídat. "Chyběl si mi Harry. Dlouho jsem tě neviděl," usmál se a objal mě.

S Niallem jsme se na sebe podívali a usmáli se, než se naše pohledy stočili zpátky k ploše, kde se začal promítat onen dokument. Se zájmem jsme to začali všichni sledovat.
Všiml jsem si, jak ti dva odsud potají a pomalu zmizeli. Tiše jsem hodnou chvíli pozoroval dveře, ale nic mi nezbylo, než se jen raději soustředit na film. Koukali jsme na něj skoro dvě hodiny. Pak se otevřely dveře a dovnitř vstoupili ti dva. Vysmátý a s vlasy na všechny strany. Pichlo mě v hrudi. Jasně, nemám důvod Harrymu nevěřit, ale ten pohled na ty dva...

V kabinetu jsme se smáli a dováděli, jako malí kluci. Jsme něco jako bráškové. Alexej mě pořád lechtal a já jeho taky.
"Alexeji!!" vykřikl jsem, když jsem zaslechl zvonění na další hodinu. Museli jsme jít do třídy. Kde už čekali studenti, kterým se film očivideně líbil. Spustila se živá debata. Spokojeně jsem poslouchal, jak mé žáky, tak i Alexejovi odpovědi. Po dalších 3 hodinách vyučování skončilo a všechny jsem pustil domů. S Alexejem jsme šli ke mně do kabinetu, kde jsme pokračovali v povídání, pošťuchování, ve smíchu.