FUCK school ~ Larry ✓

61. - KONEC

Lidi, je to tady. Někteří se možná těšili, někteří ne, ale ano, je to tady. Konec této povídky...

Psát tento příběh bylo něco neskutečného a vaše komentáře nás poháněli ku předu a k psaní dalších kapitol. Vaše podpora pro nás moc znamenala a pořád ještě znamená. Doufáme, že nás takhle podpoříte u dalších příběhů jako My little Fairy nebo úplně nový My horse Harry, který vyjde dnes ve 20:00.

U tohoto příběhu se s vámi loučí vaše spisovatelky AkemiManautsu a Tommo_coffee...

Užijte si poslední kapitolu...

*****

O kurzu jsem chodil jako duch. Payne nám nedovolil ani sedět vedle sebe u jídla v jídelně. Mě i Nialla šoupl společně k jinému stolu a podle mého stavu a přemlouvání z blonďákovi strany, byli jsme pak i společně na mém novém pokoji. Niall se sice snažil, ale věděl stejně jako já, že je to zcela marné.
Znenadání tady byl pátek a my šli na cestu domů. Všichni jsme si nabalili tašky a lyže s výbavou do autobusu a sami si nastoupili dovnitř.

Celou cestu se mnou Liam neprohodil ani slovíčko, až když jsme přišli jsem od něho získal jenom tiché "Vidíme se v pondělí," a to bylo všechno. Sebral jsem svoje a Louiho tašky a lyže a šel je dát do auta. Nasedl jsem a čekal na Louiho, který za chvíli přišel.
"Loui, je mi to tak líto... Je to má vina. Všechno je to má vina. Odpustíš mi to, prosím?" Rozplakal jsem se a hladil ho po ruce, kterou měl na mé noze. "Tak moc mě to mrzí."

Obrovskou rychlostí jsem se rozeběhl od autobusu až na parkoviště, kde na mě čekal Harry. Měl jsem takovou radost, že jsem ho opět viděl. Ale ne, když plakal. Tuze jsem ho objal a hladil po vlasech a zádech.
"Není to tvoje vina. Oba na tom neseme kousek viny. Prostě se to stalo, ale nedávej si to za vinu," šeptal jsem. Kousek jsem se od něj odtáhl a setřel mu palcem slzy, než jsem ho dlouze políbil.

"Tak moc si mi chyběl, zlatíčko, tak moc. Uvidíme, co se stane v pondělí," šeptal jsem mu do vlásků
Najednou na naše okýnko zaklepal Niall. Pustil jsem ho dovnitř, taky vypadal jako hromádka neštěstí, až mi ho bylo líto.
"Kluci mě to tak moc mrzí, stalo se to kvůli mně, neměl jsem ho tam tahat."

"Nialle," povzdechl jsem si a podíval se na něj dozadu. "Nevyčítej si to. Jednou by na to stejně někdo přišel. Jen mě mrzí, že to přišlo už takhle brzo." Chytil jsem Harryho za ruku a stiskl mu ji. Byl jsem tak rád, že jsme opět spolu. Ty tři dny byly nekonečné!
Usmál jsem se na oba. Harry Nialla vysadil před jeho domem a společně jsme šli k Harrymu do bytu, který mi přirostl k srdci.  Stejně jako Harry.

Víkend byl až moc dlouhý a taky celkem dost tichý. S Louim jsme byli oba jako na jehlách. Šli jsme v pondělí do školy velice pomalu, v autě bylo ticho jako jěště asi nikdy. Na první hodinu jsem měl jít do ředitelny a druhou jsem měl mít s Louim a celou třídou.
"Tak lásko, uvidíme se na druhé hodině, doufám," zafučel jsem a vyšel ven. Mé kroky ihned směřovaly do ředitelny. Zaklepal jsem a vstoupil.
"Harry, sedněte si prosím..."

Celou první hodinu jsem se nemohl soustředit. Ta hodina byla tak nekonečná. Navíc jsem se o Harryho hrozně bál. Co když mu ředitel něco udělá.
Pořád jsem se ošíval na židli a Niall se na mě jen smutně usmíval. Byl jsem rád, že nic neříká, jen bych se rozčílil nebo rozbrečel...
Ale nakonec přišel ten čas... Druhá hodina. Trvalo asi pět minut, než po zvonění na hodinu Harry vešel do třídy.