FUCK school ~ Larry ✓

8.

Nechci, aby to vyznělo škodolibě, ale... já mu to říkal! Stačilo mě jenom poslechnout.
Všelijak jsem se chtěl k němu dostat. On byl opora mně, měl jsem potřebu se o něj postarat také, moc mi chyběl. Ale vůbec se mi nedařilo, snažil jsem se to nějak vydržet, ale když jsem ho uviděl jednoho dne, když byl venku a šel z obchodu, dohnal jsem ho. Vypadal o něco líp než první den, to byl v škole, než jsme ho vyhnali domů.
Došel jsem za něj, postavil se na špičky a s chichotáním mu zakryl oči mýma rukama.

Vypadal jsem po dni doma líp, no cítil jsem se jěště hůř. Bylo to strašné a já se jen tak tak dostal do obchodu, kde jsem si potřeboval koupit základní potraviny. Najdenou mi ale někdo zakryl rukama oči. Měl jsem ucpaný nos, takže jsem neměl šanci. Smutně jsem zakvílil a otočil se, abych viděl na útočníka. Byl to Loui.
"Ahoj..." zachraptěl jsem.

Vypadal líp, ale ten chraplák byl ještě horší než normálně a nos měl celý rudý z rýmy.
Soucitně jsem se na něj podíval. "Ahoj, jak se cítíš?"
Jeho pohled mluvil za vše, nic moc...
Pomohl jsem mu projít cestu k bytu a tašku mu odnesl. Skoro nechodil, jako já před tím. Asi tady zuří nějaká epidemie. Pomohl jsem mu tedy až do bytu.

Byl tak hodný, že mi pomohl. Doma jsem odemkl a ihned se hodil na velký gauč a zabalil se do deky. Bylo mi opravdu špatně.
"Loui, pojď ke mně, prosím, chyběl si mi, tak moc. Koťátko moje."

Nákup jsem mu dal do kuchyně a když jsem došel do obýváku, hned ke mně s těmi slovy natahoval ruce. Měl jsem co dělat, abych ze sebe nevydal 'aaaaaw'. Ale i přesto jsem si k němu sedl, ale to mu zřejmě bylo málo.

Přitáhl jsem si ho do objetí a měl jsem pocit, že se rozbrečím. Bylo mi neuvěřitelně smutno. A bylo mi při tom tak strašně!
"Louisi, neodcházej, je mi příšerně a jenom ty mi můžeš pomoct..."

Neměl daleko od slz, asi mě tady opravdu potřeboval jako sůl. Podíval jsem se na něj, opravdu tomu bylo tak.
"Neboj. Nikam nejdu. Moc si mi taky chyběl. A nenechám tě samotného v tomto stavu," mrkl jsem na něj a dal mu nesmělou pusinku na čelist.

Byl jsem mírně zdrogovaný z léků a můj výzor profesionálního profesora byl tatam. Byl jsem rád, že dokážu vůbec dýchat.
Loui mn jemně políbil na čelist a já se usmál, byl tak dokonalý. Přitáhl jsem si jeho drobné tělíčko ke mně a opřel se o opěradlo gauče.

Tulil jsem se k němu, bylo mi s ním tak dobře. Rukou jsem se dotkl jeho čela, jestli je to moc vážné, ale tak nejhorší to nebylo. Ale teplotu má určitě.
"Chceš polévku, nebo čaj, nebo něco jiného?" pohladil jsem ho po tváři.

"Jenom tvou přítomnost." Zavrněl jsem a zabořil jsem se do jeho ramena. Byl dokonalý pro mně.
"Louisi mám tě moc rád, znamenáš pro mně hodně." A kousl jsem ho jemně do jeho dokonalého dlouhého krku.

Skousl jsem si ret. Ty jeho zoubky v mém krku mi dělali tak dobře.
"Ty upíre jeden," ušklíbl jsem se a nechal ho, ať mi ten krk okusuje a pusinkuje.
"Harry," vypískl jsem, když v záhybu mezi krkem a ramenem pořádně skousl.

Kousal a sál jsem jeho dokonalou pokožku, až jsem mu vytvořil nádherný cucflek.
"Aby vašichni věděli, že jsi můj a že tě nikomu nedám, patříš jenom mně a nikomu tě nedám," zašeptal jsem mu do ouška a bříšky prstů jsem mu přešel po nádherné modřině na krku.

Tiše jsem sykl, ale bylo to příjemné. Konečně jsem někomu patřil. Všechno s Harrym se seběhlo rychle, ale všechno bylo krásné. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych někomu měl patřit takovýmto způsobem, ani jsem nepřemýšlel o své orientaci, ale teď jsem nic neřešil a jen si užíval jeho pozornost a péči. Což bylo celkem zvláštní při tom, že on byl tady ten nemocný a péči potřeboval víc on než já.
"Jenom tobě, nikomu jinému, neboj," a dal jsem mu pusu na pravou tvář.

Zavrněl jsem a jemně mu skousl i tu modrinku a on pořádně zasyčel.
"Promiň," kňuknul jsem a zasmál se. Opatrně jsem si ho otočil v objetí a přitahl si ho k sobě, aby si mohl položit hlavu do místa mezi mým krkem a ramenem.

Spokojeně jsem nasál jeho krásnou vůni. Co ale nečekal bylo, že se také slabě zakousnu do jeho kůže. "A teď já," ušklíbl jsem se. Zasmál se, než jsem se zakousl a on sykl. Lekl jsem se, že jsem mu ublížil a podíval se na něj. "Promiň mi," kňukl jsem a on se na mě jen pobaveně podíval.

Zasmál jsem se nád jeho pohled, kterým se snažil omluvit. Já se jenom pobaveně usmál a pohladil ho po zádech.
"Zlatíčko, no tak, nic se nestalo. Jsi dokonalý, klidně si mohl víc. Jsem přeci tvůj," zavrkal jsem mu do ouška a zatím ho hladil ve vlasech. Byl dokonalý, jeho modré oči mě hypnotizovaly.
"Nezapomeň, že v pondělí tě zkouším," zasmál jsem se, přičemž jsem mu mírně zmáčkl zadek.

Sál jsem mu kůži na krku, když mi řekl o tom zkoušení a zmáčkl mi zadek. Kousl jsem ho jak jsem se lekl a málem vzdychl, tak hezké to bylo.
Ale ruce jsem mu musel dát z mého pozadí pryč, přece jen musí odpočívat, když je nemocný.
"To je soukromí majetek."

"A ty jsi podle tohohle můj majetek, takže tím padem je moje i tohle," zavrněl jsem a jemně mu přešel po pravé půlce.
"Co bys v pondělí raději? Ústní odpověď nebo ruční práci?"

"Ústní odpověď bereš reálně před tabulou nebo u tebe v kabinetu?" ušklíbl jsem se a následně se kousl do rtu, abych náhodou nevydával zvuky, které by ho popohnali i k jiné činnosti. Rukama jezdil po mém pozadí a dobře věděl, co mi tím způsobuje. Rukama mačkal moje půlky a kde tam přejel i mezi nimi.

"Hmmm, podle toho jak dopadne ta před tabulí možná budeme pokračovat v mém kabinetu. Možná budeme muset skoušet i víckrát, abych zjistil, jaký jsi student." Zavrněl jsem a silně zatlačil na jeho vstup. Snažil se tlumit vzdechy, no nějak mu to přestalo jít.
"Možná jednou...dvakrát....třikrát...." zvýraznil jsem a pokaždě mu zatlačil na vstup jenom pro srandu, nechtěl jsem s ním nic dělat.

"Mhhhhhh, Harryyy," kňučel jsem mu do ramene. Bylo to tak neznámé, ale tak úžasné. Tyto pocity zažívám prvně a jsem rád, že zrovna s ním.
Vzdychl jsem opravdu hlasitě, protože místo přes džíny mi na vstup zatlačil přes boxerky. "Bože," šeptl jsem a nechal pootevřená ústa.

"Moje nadržené kotě, ale nic nebude, nejsem v dobrému stavu, abych něco udělal. Někdy jindy, dobrá?" zafučel jsem mu do ouška a obě ruce jsem položil na jeho záda.
"Jsi roztomilý, když sténáš."

Obě tváře mi zrduly a já si je schoval do rukou a ještě do jeho ramene. Do uší se mi dostal jeho zvonivy smích.
Ale tak tedy necháme si to na jindy jak řekl.