FUCK school ~ Larry ✓

9.

Byl opravdu roztomilý, všechno pro něj bylo nové a byl tak nezkušený. A já měl být tím, kdo ho do všeho zasvětí.
"Já říkal, že jsi roztomilý, princezno," zašeptal jsem mu jemně do ouška a foukl na něj až se zatřásl. Byl citlivý, na každičký malý dotek jeho tělo prakticky ihned reagovalo.

Zamračil jsem se na něj, to mi on dělá naschvál tohle.
Jak chce...
Sehl jsem se k jeho krku a začal mu na něj dávat pusinky, načež se on začal smát, ale ne na dlouho. Začal jsem ho totiž kousat a kůži sát.
Naslouchal jsem, co za zvuky vydává a moc se mi to líbilo. Ale stejně mě od jeho krku odtáhl.
Vždyť jsem mu ten cucflek ještě nestihl udělat!

Užíval jsem si jeho péči, kterou mi věnoval.
"Hej, ty můj neposlušný žáčku! Nezlob, jinak půjdu pro makarenka," vyhrožovl jsem se mu se smíchem. Naše stará profesorka tak říkala dlouhému dřevěnému prutu, kterým nám šlehala přes ruce, když jsme něco na praxi dělali špatně.
"A nepoužiju ho na ruce, ale na něco jiného."

Ajaj, to by neudělal.... No, když jsem viděl jeho pohled, určitě udělal...
"Ne, já už budu hodný." Usmál jsem se na něj a zamrkal řasami. Harry se spokojeně usmál a přitáhl si mě zpátky na hruď, kde jsem vlastně neměl jak provokovat.
"Možná," špitl jsem, ale on to stejně slyšel.

Ten malý provokatér si chtěl asi opravdu hrát. Nahlas jsem se zasmál odložil ho kousek vedle a šel pomalým krokem do kuchyně, kde jsem vyráhl vařečku a šel zpět za ním. Seděl tam a koukal na mě jako na zjevení.
"Louisi, víš, co se dělá neposlušným žákům?"

Vykulil jsem na něj oči. Ne. Ne... Ne!!
Přibližoval se ke mně, chtěl jsem utéct, ale už jsem to nestihl.
Sedl si na gauč a mě si přitáhl k sobě na kolena, zadek jsem měl hezky vystrčený na něj.
"Harry, mysli na to, že jsi nemocný, co když ti přijde ještě hůř?" snažil jsem se z toho vymluvit.
Ale to už jsem cítil jeho ruce a u tu varecku na mém pozadí. Zalapal jsem po dechu.

Za srandy jsem zvedl vařečku, jako že ho jdu trefit, aby jsem ho vyděsil, no těsně před dotykem s látkou jeho kalhot jsem se zastavil.
"Jestli mi slíbíš, že budeš hodný žáček a teď se spolu stulíme na gauči a koukneme si film, tak nedostaneš ani ránu, platí?" zeptal jsem se se smíchem a přešel mu vařečkou přes záda.

Očekával jsem ránu, tak jsem zatnul zuby a zavřel oči. Ale ono nic. Pak když na mě promluvil, šťastně jsem se usmál.
"Ano, ano, budu hodný. Jen odlož tu vařečku," vychrlil jsem ze sebe a on se smíchem tak učinil. Vstal a šel vybrát nějaký film, než se vrátil, lehl si na gauč a přitáhl si mě k sobě.
Přitulil jsem se k jeho hrudi a ruce omotal kolem něj.
"Na co se to vlastně jdeme dívat?"

"Padesát odstínu šedi. Může být?" podpíchl jsem ho, než jsem uviděl ten zabijácký pohled v jeho očích.
"Psí duši, může být?" zeptal jsem se už se skutečným úsměvem a zapl film.
Loui se ke mně přitulil a já ho zmáčkl ve svém objetí. Byl jako plyšový medvídek, jenom ne tak měkký.
"Skoukneme to a pak už půjdeš domů, dobrá? Zítra máš školu" připoměl jsem mu, zatímco běželi úvodní titulky.

Povzdechl jsem si. "Jo. I když bych byl radši tady s tebou," pousmál jsem se a mírně ho zmáčkl a hlavu víc zabořil do jeho hrudi. On mi stisk oplatil a pak už jsme sledovali ten film.
Skoro celý jsem ho probrečel...
Harry se mi trošku smál za to, ale pak mě vždycky jen pohladil po vlasech nebo zádech a dal pusu na vrch hlavy.
Takhle bych zůstal už napořád.

On byl tak roztomilý, když po každém příběhu brečel. Já mu vždy dal pusu a trochu se zasmál. Byl roztomilý.
Když už film skončil, chvíli jsme se tulili, než jsem usnul. Byl jsem strašně unavený, takže jsem jenom tak odpadl. A doufám v to, že Loui sám odejde, aby zítra stihl do školy.

Dlouho jsem ho pozoroval, vůbec se mi od něj nechtělo. Byl tak klidný když spal. Rukou jsem ho pohladil po tváři. Nakonec jsem ale přeci jen vstal, protože jít domů musím už jen kvůli Kim. Ještě jsem ho přikryl dekou a šel potichu pryč.
Doma mě vítala Kim, s kterou jsem si chvíli hrál. Pak jsem se najedl a šel spát. Už bylo pozdě, dlouho jsem byl u Harryho...

Ráno jsem se vzbudil už mi bylo líp, no ne až tak dobře, jako když jsem byl včera s Louim. Uklidil jsem věci a udělal si pozdní snídani, která pozostávala z topinek a másla. Neměl jsem co dělat, mou pozornost upoutala kupa písemek na nočním stolku. Sebral jsem červenou propisku a začal jsem s prací.

Den ve škole byl na nic. Profesor, který zastupoval Harryho byl otřesnej. Každý od něj dostal během jedné hodiny pětku, protože se nás ptal na učivo, které máme brát až za nějakou dobu, v dalším ročníku nebo dokonce vůbec.
Nevím, jak Harrymu vysvětlím další kouly z historie. Foufal jsem, že se co nejdříve uzdraví. Ne proto, že chci, aby tady byl místo té tlusté koule bez mozku, ale aby mu už bylo dobře a byl se mnou...
Niall se mě i snažil nějak rozmluvit, ale já nechtěl. Už jsem chtěl být s ním, nebo alespoň s Kim, ta by mi náladu taky zvedla...

Písemky jsem opravoval opravdu dlouho a už mě to nudilo, pořád dookola špatné odpovědi, až jsem myslel, že je roztrhám. Pohled mi ale padl na můj telefón, co kdybych zavolal Louisovi, vždyť škola už mu skončila, možná by přišel. Dlouho jsem nád tím uvažoval, než jsem zvedl mobil a vytočil jeho číslo. Po dlouhé odmlce se konečně ozvalo 'haló'.
"Louisi? Nepřijdeš? Hrozně se nudím a nemám co dělat."

"Oh, ahoj Harry," usmál jsem se. Právě jsem kráčel cestou domů, když však padla jeho otázka, okamžitě jsem se otočil na patě a šel směrem k němu.
"Jo už jdu," vypískl jsem a složil telefon. Krok jsem zrychlil, abych byl u něj co nejdříve.
Dole u vchodu jsem zazvonil a pak už jen vběhl dovnitř až k němu do bytu.

On opravdu přišel. Spokojeně jsem mu šel otevřít a čekal než přijde až ke mně. Když jsem ho uviděl, usmál jsem se a pustil ho dovnitř.
"Tak co? Jak bylo dnes v škole?" zeptal jsem se, když už jsme si sedli na gauč a on se ke mně přitulil.

Zakřenil jsem se a víc se k němu přitulil. "Kdy budeš v pořádku? Už tam chci tebe." Nahodil jsem pohled raněné srny a podíval se mu do očí.
Harry se smál, ale když můj utýraný pohled nepřestal, přestal se smát.
"Já to myslím vážně, je to utrpení."

Celkem mě zaskočil jeho pohled, doufám že to není až tak špatné, jinak bych tam šel i nemocný.
"A co se stalo zlatíčko?" zeptal jsem se a začal ho hladit po vlasech. "Nemohlo to být až tak strašné. Nebo vám suploval profesor Johnson?" zděsil jsem se. Byl to blázen, který zkoušel ze všeho, co uměl sám.

Přikývl jsem. "Jo, suploval on," řekl jsem a zabořil hlavu do jeho hrudi.
"Všichni dostali pětku skoro za každou otázku, kterou nám položil."
Slyšel jsem, jak Harry zaskřípal zubama, ale beztak mě pohladil po vlasech a zádech. Přitulil jsem se k němu víc. Tak moc mi chyběl...

Bylo zajímavé, jak si na mě rychle zvykl. I když to ze začátku bylo z mé strany mírně násilně.
Byl jsem naštvaný, známky jim hned jak přijdu smažu, jak to dělávala naše třídní, když nás ten magor zkoušel.
"Neboj, o ty známky se postarám, ale ty si dostal taky pětku? Jinak z písemky máš 1-."

"Když řeknu všichni, tak všichni," uchechtl jsem se a pak se na něj podíval. "Vážně mám 1-?" nadšeně jsem se ozval. Vůbec jsem nevěřil, že to tak dokážu.
Vyskočil jsem na nohy a zatočil se dokola. Určitě se na mě dobře bavil.

Byl tak roztomilý, opravdu měl písemku hezky zpracovanou. Když vyskočil a těšil se, usmál jsem se a pozoroval ho. Pak jsem si ho stáhl na klín.
"Ale ta pětka, hmmm... Budeme s tím muset něco udělat, co myslíš?"