FUCK school ~ Larry ✓

29.

Naposledy jsem ho políbil a rozešel se ke škole. Do skříňky jsem si dal své věci a vydal se do třídy, všichni už byli upravení jen já ne. Rychle jsem na sebe natáhl rondon a vlasy si stáhl do culíku.
Přisedl jsem si k Niallovi a pozdravil ho. Hned mi začal vyprávět o svém víkendu a já jen v duchu spomínal na ten svůj, než zazvonilo na hodinu.

Dojel jsem až před školu a zaparkoval. Vytratil jsem se do kabinetu, kde jsem se ustrojil, vlasy jsem se vypl do drdolu a sebral si potřebné věci na hodinu. Zazvonilo a já šel otevřít naši kuchyň. Postavil jsem se za katedru a připravil si věci. Ani ne za 5 minut do třídy začali vcházet mí žáci. Mezi nimi byl i Loui a povídal si s Niallem.
"Žáci, dnes vám ukážku výrobu známeho ázíjského street foodu. Andělské vlasy. Možná je někdo znáte. A pokud ne, jenom mě sledujte a pak to zkusíte sami."

Šli jsme do naší třídní kuchyně, kde na nás Harry už čekal. Řekl nám, co dnes budeme dělat a pak začal s ukázkou. Všichni jsme jen tak civěli.
To jako tohle máme zvládnout? Pro boha!
Všechny nás poslal k pultům, kde na nás čekal materiál. Všichni jsme se pustili do práce. Harry chodil kolem nás a kontroloval naše díla.

Skoro nikomu to nešlo, až jsem se musel usmívat, jak se všichni snažili. A Louimu to šlo překvapivě opravdu nádherně, jenom bylo vidět, že potřebuje trochu víc síly.
"Výborně, pane Tommlisone." Usmál jsem se a přešel k Niallovi, nešlo mu to  Opravdu v tom byl strašný. Jemu asi půjde jenom pečení a dochucování, ozdoby a jiné věci, to nebude jeho.
Postavil jsem se za něj a chytl mu ruce, jak to dělával náš učitel. "Takhle, pane Horane."

Byl jsem celkem překvapen nad tím, jak mi to šlo. Nikdy v životě jsem to nedělal a jak mi to šlo! Jen to byla velká dřina. Asi bych měl nabrat na svalech, když nemám takovou sílu...
Viděl jsem, jak se Niall trápí. Bylo mi ho líto, protože pak na sebe bude naštvaný. V tu chvíli jsem děkoval Harrymu, že za ním přišel a ukázal mu, co a jak.
Dál jsem se věnoval své práci a i Niallovi už to jakž takž šlo.

Panovi Horanovi jsem to uzkázal, aby mu to šlo aspoň vcelku dobře. Ostatním to šlo jakž takž. Na konci hodiny byli všichni od cukru, ale měli před sebou hotový produkt.
"Výborně. Své výrobky si můžete sebrat, odvedli jste skvělou práci," pochválil jsem všechny, když zazvonilo na konec hodiny.
"Máte přestavku, běžte se najíst a přeju krásný zbytek dne."

Byla to špinavá práce, celý jsem pak byl od cukru a kde čeho. Ale jak jsem pak viděl, vypadala tak celkově celá třída, takže jsem si neměl nač stěžovat - nevypadal jsem tak jediný.
Měli jsme před sebou ještě pár hodin, které jsme museli přetrpět, než by jsme se mohli vydat domů. Celý čas jsem si povídal s Niallem.
Vzal jsem si k sobě svačinu a otevřel si ji. Vypadl na mě malý papírek, na kterém byl vzkaz. Překvapeně jsem ho ho otevrel a začal číst.

Nechal jsem mu ve svačině odkaz s tím, že mu strašně děkuji za náš překrasný víkend. Nakonec jsem se celý den plně věnoval žákům. Po škole jsem počkal na našem obvyklém místě a za chvíli se opravdu kousek od mého auta zjevila silueta mého milovaného.
"Ahoj zlato," pozdravil jsem ho jakmile nastoupil a políbil ho na líčko.

Po přečtení vzkazu jsem se ještě dlouho culil a Niall se jen bavil, že od koho jsem dostal vzkaz, že se tak uculuju. Jen jsem nad ním mávl rukou, ale úsměv mi neslezl celý den z tváře.
Po škole jsem rychlým krokem šel k Harryho autu. Byl jsem rád, že jsem zase s ním.
"Ahoj," usmál jsem se a nechal se políbit na tvář. Já mu polibek oplatil, ale na rty. Byl tak úžasný pocit po celém dni opět cítit jeho rty na těch svých...

"Jak bylo ve škole," usmál jsem se něj, když už jsme seděli doma a ujídali oběd.
"Doufám, že nejsou žádné špatné známky," zamumlal jsem do lžíce s polévkou.
Vánoce se blížili a já se chtěl něco zeptat. Byl jsem z toho nervózní, jak se to vyvrbí. Doufal jsem, že bude souhlasit.

V klidu jsem ujídal z polévky, která byla, jako vždy, naprosto vynikající.
"Ne, dnes jsem dostal jenom dvojku z matiky, jinak nic," řekl jsem. "Jo a Niall si přečetl ten vzkaz od tebe, ještě že ses tam nepodepsal. Pak celý den vyzvídal, kdo mi to tak pomotal hlavu a kvůli komu se tak culím a usmívam nad vzkazem," zasmál jsem se a mrkl na něj.

"No ty moje poblázněná puberťačko," zasmál jsem se a ťuknul mu lžičkou po nose. "Ty si se opravdu usmíval celý den?" zeptal jsem se jemně, přišlo mi to tak roztomilé.
"A Loui? Na svátky.... pojedeš domů?" zeptal jsem se nesměle a koukl na něj spod řas.

Zaraženě jsem se na něj podíval a pak rychle zamrkal. "No, měl jsem v plánu jít za rodiči, ale jak je znám, tak se vypaří někam mimo stát a já za nima budu muset jindy," zasmál jsem se. Opakuje se to takhle každý rok. "Proč miláčku?" Usmál jsem se na něj mile.

Nádech výdech. Nabrat kyslík do plic...
"Moc rád bych, abys přes svátky zůstal se mnou. Trávil se mnou svátky," zašeptal jsem a koukl se do talíře.
"Pokud je to moc... nevadí, jestli nebudeš chtít," zašeptal jsem a lžičkou rychle míchal polévku.

"Myslíš to vážně?" optal jsem se s úsměvem, ale to on nemohl vidět. Měl sklopenou hlavu a tak mi přikývl. Připadal mi jako malé dítě, co se za něco stydí.
"Harry, už jsem byl s tebou o víkendu pryč a ty si myslíš, že svátky by byly moc? Já se těším, že mě tady u sebe chceš," vypískl jsem. "Moc rád s tebou strávím svátky, lásko."

"Tak svátky jsou dlouhé, proto jsem se chtěl zeptat! Ale tak moc děkuji, že se mnou zůstaneš... Bože jsem tak rád! Zlatíčko moje!" zavrněl jsem a přes stůl se natáhl k polibku mého prince.
"Udělám ti ty nejhezčí svátky, které jsi kdy zažil." Usmál jsem se jako sluníčko a už teď jsem plánoval, jak co nachystám a co všechno uvařím.

"S tebou je každý den krásný, Harry. Ani si neumím představit krásnější," zachichotal jsem se mu do rtů. Pomalu jsme se líbali, že nám oběd i vystidl.
"Ale už teď se těším, zlato. Budou to určitě krásné svátky. Hlavně, že budu s tebou," mrkl jsem na něj a pohladil ho po ruce, kterou měl na stole položenou.

Ten jemný dotek byl tak nádherný. Jemně jsem jeho ruku chytl do dlaně a políbil ho na ni.
"Můj princi," zašeptal jsem mu do ruky. "Jsi dokonalý zlatíčko." Pousmál jsem se vděčně a pomalu dojedl už studenou polévku. Pak jsem si na stůl rozložil práci a Loui mi ochotně pomáhal.

Tváře jsem měl opět rudé a jen mu tiše šel pomoci. Chtěl jsem se opět něco přiučit.
Šlo nám to spolu rychle, že jsme se ani nenadáli a už jsme měli hotovo. Tehdy jsem si sedl k němu do klína a tuze jej objal. Hlavu jsem si dal do ohbí jeho krku a ramene, kam jsem věnoval i malý polibek.
"Jsem tak rád, že tě mám. Neumím si ani představit, že bych na tuto školu nešel a nikdy tě nepotkal," šeptl jsem do jeho kůže.

"Neumím si představit, že bych nepřijal nabídku jít učit a zůstal jenom sám," zašeptal jsem mu do vlásků, které mě šimrali na tváři. Koukl jsem se na něj a políbil ho na čelo.
"Že bych zůstal bez tebe, bez mého dokonalého žáčka, který je tak nádherný a přitom tak šikovný, že to víc snad ani nejde."

"Zase nepřeháněj," začervenal jsem se a víc se nosem přitiskl k jeho krku. Jemně jsem pusinkoval jeho krk a rameno. Moc mě to bavilo. Chtěl jsem si ho také jednou za čas označit, aby na něj nikdo nesahal, protože je můj, ale moc mi to nešlo. Ani když jsem sál a kousal jeho kůži. Hold to neumím no.