FUCK school ~ Larry ✓

Bonusový díl

Dočkali jste se i bonusového dílu, který je nejdelší kapitolou celého příběhu. Dali jsme si obzvlášť záležet ;)

Taky bychom chtěli připomenout, že pokud bude dostatečný zájem o pokračovaní F*UCK School, začneme na něm pracovat. Ale to záleží jenom na vás...

Tak a teď hurá do čtení. Zatím ahoj! <3

***

Od doby, co Harry opustil naši školu jako učitel, uběhlo pár měsíců. Za tu dobu se toho událo dost. Nastěhoval jsem se k Harrymu a on rozběhl svou pobočku tady v Londýně. Pojmenoval ji po mně, asi ani nemusím popisovat, jak moc jsem se po tom zjištění červenal. Ale teď k věci... Harry má ted moc a moc práce! Vidím, jak je strhaný a unavený. Chudáček můj. Proto jsem se rozhodl ho překvapit a tak jsem si oblékl na sebe krajkové spodní prádlo, růžovou sukýnku, podkolenky, obojek a tílko. Ve vlasech mi svitila bílá čelenka. Všude na posteli byly lístky květů, dokonce i venku jsem z nich udělal cestičku do ložnice a už jen čekal (v připravené poloze s výhledem na něj a s odevzdáným a nedočkavým pohledem) než se Harry vrátí domů.

Od doby, co jsem se vrátil z pozice učitele, jsem celkem i zapomněl, jak náročné je otevřít nový obchod. Tolik papírů, tolik věcí na vyřízení! Prostě jsem nestíhal. Snažil jsem se můj čas věnovat jak obchodu, tak Louisovi, no nedařilo se mi to. Bohužel jsem Louise jenom často našel ležet na gauči v mé mikině. Měl jsem pokaždé energii jenom ho políbit na čelo a zanést do postele, kde jsem se k němu stulil a v sekundě usnul. Bylo mi to tak líto, ale věděl jsem, že když se cukrárna rozběhne, zas mu budu moct věnovat všechen svůj čas.
Přišel jsem v noci domů a za dveřmi mě čekalo překvápko. Nechápal jsem ty lístky bílých ruží a svíčky. Šel jsem až k dveřím naší ložnice, které jsem opatrně otevřel.

Slyšel jsem, jak se otevřely dveře od bytu. Srdce mi začalo rychle tlouct nedočkavostí, až ho uvidím. Jen jsem se modlil, aby dnes neměl náročný den, jinak z toho nic moc nebude. Lépe řečeno, vůbec nic...
Slyšel jsem pomalé, ale mně přesto dosti známé kroky, které se blížili ke dveřím. Až se pohnula klika a do dveří pomalu vstoupil můj princ s kudrnatými vlasy a zeleným pohledem.
"Ahoj, lásko," vydechl jsem tiše, ale přesto dostatečně nahlas.
"Řekl jsem si, že bys potřeboval uvolnit."

Pane Bože! Já dostanu infarkt! On je tak nádherný!
Opatrně jsem si ze zad shodil kabát a hodil ho na židli, která byla kousek ode mě. Dopadl trochu tvrději, než jsem si myslel. Rozvířil všechny lupínky, kterými byla pokryta zem.
"Louisi," zašeptal jsem jemně a rozvázal si kravatu na krku. Nemohl jsem od té osůbky na postely odtrhnout oči.
"Čekal jsem tě na gauči v mé mikině. Dnes je pátek, měl si mít tu rudou, jako každý pátek. Chtěl jsem jenom přijít a zanést tě do postele. No tohle... Tohle jsem opravdu nečakal."

Nedočkavostí jsem se lehce zavrtěl. Přibližoval se blíž a blíž, jeho pohled mě spaloval, svlékal... A já na oplátku svlékal jeho, jenom s tím rozdílem, že on to i plnil...
"Mikina má dnes volno a je ve skříni. Rozhodl jsem se provětrat šatník," usmál jsem se na něj a rukou si přejel po boku, "a našel jsem tohle. Co myslíš?"

"Jsi nádherný, andílku můj," zašeptal jsem potichounku a zabodl pohled na jeho nádherné tělo. Opatrně jsem si svlékl košili a pomaloučku jsem šel za ním. Po čtyřech jsem se připlížil k mé lásce a lehce ho políbil na kotník, pak na okraj podkolenek, následně kousek nad podvazek, než jsem ho opatrně pohladil po boku.
"Jsi tak nádherný, princezno. Dokonalý a můj."

Nemohl jsem se ho dočkat. Ale on šel tak pomalu. Mé srdce rychle tlouklo a já se nemohl dočkat, co udělá.
Jeho polibky byly horké. Jel od spodku nohou a když se zastavil a už nic nedělal, v duchu jsem zanaříkal. To snad nemyslí vážně!
"Jenom pro tebe lásko, chtěl jsem tě překvapit."