FUCK school ~ Larry ✓

16.

On opravdu usnul počas jízdy! Bože, ten byl tak roztomilý.
Na chvilku jsem musel zastavit a vyfotit si ho. Nová tapeta! Pak jsme samozřejmě pokračovali v cestě až domů.
Když už jsme byli při jeho domě, byli 4 hodiny. Jěště hodně času.
"Louisii, vstavej," zašeptal jsem mu do ouška a jeho mírně trhlo. "Klid, jenom už jsme tady."

Překvapeně jsem zamrkal a rozhlédl se kolem. Byl jsem v autě, Harryho autě, před mým domem.
Najednou se dveře na mé straně otevřely dveře a objevili dvě ruce, které mi pomohli ven. Usmál jsem se na něj a i s ním šel nahoru.

Byl tak roztomilý, když se snažil neplést si nohy u toho jak šel po schodech k jeho bytu. Ke konci jsem ho už nesl. Odemkl a vešli jsme dovnitř. Se smíchem jsem ho položil na gauč a dal pusu na čelo. Kim jsem dal jíst. Předtím než jsem odešel, sklonil jsem se nad jeho rty a políbil ho. "Uvidíme se zítra ve škole, nezapomeň na zkoušení na praxi," zašeptal jsem než jsem sešel dolů a jel ke mně.

Chvíli jsem se z gauče díval na již zavřené dveře a prsty si jel po rtech. Chtěl jsem ty jeho sladké malinové polštáře cítit na těch svých pořád. Ale nemohl jsem. Beztak mě po chvíli dostala únava.
Ráno jsem vstal na zvuk budíku, který si ani nepamatuju, že bych si ho byl nařídil. Ale byl jsem za něj rád, jinak bych meškal do školy. Rychle jsem do sebe kopl snídani, u převlékání nakrmil i Kim a rychle běžel do školy, abych to stihl. Naštěstí ano.

Dojel jsem domů, bylo tam tak ticho. Vyložil jsem všechno lyžařské vybavení do volného pokoje, aby se hezky vysušili. Udělal jsem si večeři, při které jsem nakonec na gauči vytuhl.
Ráno jsem se umyl, nasnídal, sebral si podklady a šel do školy. První 3 hodiny jsem měl s mou třídou, čekala je zkouška a na 4. hodině jsem jim suploval, to jim asi jenom pustím film. Došel jsem do školy, těsně před prvním zvoněním, takže jsem měl jěště 10 minut - přesně na převlečení, stejně jako mí žáci.

Doběhl jsem do třídy a věci si složil k lavici, kterou pro nás obsadil Niall a rychle se upravil a nasoukal do rondonu. Nechtěl jsem udělat chybu jako minule, takže i vlasy šli do copu, i když těžce.
Zazvonilo a o chvíli pro nás Har-... teď vlastně už pan Styles, přišel a zavedl nás do kuchyně.
Postavil jsem se ke svému pultu a čekal na pokyny učitele, které jsem stejně už znal, ale musel jsem si je stejně vyslechnout.

Všechni byli připravení a Lou měl upravené vlasy jak se má... výborně!
Zavedl jsem je do naší kuchyně a koukl se zpoza mé katedry na všechny. "Dnes si dáme malý test ve vytváření pomocí cukru. Každý z vás mi za následující 3 hodiny vytvoří 3 ptáčky a 3 květy, které se budou dát umístit na koláč. Uděláte přesně tyto věci," domluvil jsem a zapnul projekci na stěnu za mnou.
"Máte na to 2 a půl hodiny. Do práce! Je to známkované!"

Dobře, teď se jen soustředit a nepokazit to. Všichni jsme se dívali na projekci a pak nastejno začli pracovat. Každý si namíchal směs, všechno připravil a dal se do dělání pokusů o ptáčky a květy. Nešlo mi to! Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči. Soustředil jsem se a v paměti zalovil, jak jsme ty ptáčky dělali spolu s Harrym.
A povedlo se!! Hned jsem začal dělat i ty další dva a pak květy.

Koukal jsem se na všechny a pohled se mi zastavil na Louim. Nedařilo se mu to, asi po 20 minutách se už klepal a já mu chtěl jít pomoct, i když by to vypadlo blbě. Na mé štěstí se najednou zastavil a zavřel oči. Jemně pohyboval rukama a pak se usmál. Šlo mu to nádherně. Možná si představil, jak jsem ho to učil. Hotové to měl půl hodiny před koncem. Viděl jsem na nich, že jenom někteří to doma zkoušeli a pan Horan mezi nima nebyl. Měl udělaný jenom jeden žalostní květ, který se téměř rozpadal. Tohle mu nešlo...

Spokojeně jsem se na svůj výtvor podíval a poklidil po sobě věci. Pár chvil po mně měli hotovo i další mí spolužáci.
Byl jsem rád, že už to mám za sebou, už jen počkat na zhodnocení a známku.
Celou místnosti se ozýval zvonek, který držel Harry v rukou a se slovy 'čas vypršel' nás zastavil. Každý se postavil ke svému pultu, někteří i k nedodělané práci.

Začal jsem koukat po pracích, některé byli opravdu krásné a podařené, ale byli i tací, co před sebou měli jenom černou hroudu ničeho, nebo když jsem do toho ťukl perem, sesypalo se to. Šel jsme od zadu až do předu, kde byl pan Horan a Loui. Nejdřív jsem šel za Louisem.
"Pane Tommlisone, výborně, od minulé hodiny jste se neuvěřitelně zlepšil. Nádherná práce, najlepší ze třídy. Jedna plus," zhodnotil jsem potom, co jsem všechny výrobky vyskoušel. Přešel jsem k Horanovi a koukl se na jeho práci, nakonec to stihl... Skoro, měl 3 květiny a jednoho ptáčka. Skontroloval jsem to a dva květy se mi rozpadli v rukou.
"Pane Horane, ne moc dobře, měl byste si to zopakovat a procvičit. Za 3," dokončil jsem a přešel ke katedře.
"Ukliďte, hodina končí, uvidíme se po přestávce!"

Rychle jsem uklidil a vydal se do třídy. Niall přišel o chvíli taky a sedl si sklíčeně vedle mě.
"Nialle notak, klid, příště to zvládneš, neboj," pohladil jsem ho rukou po zádech. On si jen povzdechl. "To určitě," pronesl sarkasticky a setřásl mou ruku z něj. Radši už jsem byl zticha a čekal, kdy škola skončí. Být s nabrušeným Niallem je někdy za trest...

Vešel jsem do třídy, kte byla mírná vrava. Usmál jsem se a kývl jim, ať si sednou.
"Potřebuji si dodělat několik věcí, máte volnou hodinu, jen prosím potichu, dobrá?" poprosil jsem a všichni přikývli. Já si začal dělat věci na notebooku a po očku sledoval Louise. Snažil se rozveselit Horana, který byl smutný. Téměř jsem zapomněl rozdat písemky. Podal jsem je klukům v první lavici, ať je rozdají a pokračoval v mé práci.

Niall se mnou odmítl komunikovat, i když já pořád mluvil.
"Nialle, no taaak, přece se nebudeš takhle tvářit kvůli známce. Vem si třeba jaký mám známky já," domlouval jsem mu, ale bylo to houby platný. Na jeho tváři se objevil úsměv až když uviděl jedničku na své písemce.
"No vidíš, jak šikovný jsi." Hned mě objal a konečně nebyl jako kupka neštěstí.

Propíchl jsem Horana pohledem! Šahá mi na Louiho. Nevadí, hodina proběhla jako nic.Když zazvonilo, zvedl jsem se a pohybem ruky naznažil Louisovi, aby šel za mnou na chodbu. Ujistil jsem se, že nás nikdo neslyší a podal mu papírek, ať za mnou přijde poobědě .
"Jsem rád, že se zlepšujete Louisi, jen tak dál!" pochválil jsem ho a šel si za svým. Měl jsem odučit ještě 3 hodiny a pak jsem zalezl do svého kabinetu.

Čekal jsem, co mi řekne, ale tohle... Wow. Skousl jsem si ret a když odešel, rozbalil jsem si ten papírek a uculil se. "Po obědě u mě v kabinetu," stálo tam. Tak stručný a tak... Milý. Ano!
Teď jsem doufal, že škola skončí co nejdříve.
"Co chtěl?" optal se Niall, když jsem se vrátil. "Nic moc, jen, že se lepším," pokrčil jsem rameny. A on to tedy nechal být. Díky bohu...
Pak to šlo rychle. Ani jsem se nenadál a už jsem stál před kabinetem PANA STYLESE a klepal na jeho dvere.