FUCK school ~ Larry ✓

3.

Po tomhle ode mě raději odešel. Viděl jsem na něm, že by mě nejraději zabil.
Bože Louisi, co to s tebou je?! Jaks mohl odpovědět takhle!! Jsi ty vůbec normální?!!
S obtížemi jsem si svázal vlasy do culiku, i když to moc nepomohlo. Mám sice delší vlasy, ale ne na tolik, aby se mi do culiku vecpala i ofina. Ale když jsem viděl Stylesův naštvaný pohled, rychle jsem si z kapsy vytáhl dvě spony a připl si ji tak, aby mi nepadala do očí... Navíc jeho pohled se malinko zklidnil.
Do skladu jsem si zaběhl pro suroviny a uložil si je na stůl společně s věcmi. V hlavě jsem si promítal recept na andělské koláčky.

Naštvaně jsem obešel všechny, ještě jednou jsem se rozčílil nad jednou káčou, které prsa lezly až na pánev. Seřval jsem ji stejně jako Louise, ale o trošku víc.
Naštvaně jsem si sedl za katedru a začal si sepisovat poznámky o studentech.

Postupně jsem si připravoval těsto, krém, polevu, i trochu krému na zdobení.
Trvalo to půl hodiny než jsem se pustil do pečení.
Po hodině jsem na upečené těsto nandaval vanilkový krém s malou dávkou citronové šťávy. Nahoru ještě polevu z bílé čokolády a zdobit jsem začal až pak. Kde tam jsem udělal kytičky, dlouhé tahy roztopenou čokoládou, i kuličky z krému.
Naservíroval jsem to úhledně na talířek a úsmál se sám pro sebe.
Sice se kde tam počas pečení kolem motal učitel, který nás všechny znervózňoval, již polovina měla hotovo.

Pohled jsem zvedl až 10 minút před konecem. Ještě jsem se díval a když uplynula i poslední minuta, zapískal jsem na píšťalku.
"Tak konec, všechno položte! První Tomlinson!" zakřičel jsem. Pomalu šel ke mně i s koláčkem. Vypadal dobře. Spokojeně jsem se usmál, těšil jsem se až ochutnám. Sebral jsem vidličku, napíchl si kousek a vložil do úst. Očekával jsem nádhernou chuť, no když se to dostalo k mému jazyku, měl jsem pocit, že se pozvracím, bylo to tak slané! Ihned jsem to vyplivl a z mých očí šlehaly blesky.
"Jak jste si mohli splést sůl a cukr?! Po obědě vás čekám ve svém kabinetu!" zasyčel jsem naštvaně při pití vody. Nezdálo se mi, že by právě on byl ten, co by všechno osolil.
Zvedl jsem se a šel k jeho stolu a postupně okoštoval všechny části. A hned jsem odhalil vinníka - citrónová poleva byla osolená, všechno ostatní bylo skvělé.
Posadil jsem se zpět za katedru.
"Pokračujeme. Po obědě budete mít možnost si to opravit, běžte zpět na své místo."

Bože, jsem tak pitomý! Jak jsem mohl! Co jsem to sakra za neschopnýho člověka.
"To se může stát každému," usmál se na mě Niall. Odstrčil jsem od sebe jeho ruku, jež mě hladila po rameni.
Ne, to se může stát opravdu jenom mně!
Čekal jsem na hodnocení ostatních studentů a uklidnilo mě jenom to, že ještě dva pohořeli. Jenomže ti si alespoň nezve do kabinetu... Měli štěstí.
Začal jsem pochybovat, jestli je dobře, že jsem vůbec zde, ale když už, tak na opravě předvedu, co ve mně je!

Úspěšně jsem přežil ochutnávku všech zbylých dezertů a zapsal si všechy výsledky. Byli šikovní, ale dvě holky byli beznadějné! Upekly perník, který byl spálený a tvrdý. Raději jsem zalezl do kabinetu. Pak jsem šel na oběd, po kterém jsem měl prax s 4, ročníkem. Povídali jsme si, měli umění čokoládového zdobení. Tenhle okruh jsem měl rád a taky jsem si to užil.
Po 3 hodinách jsem se vrátil do kabinetu. Chvilku po tom, co jsem si sedl, zaklepal někdo na dveře. Věděl jsem, kdo to je.
"Vstup, Louisi."

S hlavou sklopenou, s pohledem na špičce mých bot, jsem vstoupil a potichu zavřel za sebou dveře. Tiše jsem tam stál a cítil zkoumavý pohled na sobě.
"Chtěl jste, abych po obědě přišel... Na opravu," řekl jsem a čekal co se bude dít.
Slyšel jsem pouze jeho tichý dech. Ale v té chvíli by bylo slyšet i dopad špendlíku na zem, takové bylo ticho.
Mohl jsem se jen modlit, aby nebyl moc naštvaný a abych mohl být co nejdříve doma.