FUCK school ~ Larry ✓

22.

Jeho vzdych lahodil mým uším. Ale nelíbilo se mi, když mě ze sebe sundal. Na jeho klíně se mi sedělo líp!
Ale tak nic no. Hlavu jsem si tedy opřel o jeho rameno a užíval si tento okamžik.
"Máte na dnes ještě nějaké plány, kromě masáže ve vířivce, pane Stylesi?" ušklíbl jsem se a políbil ho na tvář.

Zacítil jsem na svém krku jeho dech. Neudržel jsem se a převrátil jsem se nad něj.
"Moc rád bych vás přetáhl, pane Tommlisone, to místo je asi pro mě jěště zapovězené. Tak tedy vykoupat se a jít si lehnout."

Zalapal jsem po dechu. Řekl to na rovinu a se mnou to dělalo divy.
Chvíli jsme tiše seděli ve vířivce, než se se mnou na svých rukách zvedl a oba nás zabalil do huňaté osušky. Přilepil jsem se celý na něj a nechal se nést až do ložnice.

Zůstal ticho, ale čekal jsem to. Pokaždé, když jsem popustil uzdu své úchylné stránce, dopadlo to špatně.
Uložil jsem nás oba do postele hodil po něm pyžamo. Sám jsem se šel převlíct do koupelny a vrátil se k mému klubíčku. To už spokojeně oddechovalo, tak jsem se k němu přitulil a usnul.

Oblékl jsem si pyžamo a mírně sklesle si lehl do postele, ale také i trochu rád. Já... Čekal jsem, že Harry svá slova splní, ale popravdě jsem to ještě nechtěl.
Zmatený sám sebou jsem se zachumlal do peřin a usnul. Než jsem úplně usnul, cítil jsem ještě teplo jeho těla na tom svém. Až tehdy jsem mohl s klidem usnout.
Ráno jsem se vzbudil první. Ranní sluneční paprsky mě Šimrali do nosu a já se usmál. Dnes bude určitě hezky.
S úsměvem jsem se otočil na mého prince, který pořád ještě spal. Věnoval jsem mu malinkou pusu na nos, jenž hned poté skrčil. Tiše jsem se zasmál a políbil ho na rty.

Spinkalo se mi strašně hezky, když jsem se v spánku tulil k mému koťátku. Ráno mě ale probudilo polechtání na nose.
"Dobré ráno Louisi," zašeptal jsem jěště se zavřenými očima a spokojeně vydechl. Vím, šli jsme sem lyžovat, ale asi bych zůstal celý den v posteli, tulil se a nic nedělal.
"Opravdu se ti chce jít na svah?" zeptal jsem se s mírným smíchem. Vždyť můžeme jít lyžovat i zítra a dnes si společně oddechnout.

Musel jsem se usmát. On po ránu vždy vypadá tak hezky.
"A to se tady chceš celý den jen válet?" Zasmál jsem jeho spokojenému výrazu a prikývnutí. "Ty můj, lenochu, jeden." Přitulil jsem se k němu a celým tělem si na něj lehl.
"Takhle si to ty představuješ?" zamumlal jsem do jeho hrudi. Je pravda, že to bylo skvělé.

Když si na mě lehl, musel jsem slastně zavrnět a spokojeně přikývnout. Přesně tohle jsem potřeboval a chtěl.
"Takhle můžeme zůstat dnes. Sníme všechno, co pokojová služba nabízí, a pak zítra můžeme jít lyžovat. Bereš?" navrhl jsem, zatímco jsem pořád neotevřel oči.

Jeho ruce mě hladili po zádech a já spokojeně ležel. Moc se mi to líbilo, i celý jeho nápad.
"Zní to fantasticky, Harry," usmál jsem se a políbil ho na tvář. Tedy chtěl jsem, ale trhl hlavou a mé rty se ocitli na těch jeho. Ruce jsem mu zapletl do vlasů a užíval si polibek.

"Jsem rád, že souhlasíš." Zavrněl jsem a jel rukou přes jeho jemné záda, až na zadek, který jsem jemně poplácal a zmáčkl v jedné mé dlani.
"Mám jěště jeden nápad, ale s tím asi souhlasit nebudeš."

Mírně jsem se lekl, když jsem ucítil jeho ruku na mém pozadí. Hlavu jsem otočil tím směrem, jeho dlaň svírala jednu z mých půlek. Byl to zajímavý pohled.
"Aaa, co je to za nápad?" optal jsem se a natočil hlavu opět jeho směrem.

Bavil mě tím, jak se tvářil, že neví o čem mluvím.
"Žačko má, vy víte, o čem muluvím. Měli bychom si promluvit o vašem prospěchu." Zasmál jsem se a jemně jeho nádherné pozadí zmáčkl v ruce.

Když mi opět zmáčkl zadek, nyní oběma rukama, mírně jsem se při tom posunul o kousek dopředu a otřel se o něj.
Oh, bože!
"A jaký myslíte, že můj prospěch je, pane učiteli?" zasmál jsem se trochu.

Hrál se mnou, to jsem rád. Bude zábava.
"Velmi špatný, přímo příšerný!" zasmál jsem se acsvrnknul jem mu do jedné půlky zadečku.
"A víte, co se dělá takovým žáčkům, jako jste vy? Tak špatní studenti si zaslouží trest!"

Bože, on to dělá naschvál! Ale teď už opravdu!
Nechal jsem ho tedy, ať si s mým pozadím dělá co chce. Ruce jsem mu dal na tvář. Pohladil jsem ho po ní a jednou rukou mu zajel do vlasů, za které jsem mírně zatahal.
"A jaký trest si podle vás zasloužím?"

Tvářil jsem se, že přemýšlím a přitom jsem hladil jeho půlky.
"Hmmm.... Copaaak..... Snidaně?" zasmál jsem se a zvedl se do sedu. Sebral jsem seznam jídel a objednal nám dokonalou snídani.

"Cos objednal?" optal jsem se. Nechtěl mi to říct. Jen vrtěl hlavou. Tak jsem nahodil štěněcí a smutný pohled, ale ani to nezabralo. Na chvíli jsem se zamračil.
"Ale pane Stylesi, proč mi to neřeknete? Budu hodnýý..."

"Objednal jsem úplně všechno, co máš rád, k tomu mé koláče a taky dva obří hrnky kakaa," zavrněl jsem mu do klíční kosti.
"Miluju, když se usmíváš!" Koukl jsem se na tu jeho malinkou tvářičku.

Zaculil jsem se. "Mně se víc líbí tvůj úsměv. I tvůj smích. Tvoje všechno. Ty celý." Usmál jsem se a dal mu pusu na čelo.
"Ale jsem zvědav na tu snídani," zasmál jsem se.

"Ale ale, nelži, ty si jako květinka," broukl jsem a shodil ho do peřin, kde jsem se k němu tulil. Byl jsem už hladový,tak jsem doufal, že snídani přinesou co nejdřív. A opravdu za ani ne 10 minut už na naše dveře někdo klepal. Vstal jsem a šel ke dveřím. Otevřel jsem a za nimi stál vozík s jídlem.
"Louiii, snídaně!!"

Byl mazlivý, ale rozhodně i hladový, to nešlo popřít. Pořád mě okusoval a zřejmě si myslel, že to necítím. Ale... já se reálně bál, že mě sní!
Naštěstí snídaně dorazila brzy.
Vstal jsem z postele a přesunul se do kuchyně, kde Harry už dával snídani na stůl.

Skládal jsem všechno jídlo na stůl a spokojeně se usmíval. To, že je tady koutek na jezení, jsem si všiml až teď. Hodil jsem se do velikého křesla a počkal na Louiho, který přišel za chviličku a při tom kroutil boky. Potvora jedna!

Moc dobře jsem věděl, co to s ním dělá. Sám mi to přece jen řekl. A proto jsem to udělal.
Malinko jsem pohupoval boky a došel až k němu. Na stole již byla snídaně a já si mlsně olízl rty, přičemž mi i zakručelo v břiše.
"Voní to skvěle," usmál jsem se spokojeně.

"Vím, sedni si broučku a nekruť už zadkem, jinak tě přetáhnu na tomhle stole," zavrčel jsem mírně. Můj zvířecí pud se nezapřel, v tomhle jsem byl vždy přímí, někdy však až moc.

Zčervenaly mi obě tváře a hořely, jako kdyby uvnitř mě vypukl požár a nešel uhasit.
Usedl jsem do křesílka naproti němu a pustil se do vynikající snídaně. Po očku jsem zkoumal Harryho. Měl rozšířené zornice a trochu zrýchlený dech.
Že bych ho až tak rozladil?

Ten andílek, který seděl naproti mě, mi dělal těsno v kalhotách. Tak moc bych ho chtěl. Jsem dospělý, mám své potřeby, myšlenky na jeho dokonalé, malé tělíčko s alebastrovou pokožkou... Harry klid! Raději jsem jenom jedl dál. Bylo to opravdu dobré.

V klidu jsme jedli. Můj žaludek se plnil dokonalým jídlem a byl jsem v přítomnosti ještě dokonalejší osoby.
"Harry? Je ti dobře?" optal jsem se ho, když najednou přestal jíst, až cinkl příbor o talíř. Bůh ví, co se mu honilo hlavou.
Prudce vstal od stolu, dobře že se židle nepřevrátila. A já ho jen nechápavě pozoroval.
"Co se děje?"

Pořád jsem ho pozoroval... jeho jemné črty, laskavý pohled a všechno, co jsem na něm miloval. Ale mé myšlení zastínili mé pudy. Musel jsem se jít vyvětrat, jinak bych mohl něco udělat.
"Vyvětrám se na chvíli, jenom jez."

Pomalu jsem přikývl, ale i dál ho pozoroval. Odešel od stolu, přesunul se do ložnice, tam na sebe něco rychle hodil a mrknutím oka byl pryč z nášho pokoje.
Překvapeně jsem zamrkal a raději se opět pustil do jídla, aby se nenaštval, že jsem neudělal, jak řekl.