FUCK school ~ Larry ✓

44.

"Ano, je krásné, jak se cela rodina sejde. A už se nám to pomalu rozrůstá..." usmál jsem se. Políbil jsem Louiho no tvářičku a jemně jej pohladil po líčku. Bylo nádherné pozorovat, jak si zvyká na mé rodiče a celou tu atmosféru naší rodiny. Když jsem však uviděl pohled mého táty na Louiho, položil jsem ho na gauč.
"Loui, nelekni se, to zvládneš," zašeptal jsem jěště rychle, než si sedla i máma. Tohle jsem už moc dobře znal...
"Takže Louisi, doufám, že ti je jasné, že našeho syna nedáme kde komu a tak... Jestli se tě můžu zeptat na pár věcí. Tak tedy: Celé jméno, rodina, věk. Pak dále, kde a jak jste se seznámili s Harrym a co plánuješ s naším synem. A  nakonec... sexuální zkušenosti?"

Polkl jsem a začal si hrát s rukama. Byl jsem celkem nervózní. "J-já," zakoktal jsem se a podíval se na Harryho. Ten přikývl a povzbudivě se na mě podíval.
"Jmenuji se Louis William Tomlinson, mám mámu, tátu a čtyři sestry, žijí v Doncasteru a je mi 19 let. S Harrym jsme se seznámili na univerzitě, je to můj třídní profesor. Moc ho miluji, je na mě hodný až si někdy myslím, že si ho ani nezasloužím," pousmál jsem se. "A... Sexuální zkušenosti moc nemám. Proč se na to pro boha ptáte?"

Má sestra okamžitě vykvíkla. "Harry! Tvůj student!? Opravdu?" zetala se ihned a hodila po mně polštář. Loui se ke mně schoval a já ho jemně pohladil po ruce.
"Ano, Louis je můj student. Je však plnoletý a tím pádem, pokud se to ve škole nikdo nedozví, je to úplně v pořádku, nemyslíš?" odbil jsem ji. Pohled jsem přemístil na mé rodiče, táta spracvával informace a máma se usmívala.
"Jsi moc hodný hoch, Loui. Doufám, že se vám s mým synem bude dařit co nejdýl," řekla nakonec a táta zvedl palec na znak toho, že schvaluje.

Nejdřív to vypadalo tak, že nás oba zabijí, že máme tento vztah. Ale copak za to můžeme? Byl to prostě osud a já jsem vážně rád, že moje původní třídní šla na mateřskou...
"Děkujeme," pousmál jsem se a víc se přitulil k Harrymu. Takhle mi bylo dobře. S jeho rodinou, s ním, prostě v kruhu nejbližších. Moc se mi zde líbilo.
"Tak, kdo si dá koláč?" zvolala vesele Anne.

"Může ti být jasné, že tvůj syn, který se celý den motá kolem dortů, koláčů a sladkostí, si určitě nedá !" zasmál jsem se. Ale zvedl jsem z gauče a šel jí pomoct to naservírovat na talíře pro všechny do kuchyně.
"Je to moc hezký a milý kluk Harry, vybral sis dobře," zašeptala jemně a pohladila mě po tváři.
"Ďekuji mami." Usmál jsem se a udělal karamel na zdobení, zatímco máma nakládala kousky pakanového koláče se zmrzlinou a šlehačkou.
"Tak a teď se čiň synku," usmála se a já se s tím vyhrál jako pokaždé.

Hezky jsme si povídali a smáli se. Bylo tady úžasně. I Gemma se svým přítelem byli velmi milí. Pak ale Dess pustil fotbal a my dva tam zůstali sami. Společně jsme se tomu zasmáli.
"Tak to zůstalo na nás dva," ušklíbl se.
"Vadí ti to snad?"
"Ne, alespoň se tedy víc seznámíme. Fotbalisto jeden," zasmál se a pocuchal mi vlasy.
Pár minut před koncem přišel Harry a sedl si ke mně.

"Mami pomoc, on mi chce ukrást kluka!" zavrčel jsem se smíchem a silně ho objal. Je můj!
"Dessi, notak, nechej ho. Harry s ním přišel na svátky, aby si oba oddechli, ne aby si mě podváděl s 19-letým klukem," zasmála se a šťouchla ho do ramene. Myslím, že jí to bavilo stejně jako mě. Mého medvídka jsem si přitáhl do náruče a když skončil fodbal, podal jsem mu koláček.
"Dej si."

Dokoukali jsme zápas a trochu nás potěšilo, že jsme zvítězili, i když nevím, kdo hrál, neměl jsem na nose brýle a čočky nemám. A bylo mi hloupý se zeptat.
"Děkuji," usmál jsem se a strčil si tu dobrotu do pusy.
"Úžasné," pochválil jsem Harryho i Anne. "Dobrota, opravdu se vám to povedlo."

"Pekla mamka, já jenom zdobil, vyjímečně." Zasmál jsem se a pohladil Louiho ve vláscích. Táta se usmíval jako sluníčko a pozoroval nás dva.
"Musím uznat, že máš výborný vkus, Louisi. Ty a Harry se k sobě opravdu hodíte,"  usmál se a ukázal na něj vidličkou.
"Ale tati... No vy dva, budu vás muset rozdělit, chci jít Louimu ukázat New York a věnovat se mu. Neboj se, na večeři jsme doma."

Harry už mě tahal na nohy a do jeho pokoje, kde jsme měli zavazadla.
"Máš to tu pěkně zařízené," usmál jsem se. Zdá se, že mu rodiče pokoj nezrušili a on zůstal tak, jak byl. Všechno to ladilo to hnědé a bílé. Opravdu krása. Hlavně ta obrovská, měkká postel. Ta se mi líbila nejvíc. To se bude večer krásně tulit!
Ale tak nemohl jsem ji nevyzkoušet. Hned jsem se do ní svalil.
Opravdu byla tak úžasná, jak se zdála!

"Loueeeh..." Zasténal jsem bezradně, když se hodil do mých peřin. Včerejší události mi pořád vířily v hlavě a nechtěl jsem, aby se to zopakovalo. No na to bych mu to musel celé vysvětlit. Nechctělo se mi do toho, ale věděl jsem, že mně k tomu dostrká později. A té chvíle jsem se opravdu bál.
"Jestli se ti nechce, nemusíme jít... půjdeme zítra."

Zvedl jsem k němu hlavu a po čtyřech se přesunul k němu.
"Ale já přece chci jít," usmál jsem se a z batožiny si vytáhl mikinu od Harryho.
"Můžeme jet!" zazubil jsem se a vstal z postele. On tam jen tak stál a s drobným úsměvem mě pozoroval. Cítil jsem, že se asi v jeho hlavě něco děje.
"Stalo se něco?"

Byl tak rozkošný, tak milý a tak lepší než já. Jemně jsem se usmál a oblékl si kabát abych vonku nezamrzl.
"Nic se neděje. Pojď, jdeme ven." Popohnal jsem ho jemně a vykročil ze dveří. Vyšli jsme ven, kde už se mírně stmívalo, i když bylo jenom 5 večer.
"Tak pojď Lou, vezmu tě do své uplně první cukrárny," podotkl jsem a chytl ho za ruku.

Stiskl jsem jeho ruku a propletl jsem si s ním prsty.
"Tak dobře," usmál jsem a následoval ho ulicemi New Yorku. Všude bylo tolik světel a napísů. Obchody na každém rohu, kavárny. A nakonec, jedna rohová cukrárna na konci jedné z mnoha ulic. Byla krásná, vypadala velice útulně.
"To je ono?" Usmál jsem se nadšeně jsem.

Když jsem zahlédl mou první cukrárnu, bylo to jako cesta v čase. Každý rok jsem tam chodil, abych si připomněl, jak jsem začínal a jak jsem si v té chvíli myslel, jak je to vše nemožné.
"Ano zlato." Usmál jsem se a jemně ho zatáhl dovnitř. Bylo plno a tak jsem zalezl dozadu do míst pro personál.
"Pane Stylesi.... Co vy tady! A vlastně jo, je 25. prosince. Dáte si to, co obvykle?" Ihned se mě zeptal manažér a já přikývl a ťuknul do Louiho, ať si řekne, co chce.

Bylo to tam opravdu nádherné. Oba jsme skončili v zadní místnosti, kam bych jinak bez něj nemohl. Harry si nadiktoval objednávku, která ani nevím jaká byla.
Pak přišla řada na mě.
"J-já... Pokud můžu, tak horkou čokoládu," pousmál jsem se.
Jenom jsem se dál rozhlížel kolem. Na jedné zdi byly fotky zaměstnanců, samotné i společné. A na zdi naproti ní byly všechny fotky s Harrym. Zaměstnanci a Harry, manažer a Harry, Harry...

Kývl jsem na manažéra, ať to jde vyřídit a šel za Louim, který se koukal na fotky. Byla to veliká fotostěna, kde byly všechny fotky... Od začátků, kdy jsem tu jako 22-letý kluk maloval stěny, skládal nábytek, pekl a obsluhoval sám. Přes ty, jak jsem vyhrál první soutěž v cukrářství. Až po fotky se zaměstanci, manažérem a před mými ostatními podnikmi. Podobnou stěnu jsem měl v každém obchodě a každá byla jiná a to bylo krásné. Byli tam vzpomínky a každý zaměstanec si mohl na tu stěnu zavěsit své fotky.
"Líbí se ti tady?" zeptal jsem se ho a zatáhl ho k malému stolečku, když nám donesli objednávku. Můj koláč s karamelem a ovocem, k tomu ledové kafe a Louimu velikou horkou čokoládu s brownie a zdobením. Byla velmi oblíbená, proto se asi rozhodli pro tuhle.
"Snad ti bude chutnat."