FUCK school ~ Larry ✓

40.

Tváře se mi jako na povel začaly zbarvovat do slabé červené. Raději jsem mu rychle věnoval dvě pusinky na tvář, nebo tři, nevím přesně.
"A doufám, že né poslední, nechtěl bych už být bez tebe zlato," pousmál jsem se a pohladil ho po tváři a vlasech. On se také na mě usmál.
"Budou to krásné svátky!"

"Určitě ano. Mám ve zvyku na Vánoce jíst v 6, takže máme hodinku. Běž se převlíct zlato a já půjdu zabalit jěstě poslední dárky. A obleč si něco hezkého," zamumlal jsem mu jěště do ouška chvíli předtím, než jsem se od něj odtáhl. Sám jsem se rozešel do pokoje, kde jsem měl dárečky a začal je balit. Když to bylo hotové, oblékl jsem se do černé košile s jemným zdobením, kterou jsem si nechal jemně rozepnutou a k tomu rudé kalhoty a řetízek od rodičů. Vyšel jsem ven a dal všechny dárečky pod stromeček.
Šel jsem prostřít stůl pro nás dva, dal jsem tam svíčky, talíře, příbor a taky cukroví a ovoce v mísách. Najednou se ve dveřích objevil Loui. Vypadal kouzelně!

Byl jsem ještě chvíli v ložnici a bral dárky pro Harryho, které jsem rychle dal k těm ostatním pod stromeček, než jsem se vrátil za Harrym. Měl jsem na sobě černé džíny a krémový svetr. Na krku mi již od rána visel řetízek od Harryho. Vlasy jsem jen hodil rukou na stranu a doufal, že to není moc obyčejné.
"Vypadáš krásně," usmál jsem na něj a po chvíli si skousl ret.
Krásně hříšně, lépe řečeno...
Šel jsem k němu a podíval se na plný stůl. "Všechno je krásné. Dokonalé Vánoce s tebou."

"Nejhezčí Vánoce s tebou, ale teď sedej, jde se jíst." Usmál jsem se na něj, nalil mu pohár vína a sobě, samozřejmě, taky. Naložil jsem mu polévku a sám se pustil do jídla. Loui se na to nejdřív tak divně koukal a když ji dal do úst, nehezky mu zkřivilo úsměv.
"Kyselá?" podpíchl jsem ho a podal mu chleba. "S tím je to lepší."

Nevěřil jsem, že by mohla být lepší. Byla dost kyselá. Ale pak se to vážně zlepšilo, bylo to lepší. Dokonce mi to i chutnalo.
Spokojeně jsem dojedl polévku, počkal na Harryho a pak pro oba naložil salát s lososem. S chutí jsem to všechno snědl. Harry byl výborný cukrář i kuchař, to jsem musel uznat.
"Hmm, výborné, Hazz," olízl jsem si rty na pravdu mých slov.
Tak dobře jsem se dlouho nenajedl...

"Jsem moc rád, že ti chutnalo. A teď cukroví." Usmál jsem se a položil před nás veliký talíř se sladkým. Oba jsme si dali pár koláčků a pak jsem zazvonil zvonečkem na znak toho, že je čas na dárky. Loui se tam hned rozběhl jako malé dítě.
"KDo si rozbalí první? Já nebo ty, kotě?" zeptal jsme se, zatímco jsem se hodil na gauč.

"Ty jsi starší, ty máš přednost," zasmál jsem se a podal mu jeden z mnoha dárků, které pod stromečkem byly a o kterém jsem věděl, že se uvnitř skrývá fotorámeček s naší společnou fotkou, kterou jsme si pořídili na lyžovačce.
"Navíc, já první rozbaloval už ráno, takže jsi na řadě," mrkl jsem na něj.
Doufal jsem, že se mu pak budou líbit i další dárky, v podobě: hodinky s vařečkou a lžící místo ručiček, zástěru s nápisem "sladký uvnitř i zvenku", mikinu v jeho oblíbené barvě, hrníček s nápisem "I love you to the moon and back" a speciální věci na zdobení dortů, protože jsem slyšel, jak už jsou ty jeho staré na nic.

Otevřel jsem rámeček, kde byla naše společná fotka, oba jsme se tam smáli a bylo to pravdu nádherné! Pokračoval jsem dál... hodinky, mikina a hrníček byli rozkošné, ale ta zástěra! No já jsem se skoro neudržel a vybouchl smíchy... Dokonalá!! A pak mi podal jěště jednu velikou krabici, celkem jsem se ji bál otevřít. Něco tam cinkalo, děsilo mě to. No když jsem to otevřel, témněř mi vypadly oči z důlků! Tahle sada byla dokonalá, od mé oblíbené značky. Má výbava už byla stará, ale nějak jsem nestíhal si jít koupit novou.
"Lou to jsi neměl ,muselo tě to stát strašně moc peněz!" zašeptal jsem s rukou na rtech a hodil se mu kolem krku.
"Tak moc děkuji! Všechny jsou nádherné! Tak a teď ty kotě." Dokončil jsem a vytáhl nejdřív ty normální. Bylo to několik mikinek, pak úplně nový rondon s jeho ménem zdobený stříbrnou a tyrkysově-modrou nití. Dál dostal taky několik gumiček, černé těnké, aby se mu ztráceli ve vlasech.
A pak to přišlo, už ty trošku jiné dárečky. Sebral jsem do rukou první, ve kterém se ukrývalo krajkované spodní prádlo a koukal na jeho reakci.

"To je krásné, moc děkuju," objal jsem hoa přitulil jsem se k němu. Pak mi ale dal do ruky další dárek. Překvapeně jsem se na něj podíval. Další?
Posadil jsem se zpátky na chlupatý koberec, kde se mi dobře sedělo a začal jsem rozbalovat i tento dárek.
Dech se mi zadrhnul v hrdle, srdce mi začalo bít jako o život a já se zmohl jen na skousnutí si rtu. Bříšky prstů jsem přejel po materiálu krajkových kalhotek. Byly krásné, vůbec jsem ale nečekal, že by mi Harry něco takového dal.
Podíval jsem se na něj překvapeně. "Já..." vydechl jsem. "Jsou krásné."

Vypadal opravdu zaskočeně a mé srdce mi chtělo téměř vyskočit z hrudě. No když řekl, že se mu líbí, byl jsem tak šťastný. Podal jsem mu další balíček, kde byly ty nádherné podvazky, do kterých byl ale zamotaný i lubrikant a tím pádem přicházela i ta otázka. Chtěl jsem se s ním dnes vyspat. Chtěl jsem to tak moc! Ale pokud ne, tak nevadí, počkám. Loui začal rozdělávat balíček, sledoval jsem ho a kousal se u toho do prstu.

Další? Zase? No on se snad zbláznil! Prohlédl jsem si ho. Byl dost nervózní, i když se to snažil maskovat.
Co v něm pro boha je?
Odendal jsem víko a málem jsem omdlel. Podvazky... Pane jo. Vzal jsem si je do ruky a zkoumal je. Jak jsem je vyberal, něci mi spadlo do krabice.
Pane Bože! To... Ono...
Opět jsem se podíval na Harryho, ale ten teď jenom klopil pohled na své ruce. Došel jsem po kolenech až k němu, ukázovákem jsem mu nadzvedl bradu a dlouze ho políbil.

Najednou mi Lou zvedl hlavu a já byl donucený se kouknout do jeho nádherných očí, ale asi jenom na sekundu, než se vpil do mých rtů a já zase do jeho. Byl jsem opatrný, nevěděl jsem, co má ten polibek znamenat. Jestli je na rozloučenou nebo jestli to znamená, že na to ani nemám myslet. Jemně jsem mu chytl ruku do mé a začal jsem se mu hrát s prsty.
"Lou... já, no... chtěl.... Já bych chtěl...."

Nejdřív jsem moc nevěděl, o čem to přesně mluví, ale jeho krátký pohled na lubrikant mi to jasně dal najevo. Zčervenal jsem a opět ho políbil, dlouze a s láskou.
"Chtěl bys?" zatahal jsem ho za ret a on dlouze vydechl. Otevřel na mě své oči plné naděje a lásky vůči mě.
"Tak já se jdu... převléci?" zčervenal jsem a zvedl se.

"Já, no... eh... Počkám tě v ložnici..." zašeptal jsem.
Ložnici jsem přichystal na tuto chvíli, jenom jsem jěště zapálil svíčky a popravil polštáře. Pak jsem jenom čakal na zemi před postelí na velkém chlupatém koberci. Byl jsme si tak nejistý a koukal se na dveře, kde se měl za chvíli objevit Loui. Když se tam však opravdu zjevil jenom v jemném župánku, bílých kalhotkách a podvazcích, zůstal jsem jenom nemě zírat. Kdzž jsem se vzpamatoval, rychle jsem se zvedl z podlahy.
"Jsi nádherný...."

V koupelně jsem se celý vysvlékl a natáhl na sebe bílé krajkové kalhotky a k tomu podvazky stejné barvy. Prohlédl jsem se v zrcadle a doufal, že se mu budu líbit, když to tak pěkně přichystal.
Natáhl jsem ještě na sebe župan a šel za ním do ložnice, kde už na mě čekal spolu s přichystanou postelí a svíčky.
"Líbí?" optal jsem se a on přišel ke mně, vzal si mě k sobě za boky a přikývl mi do něžného polibku.
"Je to tady krásné lásko," zašeptal jsem.

"Pro takovou nádhernou bytost jako jsi ty jenom to nejhezčí a jenom to dokonalé," zašeptal jsem mu do rtů. Jemně jsem po každém přejel zuby a pak jsem je jemně pohladil prstem. Zvedl jsem pohled a položil ho na postel plnou kvítky. Sundal jsem si kalhoty a zůstal jenom v boxerkách a rozepnuté košeli. Jemně jsem se nad něj nahl a vpil se mu do rtů.
"Tak moc tě miluju."

Omotal jsem mu ruce kolem krku a přitáhl si ho blíž k sobě. Zdál se mi tak daleko, hlavně jeho rty. Proto jsem ho políbil, abych ho měl co nejblíže.
"Já tebe taky, Hazz," zašeptal jsem mu nazpátek.
Jednu nohu jsem omotal kolem jeho pasu a on mě okamžitě chytil za stehno, kde mírně zaryl nehty. Malinko se třásl, byl nervózní, ale já nevěděl proč.

Bál jsem se... Opravdu jsem se bál. Můj poslední vztah nedopadl vůbec dobře... a od té doby jsem s nikým nespal, protože jsem tu hranici nevěděl překonat. Ruce se mi třásly jako kdyby tady bylo -18 stupňů a celé mé tělo bylo ztuhlé jako kus železa. Čím víc jsem se ho dotýkal, tím víc se mé prsty třásly.
"Promiň Loui..." zašeptal jsem a rýchlostí blesku jsem se přesunul do koupelny a zamkl se.
Nedokázal jsem to... sklamal jsem ho...