FUCK school ~ Larry ✓

23.

Zlezl jsem dolů, kde jsme měli lyže a lyžařky. Obul jsem se a sebral jsem si brýle. Loui zůstane na hotelu, sám se bojí jít ven, nebo dokonce na lyže.
Vydal jsem se k nejbližšímu vleku a vyvezl se hezky nahoru. Na lanovce jsem seděl asi 7 minut a právě jsme byli na nejvyšším místě, když se z ničeho nic lanovka zastavila. Vedle mě seděli jěště dva kluci, kteří se na mě dívali vyplašeně, stejně jako já na ně.
"Určitě to brzy opraví," usmál se jeden klučina a ten druhý přikývl. V tomhle jsem jim ale nevěřil, protože i všechna elektřina vypadla. Tohle bude na dlouho...
Proč jsem si, sakra, sebral tu nejtenší bundu?!

Seděl jsem na pokoji. Jídlo už bylo snědené, tak jsem ho uklidil. Nudil jsem se. Byl jsem sám. Mohlo to být i půlhodinu, co Harry odešel. Navíc vypadla elektřina a já začínal mít strach. Ano, sám jsem se tady trochu bál, ale nejvíc jsem se bál o něj.
Měl jsem chuť vylézt s pokoje a jít ho hledat. Ale také by se mohl vrátit a pak bych měl zle, že jsem tu nebyl.
Nic jiného mi nezbylo, jen ležet v posteli s jeho mikinou u sebe, kterou jsem si tiskl na obličej a vdechoval Harryho vůni.
Doufám, že je v pořádku a brzy se mi vrátí se. Chybí mi!

Seděli jsme na lanovce už asi dvě hodiny. S klukama jsme se přemístili do středu a zohřívali se, protože strašně foukalo a byla zima. Čekali jsme, než zapnou elektřinu nebo než pro nás někdo přijde. Po další hodině se lanovka konečně pohla, ale směrem nadol, odkud jsme vystartovali. Byli jsme promrzlí až na kost, když jsme dojeli až dolů. Stálo tam hodně lidí. Všichni si brali lyže a kontrolovali je doktoři. Zhodnotili, že jsem v pořádku, jenom se mám jít ohřát. Lyže mi sebrala služba hotelu a já sám se vydal rychle zpátky za Louisem do hotelu.

Tři hodiny. Už je pryč tři hodiny! Začínal jsem se opravdu bát. Asi před hodinou a půl jsem mu volal na mobil, ale jak jsem zjistil, mobil tady nechal v druhé bundě.
Chtělo se mi křičet a brečet! Co když se mu něco stalo! Mohl kdesi zapadnout nebo ho kdesi zavalila lavina, nebo něco horšího! Och bože!
Už jsem chtěl oplakávat jeho mrtvolu a myslel že mi ho tady donese horská služba, když se otevřely dveře a stál v nich Harry. Živ a zdráv! Nevěřícně jsem se na něj díval, celý se klepal. Rozběhl jsem se k němu. "Harry! Já se o tebe tak bál!" Vletěl jsem mu do náruče a on mě svýma rozklepanýma rukama objal.
"Bože, ty jsi celý promrzlý, pojď, hodíme na tebe něco teplého!"

Bože, to moje zlato. Když se na mně hodil, měl jsem pocit, že neudržím ani sám sebe, né to jěště jeho.
"Lou, pomalu," kňuknul jsem. Nohy jsem měl stuhnuté, a tak jsem se pomalu převlékl do huňatého svetru a tepláků a následně se hodil do křesla před televizi, vedle které blikotal oheň.

Zatímco se Harry převlékal, já hledal nějaké deky a něco teplého. Našel jsem asi dvě teplé deky.
Vydal jsem se za ním, seděl v křesle a ohříval se u krbu. Došel jsem až k němu zezadu a přehodil přes něj obě deky a pomohl mu se do nich zabalit.
"Jak ti je?"

"Zima," odpověděl jsem se smíchem a balil se do dek. Opravdu jsem byl přromrzlý až na kost.
"Louisi, promiň, že jsem šel pryč, potřeboval jsem si provětrat hlavu." Kňuknul jsem už po chvíli, kdy jsem nebyl až tak studený a přitáhl si ho k sobě.

"To je v pořádku, zlato," pousmál jsem se, objal ho kolem krku a na jeho již méně, ale přesto studenou tvář mu vtiskl pusu. Seděl jsem na něm a objímal ho, stejně jako on mě. Oba jsme ho chtěli zahřát.
"Co se vlastně stalo?"

"Potřeboval jsem si vyvětrat hlavu, protože se mi po mysli honili věci, které nebyli správné. Už jsem v pořádku, všechno se mi vyhnalo z hlavy a mám v ní čisto." Domluvil jsem a sám jsem se mími rty přisál na jeho klíční kost, kterou jsem mírně skousl. Tváří jsem se začal mazlit k jeho krku, tam mi bylo dobře.

Snažil jsem se, aby ze mě nevyšel žádný zvuk, který by ho mohl opět rozhodit jako ráno. Sám jsem si domyslel, co se mu tehdy asi honilo hlavou, ale ta boule, kterou ráno v kalhotách měl, byla jasně vidět.
Mírně jsem zaklínil hlavu a nechal ho, ať si mě tedy okusuje. Naštěstí si hlavu dal do prohlubně mezi mým krkem a ramenem. Díky bohu! Ještě chvíli a zavzdychal bych...
"Venku byla zima, proč ses nevrátil dřív?"

"Šel jsem si zalyžovat, ale já se zasekl na lanovce.To je všechno, pak mě jenom dlouho sundávali dolů. Musel jsem si z hlavy vyhnat myšlenky na tvé dokonalé tělo," zafučel jsem a jemně ho políbil do vlasů.

Mírně mi zrudly tváře. "Bože, ty můj chudáčku. Tos byl tak dlouho na lanovce," objal jsem ho. "Aspoň, že ses mi vrátil, bál jsem se o tebe." Líbal jsem ho po tváři a krku.

To moje malinké zlatíčko, jak se snažil mně ohřát, aby mi bylo líp. Usmál jsem se a políbil ho na rty.
"Už jsem zpět, v teple, při tobě." Zavrněl jsem a rty se přesunul na jeho krásně klenutý krk. "Tady mi je nejlíp."

Spokojeně jsem se usmál. Také mi s ním bylo dobře. Navíc jsem byl rád, že se mu začala vracet barva a původní teplota. Už nebyl tak promrzlý.
"V mém krku je ti nejlíp?" tiše jsem se zasmál. "Zajímavé, pane Stylesi."

"Hmm, tam se cíti nejlíp Styles junior." Zasmál jsem se mu do krku a Loui taky. Když jsem se ale odtáhl, viděl jsem, jak se červená.
"Ty můj červánku," zavrněl jsem a políbil ho na ty jeho dva nádherné polštářky.

Zasmál jsem se do jeho rtů, které tak ztlumily můj smích. Jemně jsem pohyboval rty naproti těm jeho a on dělal to samé. Zprvu to bylo jemné, ale pak Harry zrychlil a polibky i prohloubil. Jazykem jsme si navzájem prozkoumávali ústa. Tiše jsem mu vydechl do rtů, když mi spodní ret skousl a pak mě za něj zatahal.

Líbal jsem ho nejdřív jemně, pak drsněji, až to nakonec přešlo k vášnivému vyměňovaní si polibků. Chtěl jsem mu rukou zajet pod triko, ale v tu sekundu se mi v hlavě rozezněl budík. "Stylesi nesmíš!" zavrčelo na mě mé podvědomí, a tak jsem se pomaloučku odtáhl od rtů mého princátka.

Bylo to úžasné, vášnivé, procítěné. Vnímal jsem každý polibek, jež mi věnoval. Prsty jsem měl zapletené v jeho dlouhých kudrnatých vlasech.
"Co je?" zeptal jsem se, když se najednou, sice pomalu, ale přesto, odtáhl.
Něco se mu nelíbí? Lekl jsem se.

"Promiň Lou, pak bych se už nemusel udržet. Nechci udělat něco, čeho by jsem pak litoval. Promiň mi," zašpetal jsem, zatímco jsem se snažil ignorovat jeho nádhenou vůni a křehkost těla.
"Jsi moje panenkam nechci si tě rozbít."

Dojatě jsem se usmál a celého si ho prohlížel. Byl tak pozorný a zlatý, nevěřil jsem vůbec, že si kdy někoho takového najdu. A ono se to stalo.
Políbil jsem ho na hranu čelisti. "Ty bys mi nikdy neublížil." Mrkl jsem na něj a políbil ho na rty. On jen něco zamručel do mých rtů.

Do polibku jsem se usmál a položil si hlavu na jeho rameno.
"To doufám, jen abych tě někdy nezasednul maličký," zafuněl jsem mu těsně při uchu až se otřásl.
"Budu dávat pozor, ale asi dám ti rolničku."

Tiše jsem se zasmál a skousl si ret. Nosem se otíral o můj krk. Pak mi foukal na ucho a hrál si s ním v zubech.
"Zas tak malý nejsem," mírně jsem se zamračil. On se jen zasmál a věnoval mi na již už určitě mírně červené ouško pusinku.
Pche, prý rolničku, to víš Harry!

"Zdá se mi, že tam dole někdo mluví, ale neslyším, co říká. Asi se mi to jenom zdá." Zasmál jsem se a položil si bradu na jeho hlavu. "Určitě se mi to jenom zdá tam, dole bude asi ozvěna."

No to snad!
Loktem jsem mu vrazil do břicha a Harry se za to místo chytil. Sice to nebylo silné, ale snad ho to trochu bolelo.
"Zdá se mi, že tam nahoře někdo fňuká, ale možná se mi to jenom zdá. Asi ozvěna," ušklíbl jsem se a slezl z něj a šel do ložnice. Zachumlal jsem se do peřin a tvářil se uraženě.
Takhle si ze mě střílet...