FUCK school ~ Larry ✓

36.

Bylo zvláštní se dívat, jak se Harry snaží opět neusnout a komunikovat s profesorem Paynem na druhé straně hovoru. Jeho hlas byl vážně špatný, nebylo něco v pořádku, ale já jen doufal, že se z toho vyleží a všetko bude v pořádku... On bude hlavně v pořádku.
Harry poděkoval a složil hovor, také mobil odložil na stolek.
"Tak jak? Vyřízeno?"

"Áno zlatíčko, všechno..." Zívl jsem a mé oči se sami od sebe zavřeli, opět. Spal jsem dlouhým tuhým spánkem, který nic a nikdo nerušil. Když jsem se však vzbudil, můj zdroj tepla byl pryč, byl jsem tady sám, smutně jsem hlavu vrátil do poůvodní pozice.
"Loui? Jsi tady? Zašeptal jsem, koukl se na hodinky a málem jsem dostal infarkt. Bylo 10 hodín ráno!

Někde v noci, krátko po něm, jsem usnul i já. Spal jsem dlouho, i když on déle.
Ráno jsem se vzbudil asi pár minut před Harrym. Šel jsem do kuchyně, abych mu mohl udělat snídani a teplý ovocný čaj. Také jsem hledal něco na to jeho hrdlo, ale nic jsem nenašel. Asi budu muset později zajít do lékárny, když se to nezlepší.
"V kuchyni lásko, za chvíli jsem u tebe!" řekl jsem hlasneji na jeho otázku a už vzal jeho šálek čaje do ruky a šel za ním.

Bože, on je tlakové zlatíčko, jak se o mě nádherně stará, tohle mu budu muset nějak oplatit. Najednou se objevil i s čajem a talířem v ruce. Opatrně jsem se posadil, abych se zády opřel o gauč. Loui mi ihned do dlaní vtiskl teplý hrnček.
"Jsem rád, že jsi tu se mnou..." zašeptal jsem a opravdu mě těšilo to, že se tady chová jako doma.

"Přece bych tě tady nenechal tak nemocného samotného. Navíc jsou za chvíli Vánoce a ty musíš být fit. Snad nechceš svátky proležet v posteli," zasmál jsem se a rukou mu prohrábl dlouhé kudrlinky, které mu mírně spadaly do čela.
Hrnek ještě s čajem odložil na stolek před gaučem a objímajíc se ke mně přitulil, až mě svalil pod sebe a leželi jsme tam tak v objetí, on s hlavou v mé hrudi a já s prsty v jeho vlasech.

Byl tak maličký, tak můj, tak nádherný.
"Lásko, nedusím tě?" zeptal jsem se se psími očky a pomaloučku jsem ho líbal na maličký hrudník, který se pomalu zvedal a zase klesal.
"Pokud ano, řekni, lehnu si jinak," nabídl jsem, ale on mi jenom prohodil vlasy dopředu a začal si s nimi hrát. Cítil jsem se lépe než včera, pořád jsem se ale cítil bídně.

S láskou v očích jsem se na něj podíval a nechal ho hezky dál ležet na mé hrudi. Hrál jsem se mu s vlásky, aby se mu pohodlněji leželo a odpočívalo.
"Klidně lež, je mi takhle dobře, miláčku," řekl jsem tichým hláskem a dal mu pusu do vlasů.
"Jen, prosím tě, pij ten čaj, nebo ti vystydne a ten už ti moc k uzdravení nepomůže, snad jen uškodí," pousmál jsem se a zadíval se mu do očí. Bradu měl opřenou o mou hruď a hleděl na mě.
"Co je?" usmál jsem se na něj a on na mě také.

"Přijde mi roztomilé, jak se o mě hezky staráš, když bych se měl starat já o tebe," zašeptal jsem mu do hrudi a pohladil ho po jeho maličké hrudi.
"Moc tě miluji. Jsi pro mě neuvěřitelně důležitý." Zamumlal jsem znovu a sebral si k sobě čaj, který jsem na pár doušků vypil.
"Výborný."

"Jednou se přece role můžou vyměnit," zasmál jsem se lehce. Byl jsem rád, že se někdy můžu postarat i já o něj. Byla to hezká změna. Alespoň na chvíli.
"Udělám ti ještě jeden?" optal jsem se jo a poukázal na hrnek v jeho ruce. Už jsem se chtěl posadit, když mě bolestivě píchlo v pozadí a se mnou trhlo. Asi už dlouho namáhám bolestivý zadek.

Zasmál jsem se nad tím, jak uckl, jak ho asi zadeček zabolel.
"Moje zlato." Usmál jsem se a podal mu můj hrnek, měl jsem chuť na jěště jeden. Věděl jaký mám rád, a tak jsem jenom v klubíčku čekal na moji lásku a čaj. Zapl jsem si raději počítač, abych aspoň něco udělal.

S úsměvem jsem si od něj převzal černý hrneček a šel do kuchyně. Zatímco se vařila voda na čaj, trochu jsem si pošouchal rukama zadek, ať mě tolik nebolí.
Zalil jsem Harryho oblíbený čaj vodou a vrátil se za ním.
"Pracuješ?" zeptal jsem se neklidně a položil před něj hrnek. Nelíbilo se mi, že pracuje, měl by odpočívat a dodělat to až mu bude lépe...

"Jenom trošku, zamumlal jsem a zkoumal nové struktury dortů a taky objednávky a otevíraní nové cukrány tady v Londýne, a taky návrh cukrárny." Usmál jsem se na něj a políbil ho na líčko.
"Někdy tě vezmu do některé cukrány, dobrá?" zeptal jsem se ho a přitáhl si ho do objetí na gauč.
"A lásko, jaké chceš svátky? Tradiční nebo něco specialního?"

"Speciálního?" Nadzvedl jsem obočí, pohodlněji jsem se posadil na jeho klíně a sám sebe poupravil v jeho objetí. Zadíval jsem se mu do očí a hledal odpovědi...
"Co tím máš na mysli?" Naklonil jsem hlavu na stranu a usmál se. Nevím, co on považuje za speciální a co za tradiční svátky. Mně stačí hezky společně oslavit dva svátky po sobě. Pokud si pamatuje, že mám mít narozeniny ovšem. Ale i kdyby zapomněl, vůbec mi to nevadí, já jsem rád, že jsem s ním a to mi ke štěstí stačí!

Opatrně jsem se odstrčil, protože jsem dokončoval objednávku obřího medvěda pro Louiho k narozeninám, a taky jsem mu koupil náhrdelník k vanocům a pak jenom drobnosti.
"Speciální, co se týká zvyků nebo jídla, jestli máš speciální požadavky, zlato," usmál jsem se a narovnal se zpět, abych ho políbil.
"Nějaké zvyky, co máš zaužívané nebo je máš rád."

"24. trávime pokaždé celá rodina po kopě a večer máme večeři ze salátu a lososa. Kolem osmé pak všichni s kakaem usedneme na gauč a koukáme na vánoční pohádky, nebo na různé filmy, dokud neusneme. Pak ráno oslavujeme pod stromkem Vánoce a rozbalujeme dárky," pousmál jsem se. "Tedy aspoň to tak vždy bylo..." povzdechl jsem si. Asi tři roky už moji rodiče nic podobného nedělají, jen vždy se oba samy vezmou někam pryč z Británie a sestřičku šoupnou k babičce. Nevím, kdy se to pokazilo, ani proč. Ale vždy proto večer zapálím svíčku, abych se mohl zavzpomínat na ty časy," pousmál jsem se a přitulil se k němu.
"Nic speciálního jsme nedělali a ani já sám nedělám, jen v klidu oslavuju svátky," zasmál jsem se a věnoval mu pusu na hranu čelisti.
"A ty máš něco speciálního?"

"Protože jsem procestoval velikou část Evropy, osvojil jsem si zvyky odtamtud. Už dlouhá léta travím Vánoce sám, 24. si udělám večeři, rozbalím dárky, které mi pošlou přátelé a následně 25. pokaždě jedu za mými rodiči, protože je to den, kdy se má oslavovat rodina. Jedu k nim domů, spíš letím, protože momentálně žijí i s mou sestrou v New Yorku. A no... Rád bych, kdyby si šel tento rok se mnou." Konec jsem zašeptal a koukl do země na mé ruce, které se mírně třásly.
"Pokud nebudeš chtít... zůstanu s tebou klidně doma, ale rád bych svátky trávil jako pokaždé s rodinou. Aspoň by tě poznali...."

Překvapeně jsem se od něj odtáhl a studoval jeho tvář. Jeho pohled směřoval do země, jakoby se bál, co mu na to řeknu.
Pousmál jsem se. No snad ho nebudu odtrhávat od jeho rodiny...
Políbil jsem ho na rty, aby se tolik nebál a po chvíli se odtáhl. Na mých bocích jsem zacítil velké ruce.
"Rád s tebou půjdu za tvou rodinou, jen mám malinko strach," zasmál jsem se tiše a podrbal se za krkem.