FUCK school ~ Larry ✓

31.

Čekal jsem na ně, zatímso se trousili do tělocvičny. Na konci přišel i Loui, který se smál na tom, jak se ho Niall pořád vyptával, kdo to je.
"Dobrý den, kluci. Dnes vám budu suplovat a budeme dělat cvičení na hrazdě,"  vysvětlil jsem jim.
"Tak zatím rozcvička, aby jste se nezranili. Dvě kolečka poklusem klus," nakázal jsem jim a všichni se opravdu rozběhli. Se zájmem jsem je sledoval. Oběhli celou tělocvičnu a vrátili se ke mně. Rozestavili se do kruhu a já udělal rozcvičku.
A hned potom jsem se přemýstil k hrazdě. Měl jsem tílko, takže mi bylo dobře. Bez problému jsem se zvedl a udělal několik otoček a cviků, až jsem nakonec zůstal sedět na vrchu.
"Tak, kdo to teď jde zopakovat?"

Jen jsem se na něj koukal s otevřenou pusou, jako pár studentů tady.
Když padla jeho otázka, jen jsem se stáhl za Nialla, bál jsem se toho, nechtělo se mi. Naštěstí se na to přihlásilo pár kluků a udělali přesně to samé. Jen jsem se tak na ně díval.
Wau... Tak jako otočky neumím, ale udržet se ještě zvládnu.
Dále šel Niall, kterému to také celkem šlo.

Zůstal jsem sedět na tyčce a pozoroval kluky. Byli šikovný.
"Výborně kluci, výborně Nialle, dál... Louisi!" křikl jsem a poťukal jsem po tyčce, aby to šel vyzkoušet.
"Tak, zkuz to, pomalu," podotkl jsem a on se zvedl. Po první otočce se mu ale ruce pošmykly a letěl přímo k zemi. Stihl jsem ho zachytit těsně před pádem a pomalu ho položil.
"Jste v pořádku, Louisi? Doufám, že se vám nic nestalo."

Vydechl jsem všechen vzduch z plic. Nevím, co se stalo, prostě se mi šmyklo. Byl jsem z toho mimo jistou chvíli.
"A-ano, jsem v pořádku," kvíkl jsem a protřel si obličej rukama.
Pane bože. "Děkuji, pane profesore." Nechci vědět, jak bych dopadl po pádu.
Teď ale na druhou stranu vidí, jak neschopný jsem. A to jsem nechtěl.

Vyděšeně se na mně koukal a já si nadával, že jsem idiot. Měl jsem dát pozor! Proboha, co všechno se mohlo stát?! Bože, moje zlatíčko, musím mu to pak vynahradit.
"Dobře, dál! Louisi, pak jděte po hodině ke mně, kouknu se vám na nohu, teď si sednite." Dokončil jsem a předvedl další cviky. Cítil jsem na sobě Louisův pohled na mém těle. Pořád jsem si to vyčítal.

Sedl jsem si na lavičku a chvíli po tom za mnou přišel i Niall. Dřepl si ke mně a hladil mě po koleni. Ptal se mě jak se cítím a já jen pořád opakoval, že je mi dobře. Beztak mi přinesl flašku s vodou. S vděkem jsem se napil. Bylo mi pak líp.
Chvíli při mně ještě zůstal, než odběhl pryč.
To všichni vidí něco jiného nebo jen nevnímají to, že jsem v pořádku?
V šatně jsem se převlékl a šel za Harrym do kabinetu.

Dokončil jsem hodinu, pochválil kluky a okamžitě jsem se šel převléct. Hned jak jsem si přetáhl triko přes hlavu, zaslechl jsem klopání.
"Pojďte dál." Usmál jsem se, protože tam určitě stál Loui, co se mi vyplnilo. Sedl jsem si na gauč a ihned, jak jsem ho uviděl, jsem ho zavolal ke mně a stáhl si ho do kolína.
"Lásko, tak moc mě to mrzí! Tak neuvěřitelně moc mě to mrzí, promiň mi to."  Fňukl jsem mu do ramene a silně jej objal.
"Nevím si představit, co bych dělal."

Pohodlně jsem se usadil v jeho klíně a nechal se objímat. Jak jen mi dovolil jsem ho objal nazpátek a dal mu pusu na tvář.
"Klid, Harry, nic se mi přeci nestalo. Jsem v naprostém pořádku. Vidíš?" Narovnal jsem se v zádech a usmál se na něj. Jen si mě prohlížel se smutným úsměvem.
"Tak na to nemysli, já jsem vážně v pořádku."

"Dobře, ale musím na tebe dávat pozor. Nechci, aby se mi má panenka rozbila," zavrněl jsem a krášlil jeho krk jemnými polibky.
"Tak moc tě miluji, si tak dokonalý, můj dokonalý žák. Co kdybych ti dal na dnes omluvenku a ty bys běžel ke mně domů. Já doučím a přijdu, dobře?" nabídl jsem a hned mu vypsal papírek.

"To si nemusel." Vzal jsem si od něj papírek, ale i tak se usmál. "Ale dobře, počkám tam na tebe." Harry se spokojeně usmál, já si vzal své věci a rozešel se pomalu na cestu k němu domů.
Vytáhl jsem z kapsy klíče, které mi dal a odemkl jsem si. Vešel jsem dovnitř a namířil si to do Harryho ložnice. Zachumlal jsem se do peřin a na chvíli zavřel oči.

Byl jsem rád, že poslechl. Sebral jsem si jěště věci na hodiny a pokračoval ve výuce. Jěště pár hodin, než jsem konečně nasedl do auta a jel domů za mým zatíčkem. Otevřel jsem si náhradním klíčem a vešel potichounku dovnitř. Louise jsem nikde neviděl, až jsem ho nakonec našel spinkat v ložnici. Byl oblečený jěšte ze školy a hlavičkou se tulil k jednému mému tričku. Bože, to je tak roztomilé. Potichounku jsem si k němu lehl a začal mu pusinkovat tvář, krk a všechno kolem. "Vstávej, zlato."

Bylo tak krásné probudit se na to, jak vám někdo věnuje motýlí polibky na krk a tvář. Mírně jsem pootevřel oči a přitiskl se na jeho rty. Líně jsme nimi hýbali proti sobě.
Po chvíli jsem se odtáhl a přitiskl jsem se k jeho hrudi. Ani nevím, že jsem vůbec usnul, ale chtělo se mi ještě spát.
"Ještě chvíli, zlato. Pět minut. Jsi pohodlný, jako polštářek," zamumlal jsem mu do trička a omotal kolem něj ruce.

Och můj bože, on byl tak roztomilý! Ten rozespalý hlásek a vlásky všude.
"Zlatíčko, dobrá, ale pak mi musíš pomoct s písemkama," dokončil jsem a přitáhl ho na mou hruď, kde se spokojeně stulil.
"Ale opravdu jenom 10 minut, protože za chvíli bude tma a půjdeme spinkat."

"Dobře, zlato," zamumlal jsem mu do trička. Nic lepšího snad ani nemohlo být. Jen tak si ležet a mazlit se s ním. Kde tam padla i nějaká ta pusa na tvář nebo krk.
Pak mi ale bylo líto toho, když těch 10 minut už uběhlo. Já se chtěl mazliiit!
Přesto jsem ale z té postele vstal.

Tak rád jsem se s ním mazlil, ale práce nepočká, večer můžeme pokračovat, i když asi usnu.
"Tak pojď, koťátko, jdeme to opravit." Pousmál jsem se a vyzvedl si ho do náruče. Tak moc ho miluju. Posadil jsem ho na gauč a do ruky mu vtisl pohár s čajem a písemky. Zas jsem si říkal, jak mohou být někteří tak debilní.
Opravil jsem i poslední písemku, která byla za 5 a hlavou jsem třískl o gauč.
"Loui, zlatíčko, pojď ke mně." Přivábil jsem si ho na klín, kde jsem ho objal. "Mně se nechce jít dělat ty objednávky, jsem strašně unavený."

Usadil jsem se na jeho klíně, nechal se obejmout a opřel se o jeho svalnatou hruď.
"Tak na ně kašli, uděláš je zítra. Teď půjdeme spát, co ty na to?" Nadšeně jsem se na něj podíval. Chvíli váhal, ale pak i se mnou na rukách vstal. Vypískl jsem a pak se zasmál. Věnoval jsem mu pusu na hranu čelisti, ale to už mě hodil do peřin.

"Někdy zapomínam, že jsem pořád jenom člověk." Povzdechl jsem si a stáhl si triko a jenom v boxerkách jsem se hodil k němu do postele. "Ale ty mi to vždy hezky připomeneš, za co jsem ti velmi vděčný," zašeptal jsem mu do rtů a nechal ho, ať se ke mně přitulí.
"Dobrou noc, zlatíčko."

Zopakoval jsem jeho krok a také se svlékl, ale jen kalhoty. Přitulil jsem se k jeho horkému tělu. Hlavu jsem si uložil na jeho velkou hruď a nechal si vtisknout polibek do vlasů, než jsem usnul sladkým snem.
Ráno jsem se vzbudil první a ještě pár minut před budíkem. Harry mi vždy dělá snídani, tak jsem se rozhodl, že dnes to bude obráceně, a tak jsem se potají vybral z ložnice.