FUCK school ~ Larry ✓

43.

"Ty moje trdlo," podpíchl jsem ho a zatáhl do haly, kde nám za chvíli přijeli zavazadla. Sebral jsem svou i Louiho a toho jsem zatím poslal pro Kim. Ani ne za 5 minut byl zpět i s tou malou přepravkou a společně jsme vyšli do přiletové haly.
Hned jak jsme tam vkročili, zaslyšel jsem výkřik svého jména a ucítil máminy ruce kolem mě.
"Bože, Harry, tak moc jsi nám chyběl! Ty jsi zase vyrostl, je z tebe opravdu hezký mladý muž." Usmívala se, ale pak zaměřila svou pozornost za mě na Louiho.
"A kdo je tohle?"

Sledoval jsem je, jak se objímají a usmíval se u toho. Harryho máma vypadala opravdu mile.
"Jsem Louis, paní Stylesová," usmál jsem se na ní, avšak byl jsem lehce nervózní.
"Oh, tak to ty jsi ten kluk, co dělá mého syna šťastným?" Usmála se na mě široce a mě zrudly tváře. "Mimochodem, tykej mi, jsem Anne." Tak tohle mě překvapilo.
"No pojďte, Dess už na nás doma čeká," zavelela a vydala se k východu.

"No pojď, kotě." Zatahal jsem ho za ručku a táhl ho k východu. Než jsme ale vyšli ven, jemně jsem se k němu naklonil. "Já říkal, že tě bude mít ráda," broukl jsem a dal mu pusu na tvář. Vyšli jsme z budovy, kde už měla máma na parkovišti zaparkované auto. Jen jsme naložili kufry a mohlo se jet.
Těšil jsem se domů, opravdu moc! Ani jsem se nenadál a už jsme stáli před mrakodrapem, kde se nacházel i byt mých rodičů.

No jasně, New York je samý mrakodrap. Jak jsem si jen mohl myslet, že Harryho rodiče budou bydlet jinde.
Pobaveně jsem sám nad sebou pokroutil hlavou a spolu s Harrym ruku v ruce se vydal za Anne k jejich bytu. Byl pomerně dost vysoko, ale ne úplně nahoře.
"Tak, vítejte u nás, hoši," pousmála se Anne a otevřela nám oběma dveře. Už teď jsem mohl říct, že to tam mají pěkné a to jsme byli teprve v předsíni.

"Ahh, konečně doma!" zasténal jsem hrdelně. Spokojeně jsem vsál vůni, která byla jenom tady. Kombinace dřeva, kůže a sladké vůně skořice, protože máma určitě pekla pekanový koláč. Spokojeně jsem vyzul boty a po dřevěných parketách vešel do domu.
"Rodinoo, Styles se vrátil!" zakřičel jsem a ihned se ve dveřích objevil můj táta.
"Dobrý den, pane cukráři. Jak se máte?" zavtipkoval. Zdravili jsme se tak pokaždé.
"Dobře, dobře... líp by to nešlo a pán policajt? V ulicích vladne klid?" Odvětil jsem mu a spokojeně ho objal.
"A tamto malé škvrně je co? Edwarde víš snad, že obchod s lidmi je zakázaný. Otroka pod stromeček nechci."

Trochu jsem se lekl, když ten chlap došel k nám jako velká voda. Vypadal být fajn, když se jen tak pošťuchovali. Pak přišla řada i na mě a já suše polkl.
"Já ale nejsem otrok, pane Stylesi," podotkl jsem a trochu sklopil pohled. "Já jsem přítel vašeho syna."
Zkoumavě si mě prohlédl a pak mě chytil za rameno. "Mám jen jednu otázku..."
Čekal jsem cokoliv, jako například, jestli jsem hodný na Harryho nebo jestli nejsem nějaký kriminálník, jelikož on je policajt. Nebo nějaké jiné takové otázky. Ale on mě překvapil...
"Máš rád fotbal?" Otázka zněla zcela vážně.
"Ano," řekl jsem.
"Tak pak vítej do rodiny."

To je celej táta. Prostě fotbal a přes to vlak nejede.
"Spokojený?" Zasmál jsem se na něm a on jenom šťastně přikývl.
"Konečne můj synáček pochopil, že kluci, co maji rádi fotbal jsou skvělí!" vykřikl a silně plácl Louiho po zadku. Nad jeho reakcií jsem se musel vážně zasmát.
"Tati, nesahat, to je moje! Na fotbal ti ho půjčim, ale jinak osobní vlastnictví."
Louiho jsem nechal v obývaku, ať si pokecají a já šel uklidit kufry, na záchod a vytáhnout Kim pro mamku.

"Tak to chci vidět ty papíry o vlastnictví," zasmál se a už mě tahal do obýváku. Harry se někam vypařil a jeho máma také. Zůstal jsem jen s ním.
"Teda, máte vážně sílu, pane Stylesi," zasmál jsem se a sedl si na svůj bolavý zadek.
"Jako správný policajt. A tykej mi. Cítím se pak mnohem starší než jsem. Jsem Dess," zasmál se a já přikývl na souhlas. "Mimochodem, kolik ti vůbec je? Vypadáš mnohem mladší než Harry," koukl na mě tím svým vyšetřovatelským pohledem.
"No, ano, včera mi bylo 19," řekl jsem nervózně. Pokýval hlavou.
"Tak to všechno nejlepší," usmál se. Očividně mu to nevadilo. "Hlavně, že je s tebou Harry šťastný, fotbalisto," zasmál se, stejně jako někdo za námi.

"Mami vím, že dárky až večer, ale tenhle by asi nepřežil." Usmál jsem se a vytáhl Kim z překpravky. Máma se málem roztekla.
"Bože, Harry, děkuji!" vykřikla. No když se na mě dosali Kiminy chlupy, začal jsem nekontrolovatelně kýchat.
"Jsem rád, že se ti líbí, tak na ni dej, prosím, pozor a s láskou. Louimu na ní záleží, jenom jak vidíš, zjistil jsem, že jsem alergický, tak pokud by mohla na tu dobu, co tu budu zůstat v jednom pokoji, jinak se ukýcham," zasmál jsem se. Raději jsem šel do obýváku a zaslechl jsem kousek jejich konverzace.
"Neboj se tati, jsem ten nejšťastnější na světě."

Harry si k nám přisedl a vtáhl si mě do objetí. Všiml jsem si jak má červený nos a dal mu na něj malou pusinku.
"Líbil se mámě dárek?" zaculil jsem se. Harry jen přikývl a asi naposledy si toho dne kýchl.
Dess na nás jen divně koukal. "Jaký dárek?" Ani jsme nemuseli odpovídat, jelikož se ozval štěkot že schodiště.
On hned vystřelil na nohy a se širokým úsměvem běžel za tím zvukem.

"Ano, líbí se jí a o Kim bude skvěle postaráno, nemusíš se bát," usmál jsem se na něj a pozoroval jeho uvolněnou tváři
Najednou ale zazvonil zvonek.
"Sestra je asi tady. Jdu jí otevřít, tak počkej tady a připrav se na to, že si o tobě bude myslet, že si neuvěřitelně cute a tak," varoval jsem ho a ihned šel ke dveřím. Když jsem otevřel, nebyla tam jenom má sestra, ale i nějaký kluk.
"Bráško!" vykřikla a hodila se mi kolem krku.
"Ahoj i tobě, jenom... kto je tohle?" zašeptal jsem ikdyž mě určitě slyšel i on.
"Můj nový přiítel, Hazzo klid, on tě nekousne."

Slyšel jsem mírný hluk z chodby, ale raději jsem zůstal sedět na pohovce, kde mě Harry nechal. Nechtěl jsem dělat potíže.
"Pane Bože!" Hlavou mi trhlo směrem ke dveřím, kde stála holka, která se podobala na Harryho.
Tak to je jeho sestra?
Hned přiběhla ke mně a začala mi čechrat vlasy a štípat mě do tváří. "Ten je rozkošný. Harry, dobře sis vybral. Mám chuť si ho vzít do kapsy, je tak maličký." Na to jsem se ale zamračil. Vždyť nejsem až tak malý.
"Ale lásko, chceš abych žárlil na přítele tvého bratra? Už jen to zní divně," zasmál se nějaký kluk a objal ji kolem pasu.

"Já tu holku jednou zabiju!" Zasmál jsem se nahlas, když jsem vešel do obýváku, kde se má sestra už úplně rozplývala nad m'ým koťátkem, které nazlobeně krčilo obočí. Asi mu připomněla, že je maličký, akurát tak k zulíbání! Spokojeně jsem skočil k němu a přitáhl si ho do objetí.
"Sestřičko má milovaná, Loui je jenom můj, tak se na něj ani nakoukej, protože co je moje, na to se nešahá a ty to moc dobře víš, že jo?" zeptal jsem se s pozdviženým obočím.
"Ale vždyť jo Harry, no tak klid. Takového zajíčka bych si možná ráda vychutnala." mlaskla a následně se zasmála. Ona se prostě nezměnila.

Vím, že to na první seznámení a návštěvu jeho rodiny celkově bylo nevhodné, ale přesto jsem na ni vyplázl jazyk, jakmile si mě Harry k sobě přitáhl. Ale jemu se to asi nelíbilo a se smíchem mě štípl do boku. Omluvně jsem se na něj podíval.
"Jste spolu rozkošní. Asi z vás dostanu cukrovku," zasmála se a sedla si naproti nám i se svým přítelem.
"I vám to spolu přistane," usmál jsem se na ně.
"To je krása, celá rodina hezky pokopě." Všichni jsme se podívali na Anne s Dessem, kteří stáli ve dveřích a usmívali se na nás.