FUCK school ~ Larry ✓

32.

Spalo se mi nádherně, vedle mé princezny a až do rána, než ráno zazvonil budík. Druhá strana postele byla prázdná a studená! Kde je? Trhnutím jsem vstal a koukal všude kolem. Nikde nebyl. Pak jsem však zaslechl jeho jemné pobrukování. S úsměvem jsem vstal a šel do kuchyně, kde to moje stvoření vrtělo zadečkem.
"Dobré ráno! Zlatíčko, co tady kuchtíš?" zavrkal jsem mu do ouška a zezadu ho objal.

Zpíval jsem si písničky, protože bylo kolem velké ticho a to mi vadilo. Malinko jsem si u toho tančil a kroutil boky, když se kolem nich omotaly dvě silné paže. Trhlo to se mnou a já se lekl.
"No, tobě taky," vydechl jsem. "Vyděsil si mě!" Zamračil jsem se a plácl ho po ruce. "Ale, tak když tě to zajímá, dělám lívance a doufám, že ti budou chutnat."

"Když si je dělal ty, určitě budou. Tak než to dodělaš, jdu se obléct." Podotkl jsem, protože on už byl upravený a já pořád jenom v trenkách. Zalezl jsem do pokoje, kde jsem si vytáhl žlutý tenký kabát, černé úzké triko, černé kalhoty a boty, které ladily s kabátem a jěště k tomu imidžové žluté brýle. Vlasy jsem si nechal splívat po ramenech. Když už jsem se vrátil zpět, už na mě čekala snídaně.
"Vypadá to výborně, zlato," pochválil jsem ho, i když byl ke mně zády.

U dělání snídaně se mi už nedalo jinak, než jen usmívat. Byl tak milý. Víc to snad ani nešlo.
Hezky jsem mu je naservíroval na talíř a dodal k tomu ovoce. Sobě také a ješte mu udělal jeho ranní kávu a sobě oblíbený ovocný čaj.
Slyšel jsem, že právě vešel zpátky do kuchyně. "Tak, tady je vaše snídaně, pane Stylesi." S úsměvem jsem se na něj otočil, ale snídaně mi málem při pohledu na něj vypadla. Byl jsem rád, že si ten talíř ode mě převzal a sedl si za stůl.
On je chodící Bůh!!

Zůstal jenom tak stát přede mnou jak socha s mou kávou v ruce.
"Louisi, tu kávu?" prohodil jsem nezaujatě a začal si listovat v novinách. Čekal jsem opravdu dlouho, než se v mé ruce objevil můj oblíbený pohár s kávou.
"Děkuji," pousmál jsem se a pořád studoval noviny, přičemž jsem ujídal lívance. Opravdu se mu povedli, je to šikulka.
"Jsou výborné, Loui," pochválil jsem ho, když jsem od sebe odsunul prazdný talíř.

Rychle jsem se musel probrat. Ale on vypadal tak úžasně!
Sedl jsem si ke stolu a pomalu ujídal ze snídaně a pil z čaje. Bylo ticho, příjemné. Beztak bych koktal.
"Jsem rád, že ti chutnalo," usmál jsem se. Snažil jsem se nekoktat a raději vzal jeho a svůj talíř, které jsem omyl. Byl jsem zticha, srdce mi bušilo.

Co s ním bylo? Byl takový... divný. Nevadí, asi se jenom nevyspal.
"Zlato, všechno v pořádku?" zeptal jsem se a odpovědí mi bylo jenom souhlasné přikývnutí.
"Tak pojď Loui, jdeme do školy." Kývl jsem na něj po vypití kávy a vyzlezl z bytu hned do mého auta, kde jsem čekal na Louiho.

Všechno jsem poklidil, zhasl, zamkl a vydal se dolů za Harrym. Nasedl jsem do auta a mohlo se jet. Jako pokaždé mi zastavil u silnice nedaleko školy. Nahnul jsem se k němu a políbil jej na tvář.
"Moc ti to sluší lásko. Ne, že si někoho místo mě najdeš, na tento tvůj vzhled se totiž nalepí každý a každá," zasmál jsem se, ještě jednou ho políbil a vystoupil.

Jeho slova mě úpřimně zahřála při srdci. Pousmál jsem se a vydal se do školy. První hodinu jsem měl s nimi. Došel jsem až do školy a vydal se do kabinetu, kde jsem se připravil věci. Dnes jsem potřeboval probrat hodně věcí, a tak hned jak zazvonilo, vydal jsem se do naší učebny.
"Dobré ráno."

Já to věděl, všichni na něj koukali! Dobře, že holkám sliny netekly z úst. Ale nemohl jsem jim to zazlívat, Harry byl fakt kus... Ale můj!
No počkej, Stylesi, vždyť já ti to zitra oplatím...
Den uběhl jako voda, dnes jsme měli většinu hodin s Harrym, tak jsem měl pod kontrolou, s kým se baví...
Po škole jsem se vydal do jeho kabinetu, konečně jsme mohli být spolu sami.

Hezky jsem si odučil všechny hodiny, které jsem měl, až jsem nakonec zaplul do kabinetu, kde jsem se s chutí hodil na gauč. Louis měl jěště hodinu, a tak jsem měl akorát čas, který jsem potřeboval na vybavení věcí.
Najednou někdo jemně zaklepal na dveře, byl to určitě Loui, i když jsem mým studentům říkal, že nemusí klepat.
"Pojď dovnitř, Loui," pozval jsem ho a položil můj laptop stranou.
"Chyběl si mi zlati, ale nemusel jsi celý den všechny propalovat pohledem."

"Musel, všichni na tebe civěli jak na půl kilo telecího a ty jsi jen můj. Proč ses musel tak navléknout? Jako, jo, vypadáš s tím na sobě úžasně a nejraději bych se na tebe vrhnul, ale to i jiní," začal jsem jen tak blábolit a on se na mě očividně dobře bavil. Jen se na mě pobaveně díval a tiše se smál.
No jen se směj, uvidíme, kdo se bude smát zítra!

Bože, to je blázen, lichotilo mi ale, že mě tak bere.
"Tak ale, zlato, nechtěl bys odpracovat jednu pětku? Náhodov?" Zavrněl jsem a on si opravdu klekl na kolena před gauč.
"Prosím, zlato," vzdychl jsem, když se jeho ručka objevila na mém velikém problému. "Jsem jen tvůj."

Zamrkal jsem jako největší andílek dne a prstem se mu otíral o kalhoty a dělal mu tam pomalé kroužky.
"Jenom můj?" zašeptal jsem. "To se mi líbí," pousmál jsem se s malým úšklebkem a stáhl mu kalhoty rovnou se spodním prádlem. Vzal jsem si jeho tvrdou chloubu do ruky, párkrát přejel rukou, než jsem si ho vzal do pusy, jak nejvíc se dalo.

"Ah, bože, zlatíčko moje!" zafuněl jsem a zaklonil hlavu. Silně jsem ho chytl za vlasy a přitáhl si ho blíž k mému klínu.
"Lásko!" zavzdychal jsem, než jsem zrazu zaslechl prudké klopání. Hned potom se rozrazily dveře.
"Pane profesore......"

Vydechl jsem mu do klína a on jen zavzdychal víc. Ani jsem si nevšiml, že někdo vešel dovnitř, kdyby se hlasno dveře nezabouchli. "Louisi?!"Odtrhl jsem se od Harryho, který se hned snažil zakrýt si svůj klín.
"Nialle?" Polkl jsem a prohrábl si vlasy. "Co tady děláš?"