FUCK school ~ Larry ✓

56.

"Oh, koťátko, noták, zítra odjíždíme brzo a já toho musím jěště hodně udělat." Zakňučel jsem při pohledu na tu nádhernou cukrovou vílu přede mnou. Louimu jemně opadli koutky až jsem se lekl. Rychle jsem k němu přišel a přitáhl si ho do objetí. Spokojeně jsem zamručel, když se můj nos ocitl v záplavě nádherně vonících vlásků.
"Tak ale takou malou rychlovku jen pro tebe stihnu," zašeptal jsem a opatrně ho přesunul na gauč tak, aby jeho spodní polovina hezky trčela.

Myslel jsem, že jsme s hraním tedy skončili, ale rychle ke mně přiběhl a já se usmál jeho slovům.
Juchuuuuu!!!
Zasmál jsem se, když si mě vyhodil do náručí a nesl ke gauči. Nechci aby to vyznělo divně, ale rád jsem na něm visel jako koala.
Položil mě na gauč a políbil mě. Ruce jsem mu omotal kolem krku a přitáhl si ho blíž k sobě. Chtěl jsem ho u sebe co nejvíc. Když se ode mě oddaloval, kousl jsem ho do rtu a nepokojně zamručel.

"Řekl jsem rychlovku, tak buď hodný." Zavrčel jsem na něj a povalil ho na gauč.
"Chyť se," zasmál jsem se a ukázal na gauč, zatímco jsem mu opatrně stáhl krásné kalhotky. Políbil jsem ho na špičku a celého ho následně vsál do úst. Olizoval jsem ho jako kotě, jen ať se mu to líbí.

Chytil jsem se gauče a hned na to jsem hlavu zaklonil od slasti, kterou mi Harry dopřával.
"Oh, Harry, ano," šeptal jsem přes vzdychy. Byl tak úžasný.
V jednu chvíli mě měl v ústech a v té druhé jsem já měl v sobě jeho prsty, které se mě snažily rychle připravit pro následující činnost.

Když jsem řekl rychlovku myslel jsem to vážně. Takhle rychle jsem si ho snad jěště nepřipravil. Vyndal jsem z něj mé tři prsty a políbil ho na chvějící se hruď.
"Připravený zlato?" optal jsem se pro jistotu. Dostalo se mi však jen němého přikývnutí. Ihned jsem přirazil až po kořen a začal zběsile bušit do těla mého žáčka.
"K...Když j...jsem ř...ekl rychle... Myslel jsem to doslova!" vykoktal jsem ze sebe mezi přírazy. Neměl ani chviličku na zvyknutí a to se mi tak líbilo! Byl uzounký a bolestivě stáhnutý kolem mé chlouby.

Takhle jsem si to nepředstavoval... Bylo to mnohem lepší! Ale také bolestivé. Musel jsem chvíli zhluboka dýchat, než jsem se kolem něj uvolnil. V tu chvíli, jak se mé tělo uvolnilo a nechalo se od něj šukat, tvrdě narazil do mého citlivého místečka. Je mi jasné, že to hledal celou dobu, abych se alespoň trochu uvolnil, aby on neměl z chlouby placku.
Vykřikl jsem. Od té chvíle se strefoval jenom do toho místa. A já jenom křičel a vzdychal na celý byt. "Oh, Harry, ano, přesně tam!"

Tenhle hlas jsem u něj jěště opravdu neslyšel, byl tak jiný, přímo živočišný. Líbilo se mi, že se při mně umí odvázat. Chytl jsem se jeho ramene, abych si mohl pomáhat. Cítil jsem, jak se mu zrychlil dech a o pár přírazů opravdu vyvrcholil na mé břicho a já díky tomu, že se stáhl. Po tomhle zážitku jsem se svezl na jeho hruď a prudce oddechoval.
"Tak a teď mi dej ty podholenky a padej se umýt," zavrčel jsem mírně a očistil se obrouskem, který jsem vyhodil. Sebral jsem podkolenky a šel dobalit všechny potřebné věci, nechtěl jsem na nic zapomenout. Z koupelny jsem zaslech fňukání jako pokaždě a musel jsem se jen zasmát.

Stáhl jsem si unaveně ze svých nohou ty modré krásné podkolenky a podal mu je. Hned po tom jsem se vydal do koupelny a důkladně si očistil můj roztáhnutý a bolestivý zadeček. Mírně jsem fňukal a doufal, že mě nikdo neslyšel. Očistil jsem se ještě celý a pak se v županu vrátil za ním do ložnice. Lehl jsem si do postele do přijatelné polohy, aby mě zadek nebolel a chvíli ho pozoroval.

Když jsem uviděl polohu, do které se uložil, hraně jsem zavrčel a zavřel obě tašky.
"Zlatíčko, varuju tě, neštvi mě, jinak bude druhé kolo a věř mi, že to bude bolet," pohrozil jsem mu a hraně zavrčel. Balení jsem zakončil několika páry rukavíc.
"Tak zlatíčko, jdeme spinkat? Zítra vstáváme brzo," zamumlal jsem mu do rtů a lehl si k němu na naší velikou postel.

Rychle jsem na sebe natáhl nějaké oblečení, beztak už teď vidím, že si asi zítra nesednu. Zalehl jsem pod peřinu a Harry se hned přitulil ke mně. "Dobrou Harry," zamumlal jsem a v tom momentě usnul.
Ráno nás probudil budík, hned jsem věděl, co je za den. "Harry, vstávej! Dnes se jde na lyžák!" budil jsem ho, ale s ním to nehlo.
Přisál jsem se mu rty na čelo, pak líce a nakonec i rty. Ale jakmile jsem se dostal do zlé polohy či pózy, sykl jsem. "Au," fňukl jsem mírně.

"Koťátko bolí zadeček?" zeptal jsem se a pohladil ho po tváři.
"Neboj se, už se zvedám, jdi mi prosím udělat kávu a pak můžeme jít. Jen se jěště obleč," připomněl jsem mu a zavrtěl se do peřiny.Tak dobře se mi leželo.
Zaslechl jsem šustění látky, Lou se asi oblékl. Za dlouhou chvilku jsem se vykopal z postele a okamžitě se oblékl. Sebral jsem tašky a zanesl je ke dveřím.
"Mám tu kávu?" zakřičel jsem do kuchyně, kde bylo slyšet bouchání.

Rychle jsem se převlékl, abych to už měl rychle z krku. Poté jsem rychle přeběhl do kuchyně udělat mu tu kávu a rovnou i snídani, abychom neumřeli hladem. Musel jsem jenom pořád stát, sednout si by byla moje smrt.
"Ano, tady!" odkřičel jsem mu a rovnou mu naložil narychlo udělaná míchaná vajíčka s toustem. "Kdy vyjíždíme?

Sedl jsem si za stůl a vypil svoou ranní kávu. Bez ní jsem byl nepoužitelný.
"Za 15 minut. Rychle se najíme a jdeme," shrnul jsem. Pořád jsem koukal do papírů, které jsem měl na starosti. Byl jsem vedoucí pro skupinu, kde bude i Loui, v té nejnižší. Chci ho mít na očích.
Snědl jsem snídani a už jsem byl spokojený. Sebral jsem si věci a vytáhl Louiho ven i s jeho věci. Dolů jsem naložil lyže a ostatní výbavu. Dojeli jsme před školu, všechno jsme vyložili a nabalili naše věci do kufru.

Cestou autem jsem zhluboka dýchal, abych nekňučel. To bude ale cesta autobusem...
Harry mi pomohl naložit věci do autobusu. Také i ostatním a poslal nás si sednout. Hned jsem si sednul vedle Nialla. Ten se na mě ušklíbl a podal mi polštářek z odkládacího prostoru nad našimi hlavami. Vděčně jsem se na něj podíval a dal si ho pod zadek, hned se lépe sedělo. Harry udělal ještě docházku, zda jsou všichni přítomní a sedl si vedle pana Payna. Konečně jsme vyrazili.

Se smíchcem jsem pozoroval Louiho a jeho snahu si sednout bez toho, aby kňučel.
"Jaké si měl prázdniny Harry?" zapletl se mnou rozhovor Liam a já byl donucen přestat se tvářit, že počítám studenty a podívat se na něj.
"Vyborné, byl jsem v NY za rodinou, pak pár chvilek doma a nakonec jsem skončil v Sydney. Úžasné svátky,"  rozplýval jsem se.
"Ale, ale... tenhle pohled znám, i něco bylo?" podpíchl ,ě a já sezasmál.
"Bylo a bylo toho hodně."

"No jak se tak koukám, tak můj nejlepší kamarád už není panic," smál se mi Niall a mně jen zrudly tváře. "A to mi to nejsi schopen napsat do správy?"
"Nehraj si na uraženého. Prostě to nešlo, o Vánocích nám to nevyšlo, pak jsme byli v New Yorku za Harryho rodinou, poprvé jsme měli až o Silvestra a pak jsme byli v Sidney. Řekni mi, kdy jsem ti to měl říct?" smál jsem se jeho pohledu.
"Takže teď si užíváte?" ušklíbl se.
"Být tebou se moc nesměju, budeš na pokoji s Paynem," zazubil jsem se na něj a on jen vyplašeně civěl na mě.

"Ale, aleee! Že by se pán profesor konečně odhodlal si někoho po dlouhé době najít? Jak je starý? Znám ho? Je hezký? " ptal se mě a já se červenal jako puberťačka.
"Ne, neznáš ho... A je mladší, je to zlatíčko. Myslíš, že bych chodil s někým ošklivým? Opravdu? Samozřejmně, nejsem založený na výzoru, ale znáš mě."
"Ty s ním chodíš?!" vykřikl z ničeho nic a já mu ihned začal zaspávat ústa.
"Jsi idiot! Neřvi, ano, chodím s ním."

"Jak jako budu na pokoji s profesorem Paynem!? To není fér, ty budeš s Harrym, toho znáš..."
"Tak se seznámíte," mrkl jsem na něj.
Niall už se mnou nepromluvil celou cestu, ale aspoň jsem si mohl chvíli zdřímnout.
Když jsme dojeli, všichni jsme obdivovali ten malý hotel, kde jsme ubytováni. Byl krásný.
Všichni jsme vystoupili a vzali si své věci. Pak se rozdělovalo do pokojů.