FUCK school ~ Larry ✓

60.

"Samozřejmě, tak se mi ukaž, princezno. Dnes budeš hezky poslouchat," zavrněl jsem a čakal, než Loui vejde dovnitř ke mně. Když vkročil, byl tak kouzelný! Celý v nevinně bílé a kolem jeho nádherné tváře se obtáčeli pramínky vlasů.
"Bože, zlatíčko moje, ty jsi tak nádherný, jako andílek!" zavzdychal jsem a spokojeně ho pozoroval. "Tak mi udělej hezkou šou."

Šťastně jsem se na něj usmál a malinko posunul jednu nohu od druhé dál. Stál jsem mírně rozkročený, aby se mi dala líp dělat "šou" pro mého velice atraktivního učitele.
Udělal jsem krok doprava a bouchnutím bokem o dveře koupelny jsem je zavřel.
Nevinně jsem zamrkal a podíval se na Harryho. Lehce jsem si vyhrnul svetr a dlaní si přejel po svém bříšku a boku. Viděl jsem, jak zatnul čelist a zhluboka se nadechl.
Nadzvedl jsem s úsměvem obočí a udělal pár kroků po místnosti.

Oh můj bože! Jak já si tohle jenom zasloužil... Tohle byl pohled přímo pro bohy!
"Ah, princezničko moje," zavrkal jsem a spokojeně se usmíval. Najednou ale zajel ručkou nahoru ke svému hrudníku a začal vzdychat! On mě jednou zabije!
"Loueh, žádné uspokojování, dnes ne," zamumlal jsem zkrze sevřenou čelist.
"Lásko, pojď ke mně a udělej svého učitele šťastného a spokojeného."

Smutně jsem vytáhl ruku spod svetru a došel blíž k posteli. Klekl jsem si na jejím povrchu a po čtyřech jsem přešel přímo k mému sladkému Harrymu. Přehodil jsem si přes něj nohu a sedl si na něj obkročmo.
"Jak to, že ty můžeš a já ne?" Zamračil jsem se a udělal smutný obličej. Já jeho můžu udělat spokojeného a sebe ne? Prooooč?
Jeho ruce se zastavily na mých stehnech a začal si hrát s mašlemi. Natáhl gumu od podkolenek a pak ji pustil.
"Au," vypískl jsem.

"Za A: proto, že si mě dnes vyděsil," zasmál jsem se a políbil ho. "A za B: to je jěšte trest za to, co si udělal před Liamem. Takže jenom trest, nic víc, nic míň." Zavrněl jsem a pohladil ho po zádech. "Si to hezky odčiň, jinak budú zlý ve škole."
Lou nešťastně zamručel, no skoro hned se ke mně přitulil a políbil mě na krk. Pohladil mě po hrudi a já se spokojeně usmál. Ručkou jsem ho chytl za zadek opatrně ho posunul níž k mému rozkroku. Když vypadal takhle nevinně, nemohl jsem odolat.
"Víš jak to mám rád, zlato."

Nechtěl jsem, aby se už na mě zlobil, nedělalo mi to dobře. Za to jsem chtěl udělat dobře jemu.
Líbal jsem ho lehce na krku, prsty se mu prohrabával ve vlasech a pánví se mu vrtěl na klíně.
Sehl jsem se k jeho kalhotám a i s boxerkami mu je stáhl. Ukazovákem jsem mu po jeho mužství přejel od vrchu až dolů a přidržel si ho u úst. Olízl jsem mu špičku a pak si ho vsunul do pusy. Zhluboka jsem dýchal a dal si ho co nejvíc hluboko to šlo.

Když se moje přirození ocitlo hluboko v ústech mého zlatíčka, spokojeně jsem zasténal a opatrně rukou sklouzl do jeho nádherných hebkých vlasů. Opatrně jsem ho hladil po pokožce.
"Zlatíčko, ty jsi tak dokonalý, moc tě miluju," zavrněl jsem nahlas. Najednou se na mé špičce objevil jeho šikovný jazýček a hrál si. "Ty jedna potvůrko malá!" Byl tak rozkošný, když se na mně spod řas zářivě usmál. "Kotě."

Spokojeně jsem zamručel a olízl ho od kořene až po špičku, kde jsem se hrál se štěrbinkou. Místy jsem přivíral očka a místy jsem na něj nevinně koukal a mrkal. Dělalo mi radost dělat mu radost.
"A kotě by chtělo své mlíčko, pane Stylesi," mrkl jsem na něj a pořádně stáhl tváře. On vyvrátil hlavu a jeho dlouhé prsty se objevili v mých vlasech, za které lehce zatahal. Šeptal mé jméno, které přes jeho vzdychání znělo úžasně.
Ale i takový úžasný okamih se může pokazit. V našem případě někdo bez zaklepání vtrhl dovnitř.

"Ano, pane Payne, Louisovi zůstalo špatně a šel na pokoj. Pan Styles šel za ním taky, ale možná mu je opravdu špatně," zaslechl jsem sekundu před tím, než dovnitř vrazil Niall, který uviděl, co se děje hned jak vešel.
"Ah... Asi tady není. Pojďte ven pane, asi jsem si zmýlil pokoj," začal blabotat a snažil se ho odtlačit ven, no nepovedlo se mu to.

Se strachem v očích jsem se podíval na Harryho. Měl křečovitě zavřené oči a stejně tak pevně držel ve svých rukách mé vlasy. Zhluboka dýchal pro uklidnění, ale to mu nešlo.
Rychlostí blesku jsem se odtáhl od rozdělané práce a Harry se hned oblékl.
"To snad nemyslíte vážně vy dva!!!!" zaječel Payne.
Očima jsem sklouzl na Nialla za ním, který se na nás díval se strachem. Věděl, co přijde. "Pane prof-"
"Pane Tomlinsone a kolego Stylesi. Tohle snad nemůžete myslet vážně! Co jste to tady jako prováděli?!"
"Není to tak, jak-"
"Prosím, žádné výmluvy Louisi, nejdem hloupý a vím co jsem viděl!!!"

Byl jsem rozrušený. Tohle ne, tohle se nemělo stát! Bohužel, stalo se. Roztřeseně jsem si uhladil vlasy a koukl na Liama.
"Liame... Na Louise nic neházej, on nic neudělal. Já jsem ho donutil. Vyhrožoval jsem mu, že ho jinak nenechám projít. On neudělal nic špatně," mluvil jsem s klidem a jemnou intonací. Byly to lži, no nemohl jsem dopustit, aby ho ze školy vyhodili. Byl pro mě až moc důležitý.
"Všechny následky nesu já, znám školní řád. Jen prosím, nerozšiř to mezi studenty. Chci, aby dostudoval v klidu, bez smíchu," pokračoval jsem a díval se mu hluboce do očí. Znal mě, byli jsme spolužáci, přátelé, no tohle mi nemohl odpustit ani on.
"Louisi, sbal si. Po zbytek pobytu budeš bydlet při našem pokoji. Harry, ty dostáváš na starost Niallovu skupinu, já si vezmu Louisovu. Když se v pondělí vrátíme do školy, dořešíme to."

Překvapeně jsem se celou dobu díval na Harryho. Lhal kvůli mě. Vždyť ho vyhodí že školy! Copak si to neuvědomuje? Měl to nechat na mě. Vinu neseme oba!
Liam zavřel dveře a v místnosti jsem v tichu zůstali jen my dva.
"Harry," šeptl jsem těsně u něj a až tehdy se na mě podíval. "Tos nemusel." Pokroutil jsem hlavou a objal ho. Nechtěl jsem od něj pryč. Tímto se uvidíme až u jídla, pokud to ovšem Liam dovolí...
"Nechci od tebe," fňukl jsem. Harry si povzdechl a začal mi pomáhat s balením.

Sbalil jsem ho do jeho tašek a položil je ke dveřím. Pak jsem si to mé smutné koťátko přitáhl k sobě. Byl už v mé veliké mikině a smutně koukal kolem. Opatrně jsem se k němu přitulil a pohladil ho po vláscích.
"Musel zlatíčko, chci, aby si dostudoval v klidu, a pak budeš úžasný cukrář," zašeptal jsem a políbil ho na čelo. "Moc pro mě znamenáš. Dva dny zvládneme, a pak se to snad nějak vyřeší, dobrá?" zamumlal jsem a políbil ho na vrch hlavy.
"Miluju tě, na to nezapomeň. Jsi pro mě opravdu důležitý, takže budeš statečný, ano?"

Rukou jsem si setřel slzy z tváří a tuze ho objal. "Nechci být na škole bez tebe. Nechci být bez tebe ani teď. Nechci! Nikdy!" smrkl jsem mu do ramene a nos zabořil do jeho krku. Naposled, do konce kurzu, jsem se nadechl jeho vůně, kterou jsem tak miloval. Vzal jsem si tašku a za doprovodu Nialla, kterého pro mě poslal Payne, jsem se vydal do svého nového pokoje. Složil jsem se na postel a s tichým pláčem se zachumlal do peřiny.
"Je mi to tak líto Louisi." Kašlal jsem na jeho kecy. Chtěl jsem raději jeho náruč, když už ne tu Harryho. "Bude to dobré," zašeptal, když mě svíral v objetí.

S bolestivě staženým srdcem jsem si lehl do postele, sevřel ve své náruči polštář a stočil se do klubíčka.
"Bože, co jsem ti udělal? Co jsem ti udělal!" kňučel jsem a opatrně hladil povlečení vedle mě. Věděl jsem, jak to dopadne. Jenom jsem doufal, že to bude v pořádku, že se Louimu nic nestane. Nechci, aby kvůli mně měl problémy.